Z koťátek si vzali pouze neškodnost, nikoli však zábavnou hravost, takže nepřipomínali ani ta. Natožpak aby čeští fotbalisté ctili na mistrovství světa přezdívku hrdí lvi – maximálně byli chromými lvy, snadným úlovkem pro dekoraci před krbem. Lze chov velkých šelem v Česku obnovit? Samozřejmě, ale bude to stát mnoho peněz včetně těch privátních.
S českým fotbalem se to má jako s legendou o golemovi: oživujícím šémem byl pro něj postup na mistrovství světa, šlo však o iluzorní dar síly, který se nakonec obrátil proti němu. V následné sebedestrukci, jež dříve či později postihne každý amok bez rozumu a předstíranou velikost, se fotbalové monstrum ve zmaru a chaosu zhroutilo a v prachu s ním skončily i naděje jeho stvořitelů a okolí.
„Zhmotněný duch naší vlastní neschopnosti jednat, oživlá masa našich vlastních chyb, která se jednou za čas zvedne,“ psal Gustav Meyrink o golemovi a jeho slova jde překvapivě lehce aplikovat též na tuzemský fotbal. Výstižnější charakteristika dost možná ani neexistuje a je výmluvné, že mrtvolné vystoupení českých fotbalistů na šampionátu nejlépe zrecenzoval dávno nežijící autor.
Český fotbal jako by byl vskutku uplácaný z mazlavé a těžkopádné zeminy. Kolos na hliněných nohách, který na šampionátu zkameněl a byl směšně k ničemu, musel být někým a nějak postaven; i z hlediska profitability je žádoucí, aby byla vratká architektura, již rozmočí první déšť, redefinována.
Dobrou zprávou patrně je, že přestavbu mají do nemalé míry v rukou nejbohatší Češi. Je jejich zájmem – nebo by mělo být –, aby se uskutečnila. Příčiny tohoto zájmu se ovšem vyjeví teprve se znalostí alespoň základního kontextu, do něj se nyní pusťme.
Ne, není tak zle, aby bylo nutné se za český fotbal modlit. Už samotná účast na mistrovství světa byla úspěchem, byť rozšířený formát se 48 mužstvy této účasti výrazně napomohl (a pokud se příští světový turnaj bude hrát v počtu 64, o čemž se nahlas mluví, měl by mít reprezentační trenér v zásuvce nabitý revolver, aby v případě nepostupu zachránil po vzoru důstojníků vlastní čest).
Také juniorské národní týmy víceméně obsazovaly zásadní turnaje nebo jim byly nadosah. Popsat tento stav jako katastrofu či krizi je přepálené. „Krize vypadá zcela odlišně,“ tvrdí i František Čupr, výkonný místopředseda fotbalové Sparty a klíčový muž majitele klubu Daniela Křetínského.
„V případě nezvládnutých barážových zápasů s Irskem a Dánskem bychom žádné mistrovství světa nehráli. Proto jsem opatrný s hodnocením a raději bych použil slovní spojení nepodařené vystoupení reprezentace.“
K těmto větám však Čupr s takovou rychlostí, že v jeho projevu nepostřehnete tečku, dodává: „Tím nechci říct, že se mi styl hry naší reprezentace dlouhodobě líbí. Nelíbí.“ Je fér, aby to přesně takhle zaznělo: herní styl týmu je atraktivní jako akvarely starých anglických mistrů, ale šermovat výrazem krize je exaltované. Modlit se za fotbal netřeba, což je dobře mimo jiné i proto, že by se modlit téměř neměl kdo.
V článku se dále dočtete:
- Jak se tuzemský fotbal provítězil k zdrcujícím výsledkům i výkonům.
- Proč se v Česku špatně pracuje s mladými hráči.
- Jak na současnou bídnou situaci reagují miliardáři, kteří vlastní fotbalové kluby?
- Jak mohou k nápravě přispět partneři českého fotbalu?
