Ne nadarmo se říká, že nejlepší podnikatelské nápady vznikají ve chvíli, kdy se snažíte vyřešit problém, který vás pálí. V případě Martina Pučálky nešlo ani tak o jeho vlastní problém, jako o problém jeho psa, ridgebacka Vincenta.

Vincent měl odmala problém strávit jakékoli krmivo, a Pučálka proto jako správný páníček začal hledat řešení, které psa zdravotních komplikací zbaví. Tím se nakonec ukázalo být až vytvoření vlastní řady krmiv.

„Alergie na krmivo se nakonec projevovala až tak, že některé značky přestal jíst úplně. V Česku i jinde v Evropě byli tenkrát jen průměrní výrobci a to lepší se sem vozilo z Ameriky,“ vypráví Pučálka, proč se řešení problému nakonec ujal sám.

Ze Spojených států tehdy objednal první várku krmiva a zanedlouho bylo jasné, že v něčem jiné nejspíš bude – po třech měsících byl Vincent už na první pohled téměř k nepoznání.

Pučálka si začal všímat, že podobné problémy neřeší sám. S alergií na určité složky krmiva bojovala kolem něj spousta dalších majitelů psů, a proto se rozhodl, že vyzkoušený výrobek do Čech doveze ve velkém.

Když se však do zkoumání pravidel psí výživy ponořil hlouběji, brzy zjistil, že složení by se dalo ještě vylepšit a šlo by z něj vynechat některé další zbytečné přísady. Tehdy se rozhodl jít cestou vlastní výroby.

„Vymysleli jsme tři různé receptury. Z každého vyzkoušeného krmiva jsme vzali to nejlepší, co opravdu funguje, a zkombinovali to s něčím vlastním,“ popisuje vznik značek Marp a Doxneo, které dnes tvoří základ nabídky velkoobchodu Pučálka, nabízejícího i další doplňky stravy pro psy i kočky.

Kromě vlastních produktů však velkoobchod i nadále prodává vybrané americké značky krmiv a doplňků.

Zákazníci vědí, že to děláme jinak, a toho si na nás cení.

Obě značky dnes na domácím trhu patří do takzvané holistické skupiny krmiv, jejichž kvalitu odráží i relativně vysoká cena. Zatímco 12 kilogramů průměrného psího krmiva vyjde majitele na něco přes tisíc korun, stejné množství značky Marp může stát i sedmnáct set.

Sám majitel společnosti přiznává, že v Česku už moc dražších značek nalézt nelze, přesto říká, že nouzi o zákazníky nemá. 

„Naši zákazníci vědí, že to děláme jinak, a toho si na nás cení. Většinou se nestane, že by naše značky byly první volbou ihned po koupi nového psa, musí si k tomu sami dojít a zjistit, co jejich pes potřebuje,“ konstatuje.

„Problémy s trávením má v dnešní době velká spousta psů a my máme vyzkoušené, že naše krmivo funguje, proto si ho zákazníci najdou,“ říká zakladatel společnosti, jejíž obrat v loňském roce přesáhl 100 milionů korun. 

Přestože Pučálka uznává, že konkurence na trhu s krmivy je velká, dokázala si firma najít své místo ve více než 20 zemích na světě. Její výrobky dnes mohou zákazníci koupit ve většině Evropy, ale třeba i v Hongkongu, Jižní Koreji nebo Rusku.

Celkem výrobky odebírá asi stovka prodejců včetně tuzemského Mallu nebo zavedeného e-shopu s potřebami pro mazlíčky Spokojený pes. 

„Upřímně mě na začátku ani nenapadlo, že bychom někdy došli takhle daleko. Byl to pro mě menší projekt, který měl pomoct lidem, co řeší stejné problémy jako já,“ vzpomíná Pučálka.

Stejnojmenná společnost přitom vznikla už v roce 1992, kdy ji založil Martinův otec. Dodnes prodává bezpečnostní či sluneční okenní fólie, ale byznys s krmivy se Pučálkovi rozhodli administrativně zařadit pod jednu obchodní společnost, která má dvě zcela odlišné entity.

Svého rozhodnutí začít vyrábět vlastní značku krmiv dnes Pučálka rozhodně nelituje. „Rozvázalo nám to ruce jak v tom, co do výsledných produktů přidáme, ale také z hlediska šíře sortimentu, který od začátku postupně roste,“ vysvětluje.

Kvůli efektivitě si výrobu nezajišťuje sám, ale raději ji outsourcuje firmám s dostatkem zkušeností a především potřebného vybavení. 

„Aktuálně vyrábíme v několika evropských zemích, hlavně v Británii, Německu a Belgii. Část krmiv vzniká i tady v Česku, ale místní výrobu specializujeme spíš na doplňky, jako jsou pelíšky, matrace nebo obojky a vodítka,“ říká sedmatřicetiletý podnikatel.

Zvíře si nikdy neuloví kachnu, králíka a kuře najednou.

Jednou z překážek lokální výroby byla prý i nedostatečná způsobilost ke zpracování velkého množství čerstvého masa, které je základem Pučálkových krmiv, jejichž složení má být co možná nejjednodušší, aby se zvířatům co nejlépe trávilo.

Na tom si podnikatel od začátku zakládá a sám se dodnes podílí na vymýšlení nových receptur. „Značky se dnes snaží zaujmout majitele tím, že do krmiva dají co nejvíce druhů masa. To je ale pro trávení psa nebo kočky strašně nepřirozené, protože zvíře si nikdy neuloví kachnu, králíka a kuře najednou,“ vysvětluje Pučálka.

„My jsme se naopak rozhodli receptury udělat co nejjednodušší a do každého krmiva dáváme jen jeden druh živočišné bílkoviny. Díky tomu se zvířeti jídlo lépe tráví, a když je na nějakou bílkovinu alergické, hned víte, která to je,“ shrnuje výhody svého přístupu.

Kromě samotného masa tvoří granule z menší části také doplňkové suroviny jako zelenina, ovoce nebo luštěniny. V oboru je přitom běžnější – a především levnější – doplňovat masovou složku obilovinami, jako je sója, pšenice nebo kukuřice. 

Vydání Forbesu Popstar

„Takové ingredience v našich krmivech nikdy nenajdete, a to jak z důvodu většího rizika vzniku alergií, tak i kvůli trávení. Stejně tak nepoužíváme žádné umělé konzervanty,“ říká Pučálka a dodává, že v extrémních případech výrobci používají pro výplň krmiva moučku z peří, která zvířeti na zdraví rozhodně nijak nepřidá.

„Při vývoji nových produktů s výrobci jednotlivé suroviny vybírám, příliš zvyklí na to ale nejsou. Firma za nimi přijde, že chce třeba konzervu s jehněčím a danou cenou. Já se na cenu snažím nedívat a vždy vybrat to nejlepší, co dáme dovnitř. Pokud by byla nepřípustná, dá se s tím potom pracovat,“ vysvětluje své uvažování.

Pokud ale mazlíčkům zákazníků krmivo skutečně vyhovuje, vyšší cenu dokážou pochopit. Zde ostatně Martin Pučálka čerpá ze svých zkušeností. „Děláme jen takové výrobky, které bychom sami dali i našim psům. Nejde nám jen o to, aby se dobře prodávaly.“