Představte si, že se vám podaří vyvinout hru, která uchvátí celou jednu generaci. Že se součástí pohybového slovníku dětí po celém světě stanou tanečky, které lze ve hře vyvádět. Že vám ročně vynáší miliardy dolarů – za loňský rok konkrétně tři.

Jaký další krok podniknete?

V případě vývojářského studia Epic Games a jeho megahitu Fortnite je ten krok jedním z nejsmělejších: hru prostě vypnuli. Nebo lépe řečeno, nahradili veleoblíbenou akční kratochvíli virtuální černou dírou. Ta do sebe během epického finále probíhající herní kapitoly vtáhla celý ostrov, na kterém se doposud odehrávaly líté online bitvy.

Díra spolykala všechno včetně hráčů a legendárního autobusu, který je na ostrov vysazoval. Pokud Fortnite zapnete teď, přivítá vás jen její tiše doutnající obrys. Milionům hráčů a hráček byla sebrána jejich nejoblíbenější hračka. Kdo si dovolí udělat se svým nejvýnosnějším byznysem něco takového?

Fortnite se za pár let od vzniku stala generačním fenoménem, srovnatelným snad jen s Minecraftem. Hrají ji nejenom děti, nicméně hlavní část publika tvoří náctiletí. Ti se spolu utkávají nejenom ze svých pokojíčků, ale také na turnajích, kde vzduchem létají milionové výhry – letošní mistrovství jich vítězům rozdalo rovných třicet, tedy v přepočtu necelé tři čtvrtě miliardy korun.

Dává smysl, že když už si může někdo dovolit podobně zásadní stopku, je to natolik silná značka jako právě Fortnite. Její vývojáři s hrou pochopitelně nekončí, ale vytvářejí předěl před nástupem nové kapitoly. Ta se podle všeho přesune na zcela nový ostrov, a momentální fingovaný výpadek je tedy promyšleným způsobem, jak připravit technickou stránku věci, ale především nabudit fanoušky. A to nejenom ty stávající.

Něco končí, něco začíná.

Impozantní finále, ve kterém vzduchem létaly rakety a vcucnutí herního světa do černé díry bylo viditelné i z „předsálí“, kde se připravujete na bitvu, uvedlo do varu celý herní internet. A vrátilo k Fortnite i ty, kdo už se ve svých herních vášních posunuli jinam. Černá díra navíc pomalu vypouští čísla odkazující k dalšímu dění v rámci příběhové omáčky celé hry. Fortnite sice nejde hrát, ale přesto běží spuštěná na milionech účtů – všichni jsou zvědaví, co bude, a chtějí být hlavně u toho, až to bude.

Zdánlivě riskantní krok je však promyšleným kalkulem. Ostatně to není poprvé, co virtuálními herními světy otřásají kataklyzmické okamžiky. V menším měřítku si něco podobného zažila pozoruhodná sci-fi EVE Online. V jejím vesmíru, který budují a přetvářejí sami hráči, došlo k bezprecedentnímu útoku cizích agresorů, který převrátil naruby zavedená pravidla i schémata, jak hru hrát – a přivedl k ní jak nové zájemce, tak bývalé hráče, zvědavé na dramatické změny a nové příležitosti.

Přímo vypnutí je pak model vyzkoušený po svém nikoli hrou, ale herní službou: polský distribuční portál GOG.com, specializovaný původně na staré hry z 90. let, takhle před devíti lety vyděsil své věrné zákazníky, když na hlavní stránku vyvěsil lakonický text s poděkováním a slovy o „krásném dobrodružství“. Minulý čas naznačoval, že je s dobrodružstvím – a službou – amen, ale opak byl pravdou. Jak se záhy ukázalo, Poláci tehdy posunuli celý portál do nové fáze a dnes je z něj místo, kde s oblibou nakupuje nejeden hráč.

Dobové reakce však byly příkré. Good Old Games, jak se portál jmenoval původně, nabízel sice volné stažení zakoupených her, ale zamezení dalšímu přístupu by znamenalo, že kdo si koupené hry stáhnout nestačil, přišel o ně. Než se situace vysvětlila, čelili polští provozovatelé návalu kritiky i pohoršení.

O devět let později se Fortnite ničeho podobného bát nemusí. Když pomineme reakce některých hysteričtějších dětí, vesměs se všichni prostě jen těší, co bude. A Epic může spokojeně počítat nejenom stále vysoká čísla aktivně připojených lidí, sledujících rotující černou díru, ale především si užívat novou vlnu publicity na všech sociálních sítích i streamovacích kanálech typu Twitche.

Počítáme, že šéfovi Epicu, miliardáři Timu Sweeneymu, teď v kanceláři spokojeně burácí R.E.M. a jejich It’s the End of the World as We Know It (And I Feel Fine)…