Z chátrajícího domu v historickém centru Žatce vytvořili architekti Barbora a Jan Horovi ze studia ORA osobitý prostor, kde se prolíná současný design s bohatou historií. V projektu Oblouk vzniklo rodinné útočiště, stylové ubytování i výčep.
Jestliže mnohdy musejí architekti ustupovat vizím a požadavkům klienta, zde, v projektu Oblouk v historickém centru Žatce, šlo v tomto ohledu vše jako po másle. Autorem nedávno dokončeného rodinného útočiště, víkendového ubytování a výčepu je totiž architektonické duo Jana a Barbory Horových.
Ti společně s Janem Veisserem od roku 2013 stojí za architektonickým studiem ORA. A motto vepsané do jejich názvu: „originální regionální architektura“ našlo své uplatnění právě i v projektu v Obloukové ulici. Svým originálním vizuálním jazykem oslovil nejen české nadšence architektury a designu, ale i ty zahraniční.
Příběh domu, který na začátku dvacátých let minulého století pořídili praprarodiče Jana Hory a v němž bydlel jeho dědeček se sourozenci, nedávno dostal prostor i v magazínu Wallpaper. Ten ho přirovnal k místu, které by mohlo bez větších problémů figurovat v některých z filmů Wese Andersona.
Realita rekonstrukce ale nebyla tak barevná jako její výsledek. Trvala osm let a realizaci se povedlo dotáhnout do konce zejména díky osobnímu zapojení manželů, kteří tu trávili víkendy, dovolené a společně s dětmi tady pořádali pravidelné pracovní brigády. „Možná i proto je zahraniční publicita tohoto rázu velmi příjemná,“ říká Barbora Hora.
K dvoupodlažnímu domu se manželé dostali díky rodině. Ta měla dům dlouhodobě v držení, kvůli jeho špatnému technickému stavu – zejména propadlým stropům, popraskaným klenbám, zatékající střeše, dřevokazným houbám a rozpadající se chmelové půdě – však nevěděla, jak s ním naložit.
Zhruba před deseti lety, kdy se dům dostal k manželům Horovým – ti se svým architektonickým studiem působí ve Znojmě, Jan však pochází z nedalekých Loun –, dali manželé rodině závazek, že ho neprodají.
„Ač v domě proběhla necitlivá rekonstrukce fasády, dům byl v podstatě ruina a podobných nemovitostí se tehdy v Žatci za hubičku nabízela hromada,“ vysvětluje Jan Hora.
Architekti, kteří se ve své praxi zaměřují především na citlivé rekonstrukce objektů, se do rekonstrukce pustili sami. Na rozdíl od ostatních v něm viděli potenciál. A to nejen z hlediska možného byznysového využití, ale také v rámci samotné lokace. Žatec měl pro ně vždy kouzlo.
„Sami jsme viděli, za jak krátkou dobu se posunulo Znojmo. V Žatci jsme tušili podobný vývoj,“ vysvětluje Barbora Hora. Celému projektu navíc hraje do karet fakt, že historické centrum Žatce a přilehlá chmelařská krajina jsou od září 2023 zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO jako vůbec první chmelařská oblast na světě.
Rekonstrukce probíhala několik let, což zpětně autoři návrhu považují spíše za výhodu projektu. Pomalé kroky jim totiž pomohly odkrýt původní vrstvy domu, které se v dalších fázích jeho obnovy povedlo zachovat či jinak akcentovat.
Ubytování v projektu Oblouk. K pronájmu jsou tři pokoje. | Foto BoysPlayNice
„Nedostatek financí vám dává čas na promýšlení, což byla v tomto případě výhoda,“ dodává Barbora Hora. Ony vrstvy tu nyní najdeme v povedené, čisté koláži, v níž se mísí odkazy na historii domu, stejně jako současné trendy.
Hravé barvy střídá původní šablonová výmalba, vápenné omítky zde doplňuje moderní nábytek, textilní umělecké intervence z pera Anny Štajglové (studio Masopust) zase staré, časem poznamenané podlahy. Ty architekti vymalovali tradiční lněnou barvou a vytvořili tak vizuálně zapamatovatelný prvek.
Důležitou roli v projektu Oblouk hrají také recyklované materiály. Horovi tu využili nejen staré dveře, trámy, nábytek (nejvýraznější je pravděpodobně červený, ručně repasovaný sekretář či kostelní lavice ve výčepu), ale například i použitou dlažbu.
V jednom z pokojů tak najdeme dláždění „karlštejnským mramorem“ ze zrušené znojemské provozovny, v průjezdu zase část dlažby ze zbouraného jihočeského statku.
Na dvorku kamenného domu pracovali se sto let starou, nikdy však nepoužitou šatovskou dlažbou z vypáleného cementu, kterou zachránili ze sklepa jedné obce nedaleko Znojma, jež se jí chtěla zbavit. O část dlažby v prostorách výčepu se postarala Barbora. Ta velkou část vlastnoručně vyrobila.
Celkové náklady na rekonstrukci architekti spočítané nemají. Odhadují je někde okolo deseti milionů. Je třeba ale uvážít dobu realizace, inflaci a fakt, že si velké množství prací prováděli sami.
„Na jeden zátah by to mohlo být klidně dvakrát tolik,“ odhaduje architekt. Díky tomu, že objekt je kulturní památkou, byla jeho rekonstrukce podpořena ministerstvem kultury i městem.
Součástí projektu je i výčep. Společně s ubytováním ho provozuje Jakub Veselý z létajícího pivovaru Falkon. | Foto BoysPlayNice
Realizace dua, jež počítá i se zázemím pro rodinu, ukazuje obecné principy architektonického studia ORA. To je podepsané například pod Domem v ruině či pod revitalizací rozsáhlého areálu Kocanda v Kravsku, který fungoval nejprve jako zájezdní hostinec a později jako věhlasná keramická továrna.
„Pracujeme s tím, co místo nabízí. Většinou se snažíme vytvořit koláž z již existujících fragmentů. To vytváří ničím nenahraditelné napětí, kterého byste jen těžko dosáhli jinak. Uměle vytvořit nejde. Díky tomu mohou být místa autentická,“ dodávají za studio manželé Horovi.
V Oblouku najdeme také vzpomínaný výčep. Pro jeho realizaci se autoři projektu rozhodli právě díky bohaté místní historii pěstování chmele a vaření piva. Společně s ubytováním ho provozuje Jakub Veselý z létajícího pivovaru Falkon.
„Jakuba jsem potkal na Dočesné – to je největší místní akce, kde pivo teče proudem. Slovo dalo slovo a skončilo to řemeslným výčepem Oblouk,“ říká Jan Hora k provozu.
Výčep, jejž najdeme v parteru, je mimochodem důvod, proč se projekt Oblouk dělí na Pivo a Peřinu. Zatímco zde si dáte vzorově načepovaný půllitr moku, pro který je Žatec tak známý, v peřinách můžete vyspávat a sbírat síly na výlety po místní chmelařské krajině.
