Na závratné úrovni šestapadesátého podlaží rezidenční věže nedaleko centra Londýna člověku nejsnáz dojde, jak vysoko to tato žena dotáhla. Lenka Preston prodává luxusní bydlení za miliony liber, přitom sama neměla zpočátku ani teplou vodu.
Je na nebi hlubokém, po světě bloudí širokém, dívá se v příbytky lidí. Měsíček, jak jej líčí slavná árie z Rusalky, nemůže ve svém nahlížení do lidských obydlí vynechat penthousy na vrcholu mrakodrapu One Park Drive, jež se coby monumentální umělecké dílo tyčí v londýnské čtvrti Canary Wharf. Měsíc to má jednak do bytů pod střechou přes 200 metrů vysoké budovy poměrně blízko, navíc prohlédnout si právě tyto apartmány s průměrnou cenovkou atakující pět milionů liber vskutku stojí za to.
„Už jako dítě jsem Rusalčinu árii zbožňovala. Doma jsme měli ohranou VHS kazetu, podle níž jsem si ve dvanácti přesně opsala slova, abych ji zpívala správně. Díky téhle árii jsem se dostala na univerzitu v Londýně, kde jsem vystudovala zpěv,“ prozrazuje Lenka Preston a následně se odmlčí. „No,“ pokrčí poté rameny, „vždy jsem chtěla být Rusalkou, ale nakonec jsem se jí nestala.“
Je-li charakteristikou povzdechu, že v něm musí být aspoň špetka zklamání, pak poslední citovanou větu nelze za povzdech označit. Ze všeho nejvíc se ta věta podobá vyrovnanému konstatování, že ne všechny plány vyjdou. Navíc ke zklamání, a tedy k povzdechu, by byl patrně důvod, kdyby nevyšel nejen načrtnutý, ale ani žádný jiný plan. To se však v případě Lenky Preston rozhodně nestalo.
Dále se dočtete:
- Jak se z au pair stala dáma, jež prodává přepychové duplexy v cool londýnské čtvrti?
- Proč bylo Lence Preston občas do breku a přesto nikdy nic nevzdala?
- Jakou nečekanou univerzitu v Londýně vystudovala?
- Proč musí být při nabízení luxusu dobrou psycholožkou?
- A proč se chystá na to, že bude číst úryvky ze Švejka?
