Její smrt byla stejná jako její život. Nečekaná, dramatická, šokující. Oslnivá Ivana Trump, na přelomu osmdesátých a devadesátých let jedna z nejslavnějších celebrit světa, zemřela po tragickém pádu ze schodů.
Odešla „ta bohatá Američanka, Ivana“, jejímž osudem bylo splnit si velký americký sen, žít ve svobodě, nezávislosti a závratném bohatství – a neztratit přitom nikdy kontakt s realitou. Bylo jí teprve sedmdesát tři let, v její dlouhověké rodině málo – v září šestadevadesátiletá Marie Zelníčková, která s Ivanou dlouhodobě pobývala v New Yorku, svoji dceru přežila.
Ivana Trump, snad nejslavnější československá emigrantka, se znovu dostala na všechny titulní strany světových médií. O jejím náhlém skonu referovala BBC stejně jako The New York Times, The Guardian stejně jako Vogue.
Kdysi už jí takhle titulní strany patřily: v době rozvodu s Donaldem Trumpem, podnikatelem, miliardářem, realitním a mediálním magnátem a později kontroverzním americkým prezidentem. Nebyla jen jeho první ženou. Pomohla mu vybudovat jeho impérium.
Jejich rozvod po téměř patnácti letech mimořádně úspěšného a veřejně známého manželství, rozpad této „power couple“, byl na počátku devadesátých let pořádným soustem pro média. Bulvár řešil nekonečné týdny a měsíce pikantní podrobnosti, seriózní tisk rozdělení jejich obrovského majetku.
Magazín Vogue pod vedením Anny Wintour nechal v květnu 1990 Ivanu Trump vyfotit na obálku v tyrkysovém overalu, velkých náušnicích a se zbrusu novým účesem.
Ivaniny slavné osmdesátkové foukané vlny obřího objemu, připomínající panenku Barbie, stejně jako její četné nabírané modely s volány a dlouhou vlečkou, vystřídaly na snímku Patricka Demarcheliera vyčesaný platinový drdol a bohatá ofina.
Když se vám rozpadne vztah, často změníte účes. Ivanu Trump pak tento účes definoval po zbytek života.
Když se přehnalo tornádo jejich rozvodu, svého času jednoho z nejdražších v amerických dějinách, a veřejně se vypralo všechno jejich špinavé prádlo, Ivana se přenesla i přes fakt, že ji Donald vyměnil za další, o dekádu mladší dlouhonohou dlouhovlasou manekýnu. A pak ještě jednou.
Donald a Ivana Trumpovi se přesto znovu spřátelili. Byla mu poradkyní, jedním z nejbližších lidí, které za celý život měl, a podpořila jeho prezidentskou kandidaturu. Byli spolu rodiči a prarodiči svých tří dětí a deseti vnoučat a Donald už o Ivaně nikdy neřekl špatné slovo. A stejně tak Ivana o Donaldovi.
Když náhle a tragicky zemřela, oznámil to světu on. Její pohřeb v katolickém kostele Sv. Vincenta Ferrerského na manhattanské Upper East Side na Manhattanu byl oslavou Ivanina života, její lásky k okázalosti – a její rozvětvené rodiny. V čele s mužem, který dal blonďaté československé rodačce, ženě se zářivým úsměvem a neuvěřitelnou energií, zkraje roku 1977 své příjmení.
S ním se tehdy pojily takřka neomezené možnosti, kterých Ivana, rozená Zelníčková, bezezbytku využila. Donald přiznával, že podnikatelský úspěch mu v osmdesátých letech z velké části zajistila ona: svými nepochybnými schopnostmi, podnikatelským talentem, dobrými nápady, dravostí. A také neuvěřitelným pracovním nasazením.
Po porodu jejich prvního syna Donalda jr. byla Ivana zpět v práci – na staveništi jednoho z jejich hotelů – dva dny poté, co ji s dítětem propustili z porodnice. O dekády později na Ivanině pohřbu působil hřmotný Trump otřeseným dojmem. Jako by mu ze života zmizela jeho jistota.
Byli tu přitom všichni. Jejich tři děti, oslnivá Ivanka s manželem Jaredem Kushnerem, synové Donald Jr. a Eric s rodinami, i většina z Ivaniných deseti vnoučat. Byla tu také Trumpova nynější manželka a někdejší první dáma Spojených států Melanie, a dokonce i jejich syn Barron, který v šestnácti letech vážností, důstojností a také svou výškou předehnal všechny svoje starší sourozence.
„Všichni Trumpové jsou stejní. Vysocí, tvrdí a odhodlaní,“ říkávala ostatně Ivana pyšně o své rodině, „tom nejcennějším, co měla“. Věci nazývala pravými jmény, i když hovořila o sobě.
„Mému oku lahodí okázalost, lesk a dramatičnost. Žít jako Ludvík XVI., kdyby ovšem měl dost peněz,“ smála se často sebekriticky. Slova pocházejí z její autobiografie Raising Trump, v českém překladu Jak vychovat Trumpa.
V tuzemském prostředí kniha popularitu paradoxně nezískala, ovšem globálně se stala bestsellerem – stejně jako další knihy, které slavná československá rodačka napsala. Narodila se před třiasedmdesáti lety ve Zlíně, tehdy ovšem Gottwaldově, a její dětství rámovala nejtemnější komunistická padesátá léta.
V autobiografii se představuje jako osobitá, silná, odvážná, provokativní a sebevědomá žena s mimořádnými ambicemi i schopnostmi. A taky jako vtipná a ironická glosátorka veřejného dění a dáma s originálním pohledem na exmanžela, své impérium i na byznys. Jak vychovat Trumpa je mimořádně zábavnou a čtivou sondou do anatomie trumpovského fenoménu.
„Moje máma mi nikdy neřekla, že žena může dělat cokoli, co chce. Ona mi to ukazovala každý den na svém vlastním příkladu,“ svěřila se ve smuteční řeči na pohřbu Ivanina jediná dcera Ivanka.
A její matka to ve své knize přibližuje velmi přesně. Popisuje svůj život coby pracující matky, která své děti nikdy nerozmazlovala, ale vždy jim dopřávala přítomnost a lásku. A ukazovala jim, že pracovat je normální, i když se narodíte do privilegovaného milionářského prostředí.
„Není nic horšího než zkažení bohatí spratkové, nemám pravdu? Člověk má chuť vyrvat jim tu stříbrnou lžičku z pusy,“ píše upřímně Ivana Trump ve své knize a otevřeně se tu svěřuje nejen se způsobem, jakým vychovávala své děti, ale se svým přístupem k životu, manželství a partnerství, i k byznysu.
Ten přístup formovaly skromné gottwaldovské začátky v rodině elektroinženýra a telefonní operátorky. Ivanino dětství lemovaly úspěchy ve sportu: nejprve v plavání, později zejména ve sjezdovém lyžování, a také první cesty s juniorskou reprezentací do zahraničí.
Studovala v Praze na Karlově univerzitě, kde navázala vztahy s členy pražské společenské smetánky konce šedesátých let v čele s Jiřím Štaidlem. Přišly herecké pokusy a první manželství s rakouským lyžařem Alfredem „Fredem“ Winklmayrem, díky němuž získala rakouský pas a legální možnost vycestovat bez nutnosti přerušit kontakty s českou rodinou.
Jedna taková cesta vedla do Severní Ameriky: nejprve do Kanady a následně do Spojených států, kde na Ivanu čekala úspěšná kariéra v modelingu. Právě tady ji v roce 1976 dovedla k seznámení s Donaldem Trumpem a jeho rychlé žádosti o ruku, s níž Ivana po krátkém váhání souhlasila.
Stala se vším, jen ne rozmazlenou milionářskou paničkou. Trump dobře pochopil, jak využít Ivaniny schopnosti – a také její nebojácnost. Na oko to byla okouzlující dáma se zálibou ve velkých gestech a luxusní módě, v opulentních zlatých a diamantových špercích, s perlami a v kožichu, za který se nikdy nestyděla.
„Často se mě přátelé ptali, zda se nebojím aktivistů z PETA a toho, co o mně budou psát v novinách. Ne, tisku se nebojím. A je mi jedno, co si kdo myslí,“ prohlašovala sebevědomě.
„Vyrůstala jsem v komunistickém Československu, neustále nás sledovala tajná policie. Říkali nám, co máme jíst, kde máme pracovat, jak máme myslet. Přišla jsem do Ameriky užívat si svobodu a příležitosti. Hodlám se oblékat, jak chci, a od nikoho si do toho nenechám mluvit. Ten sobolí kožich jsem si oblékla a náramně si to vychutnala!“ napsala později.
Móda a vnější impozantní zjev byla však jen slupka. Pod ní byla Ivana racionální, pragmatická, suverénní, ctižádostivá a ambiciózní žena. „Tvrdé tréninky v mládí mě naučily disciplíně. Tvrdé životní zkušenosti zase odolnosti,“ říkávala velká fanynka tehdy populárních seriálů, jako byl Dallas a Dynastie, které spolu s Donaldem rádi sledovali.
S velkou disciplínou a odolností dokázala neuvěřitelné. Bavilo ji šokovat a ohromit – formou i obsahem. Už proto z ní Donald Trump udělal prezidentku a výkonnou ředitelku své Trump Organization. Šéfovala jeho hotelům a vedla také casino a hotel Trump’s Castle v Atlantic City – jako první prezidentka a výkonná ředitelka významného casina vůbec.
Byla to ona, kdo sem kvůli publicitě nalákal třeba boxerské zápasy Mikea Tysona nebo vystoupení Franka Sinatry, umění propagace ovládala mistrovsky. Denně se ve zdejších hernách za jejího vedení vystřídalo třicet tisíc lidí.
Společné projekty Trumpových z počátku osmdesátých let – Hotely Grand Hyatt, Plaza, Trump Plaza a Trump Tower na newyorské 5th Avenue v New Yorku proměnily tamní panorama – i tehdejší americký realitní byznys.
Donald Trump otevřeně přiznával, že většina nápadů, které jeho projekty z této doby definují, vyšly z Ivaniny hlavy. Fontána ve vstupní hale, fasáda ze skla a oceli, všudypřítomný mramor a zlacení a konečně slavná točitá mramorová schodiště… Ivana Trump je milovala natolik, že si jedno později vybudovala i u sebe doma. V dnešním kontextu to vyvolává mrazení.
Trumpovi v časech své největší slávy hostili nejslavnější osobnosti své doby. V legendárním historickém hotelu Plaza na Páté avenue šéfovala Ivana Trump čtrnácti stovkám zaměstnanců a dohlížela zde zcela na všechno, od organizace a financování přes marketing a propagaci, od obložení recepce až po poslední ramínka na pokojích.
V dobách největší slávy se tu pořádaly módní přehlídky, kam Ivana osobně zvala designéry, jako byli Calvin Klein, Emanuel Ungaro či Gianni Versace, s nímž ji pojilo hluboké osobní přátelství. Proběhly tu nejslavnější večírky a svatby osmdesátých let, konference i obchodní summity. Ivana a Donald Trumpovi byli partneři v manželství i v podnikání a Donald Ivaně zcela důvěřoval.
Ani po jejich bouřlivém rozvodu – oficiálním důvodem bylo Donaldovo „kruté a nelidské zacházení“ – se z Ivany nestala nečinná šéfka pomyslného Klubu odložených žen, bezcílně objíždějící přehlídky Diora a Givenchyho a plavící se na jachtách Karibikem. S Donaldovými penězi si to samozřejmě mohla dovolit, a taky to příležitostně činila, ovšem jen v čase volna.
Jinak se naplno vrhla do vlastního byznysu. Když v roce 1991 rozjela vlastní impérium Ivana Inc. a sesterský House of Ivana, bylo jí jedenačtyřicet. Marketingově podporovala nejrůznější známé značky, včetně „lidových“ brandů, jako byl Pizza Hut či KFC. Kontrakty byly pochopitelně astronomické.
Především ale rozjela byznys pomocí rozvíjejícího se telemarketingu a prodejů prostřednictvím televize. Osobně natáčela promo pořady, během nichž zákaznicím prodávala pod vlastním jménem vše od parfémů, šperků, doplňků a oděvů až po knihy a motivační příručky.
Její nejslavnější kniha nazvaná prozaicky The Best Is Yet to Come: Coping with Divorce and Enjoying Life Again se v půli devadesátých let stala biblí rozvedených žen. „Ženy, musíte být silné a nezávislé. A nezapomínejte, don’t get mad, get everything,“ radila v nepřeložitelné slovní hříčce, kterou následně sama pronesla ve filmové komedii Klub odložených žen.
Ve snímku z roku 1996 si Ivana Trump zahrála sama sebe po boku Goldie Hawn, Bette Midler a Diane Keaton. „Líbí se mi vydělávat peníze,“ říkávala pak mimo filmové plátno – a vydělávat je skutečně uměla. Že se nad telemarketingem a televizními šoty ošklíbáte? Let’s talk money!
Během jediného víkendu dokázala Ivana Trump prostřednictvím televizní obrazovky prodat zboží za tři miliony dolarů. Jednou například 5000 lahviček parfému naráz. A když se den vydařil, tržila i 675 tisíc dolarů za hodinu.
„Když jsem za hodinu prodala produkty jen za 200 tisíc dolarů, bylo to zklamání,“ vzpomínala později. Stala se hvězdou rozjíždějícího se byznysu značkových řad slavných osobností, ať už šlo o kosmetiku, parfémy, nebo třeba šperky.
A její sláva byla skutečně globální. Díky notoricky známému a divoce medializovanému příběhu rozvodu s bohatým manželem, který ji vyměnil za mladší model, se s Ivanou Trump i přes její impozantní bohatství rychle identifikovaly ženy po celém světě.
Snad každá rozvedená žena světa při pohledu na Donalda Trumpa po boku plavovlasé Miss Georgia fandila starší a zkušenější Ivaně. A každý znal její tvář.
„Vy přece vypadáte úplně jako ta bohatá Američanka, Ivana,“ sdělila české rodačce na jedné z cest po Evropě prodavačka občerstvení. „Neříkejte! Její peníze bych chtěla mít!“ zasmála se tehdy Ivana Trump. Na pohádkový život si už dovedla vydělat sama.
Byla vždycky svá. Chytrá, vtipná, hrdá, odvážná a odhodlaná. Ivana Trump po sobě ve společnosti i v byznysu zanechává odkaz, který jí dělá čest.
Nechť odpočívá
v pokoji.