Přes sedmdesát let spolu. Skoro třicet let bez sebe, přesto stále natěsno.

Dopřejte si dávku novinek ze slovenské (nejen) byznysové scény. Sepsáno perem slovenské spojky v redakci Forbesu Česko, Marka Tomanky.

Ocelárna za 37 miliard. Nebo za polovinu?

Největší slovenská ocelárna U. S. Steel Košice je opět na prodej. Američtí majitelé se jí chtěli poprvé zbavit před deseti lety a znovu to zkoušeli v roce 2017. Další jednání se podle slovenských médií rozjela letos na jaře. A vypadá to, že kvůli diametrálně odlišným představám o ceně jsou opět odsouzena ke krachu. 

Firma U. S. Steel by za fabriku na východním Slovensku chtěla jeden a půl miliardy eur (téměř 37 miliard korun), ale potenciální zájemci nabízejí jen osm set milionů. O současné patové situaci informovaly s odkazem na informované zdroje slovenské Hospodárske noviny.

Kolem ocelárny, která je jedním z největších zaměstnavatelů na Slovensku, má podle deníku kroužit hlavně český miliardář Pavel Tykač a maďarský koncern MOL. Pravděpodobný scénář akvizice? Nový vlastník získá většinový podíl s předkupním právem na celou továrnu.

Ocelárna se hledáním investorů netají – mají jí pomoct například s dosažením uhlíkové neutrality do roku 2050. Podle mluvčího firmy je však zatím předčasné hovořit o konkrétních jménech. 

Ve prospěch vysoké valuace firmy hraje fakt, že po dvou letech v červených číslech loni dosáhla rekordního zisku téměř 650 milionů eur. Rizikem jsou však obavy z ekonomické recese a nutnost investice do dekarbonizace fabriky, která by se mohla vyšplhat až na miliardu eur. U. S. Steel Košice navíc dováží strategické suroviny z Ukrajiny.

O prodeji továrny se uvažovalo už před deseti lety, v roce 2013 však podnik dostal od slovenské vlády úlevy v oblasti energetiky a ochrany životního prostředí. Výměnou za to se jeho američtí majitelé zavázali, že si slovenský závod ponechají aspoň pět let.

Poté měli na stole několik zajímavých nabídek k odkupu: například 1,3 miliardy eur od Moravia Steel miliardáře Tomáše Chrenka. Už tehdy však odmítali jít pod zmíněnou hranici jedné a půl miliardy.

Státní byty za hubičku

Byl to jeden z nejambicióznějších předvolebních slibů. Slovenská strana Sme Rodina uspěla u posledních voleb i díky plánu stavět státní byty ve velkém a levně je pronajímat. Šéf partaje Boris Kollár sliboval dva a půl roku zpátky pětadvacet tisíc nových bytů ročně a nájem dvě stě eur za dvoupokojovou dispozici.

Z desítek tisíc bytů se za tu dobu staly ‚‚tisícovky“, developerské plány druhé nejsilnější vládní strany však tento týden poprvé nabyly konkrétnějších obrysů. Hnutí představilo cenovou mapu, kolik by se mělo za pronájem státního bytu platit v jednotlivých krajích.

Například v Bratislavě, kde jsou ceny nemovitostí nejvyšší, bude cenový strop u třípokojového bytu 658 eur, tedy zhruba dvě třetiny průměrné tržní ceny. Do konce tohoto roku se spustí rezervační portál, přes který se Slováci budou moct o byty ucházet.

Zatím se však ani nezačalo stavět. Smlouvu se čtveřicí hlavních investorů, kteří mají byty dodat, stát podle Kollára podepíše v říjnu nebo listopadu. Jde o společnosti Vienna Insurance Group, YIT, Heimstaden a BWSG.

Tím však výčet detailů končí. Není jasné, kolik bytů má vzniknout, kdy to bude a ani kritéria, kdo může o byt žádat a podle čeho mu bude přidělen. Deník SME pak doplňuje, že ve finále nemusí být nabídka výhodnější než klasický nájem.

List tvrdí, že výpočet regulovaného nájemného vychází z chybně interpretovaného doporučení OECD a příliš spoléhá na příspěvky zaměstnavatelů na bydlení, u nichž také zatím není jasné, jak budou v praxi fungovat.

Zdroj: Deloitte (počet bytů na tisíc obyvatel ke konci roku 2021)

Nové byty však Slovensko určitě potřebuje. Poradenská společnost Deloitte spočítala, že země má jeden z nejmenších bytových fondů v Evropě. V kombinaci s čím dál dražšími hypotékami to podle ní výrazně zhoršuje dostupnost bydlení.

Konec slovenského hliníku

Schylovalo se k tomu už od začátku léta, nyní se černý scénář stal realitou. Vedení hliníkárny Slovalco oznámilo, že do konce září kvůli vysokým cenám elektřiny zastaví výrobu. V provozu zůstane pouze linka na recyklaci a tři stovky pracovníků dostanou výpověď. Několikanásobně víc lidí pak může přijít o práci pro subdodavatele podniku. 

Podle ředitele Slovalca Milana Veselého je ‚‚velice pravděpodobné“, že se výroba primárního hliníku ve fabrice na středním Slovensku nerozběhne už nikdy. ‚‚Slovalco je klíčovým dodavatelem nejen pro slovenské, ale i pro evropské společnosti. Zastavením výroby bude Evropa nucena dovážet hliník ze zemí, jako je Čína nebo Rusko,“ uvedl ředitel továrny Milan Veselý.

Předplatné Forbesu Česko 30

Při současných cenách elektřiny podle něj vycházejí energetické náklady na výrobu jedné tuny hliníku na 6500 eur, zatímco cena jedné tuny hliníku je 2500 dolarů.

Pokud by Slovalco drželo výrobní kapacitu, do platební neschopnosti by se mohlo dostat už na začátku příštího roku. Spotřeba elektřiny je ve hliníkárně enormní – tvoří téměř deset procent celkové spotřeby na Slovensku.

Ve Slovalcu drží 55,3 procenta norský gigant Norsk Hydro, zbylých 44,7 je v rukou investiční skupiny Penta Investments. Vedení podniku dlouhodobě neúspěšně žádalo stát o finanční pomoc a argumentovalo kompenzacemi, které dostali výrobci hliníku v jiných evropských zemích. 

‚‚Mrzí mě, že navzdory tomu, že jsme o této situaci věděli, nenašli jsme s ministerstvem financí dohodu na realizaci adresné pomoci pro tak energeticky náročný podnik. Resort hospodářství podnikl všechny kroky ke snížení poplatků v koncových cenách energií, které má ve své kompetenci,“ reagoval slovenský ministr hospodářství Richard Sulík. 

Jeho resort označil zastavení výroby za katastrofu pro slovenský průmysl. Zástupci ministerstva financí pouze konstatovali, že problémy na trhu s hliníkem jsou celoevropské a možnosti Slovenska extrémně limitované.