Je to jedno z nejkrásnějších ferrari, jaké kdy opustilo Maranello. Model z roku 1958 od legendárního karosářského umělce Sergia Scagliettiho hledá nového majitele či majitelku.
Krásu a výjimečnost tohoto ferrari vyrobeného jen v devatenácti kusech podtrhuje skutečnost, že jde o jeden z mála zbývajících exemplářů s původním motorem i převodovkou. A odpovídá tomu i předpokládaná cena. Na detroitské dražbě pořádané aukční síní RM Sotheby’s se očekává, že nový majitel za auto zaplatí až 38 milionů dolarů (v přepočtu zhruba 900 milionů korun).
Takový výsledek by závodního veterána z prominentní americké sbírky bezpečně dostal mezi desítku nejdražších ferrari, kde zatím vede Ferrari 250 GTO prodané v rámci privátního obchodu v roce 2018 za osmdesát milionů dolarů.
Foto RM Sotheby's
Stávající majitel při ceně mezi pětatřiceti a čtyřiceti miliony dolarů rozhodně neprodělá. Už jen očekávaná suma naznačuje, jak roste hodnota nejslavnějších kusů od italské sportovní automobilky. Například v roce 2009 se rovněž Ferrari 250 Testa Rossa prodalo za 16,4 milionu dolarů, což tehdy stačilo na rekordní sumu za auto prodané v aukci.
Cenu aktuálně nabízeného kusu s podvozkem číslo 0738 TR zvyšuje i jeho perfektně popsaná historie majitelů, úprav a výčtu závodů, kterých se zúčastnil. Těch dobových byla téměř dvacítka, přičemž čtyři z nich pro slavné ferrari skončily vítězstvím.
Model 250 Testa Rossa (nikoli však aktuálně nabízený kus) má navíc zapsané vítězství ve čtyřech ročnících na okruhu v Le Mans, konkrétně v letech 1958 a 1960 až 1962.
Prodávaný kus spatřil světlo světa na jaře v roce 1958 na základě objednávky oficiálního prodejce pro Střední a Jižní Ameriku z Caracasu. Domov ale nenašel ve Venezuele, nýbrž v brazilském Sao Paulu, kde si ho převzal zákazník Jean-Louis Lacerdo Soares.
Se svými společníky ihned vyrazil na závodní tratě – jen do konce roku 1960 stihli po celé Brazílii čtrnáct závodů, jejichž výsledkem bylo půl tuctu umístění na stupních vítězů.
O rok později získalo šasi 0738 TR nového majitele, který ho okamžitě poslal do italské Modeny, kde mu karosář Piero Drogo vytvořil novou karoserii ve stylu 250 GTO, což mělo zajistit pokračování konkurenceschopnosti v dalších závodech. Podvozku a motoru se ale změny nedotkly, takže aukční síň o této proměně mluví čistě jako o karosářském cvičení.
Poté se auto vrátilo zpět na jihoamerický kontinent, kde se dál se soupeři utkávalo na závodních okruzích a několikrát změnilo majitele. V roce 1975 skončilo opět v Sao Paulu, kde stálo uskladněné, než ho v roce 1986 objevil legendární automobilový hledač pokladů Colin Crabbe, jenž ho nechal odvézt do Anglie.
Crabbe byl mimochodem muž, který v době studené války dokázal z východního Německa dostat automobilový klenot, jímž byl – pravděpodobně Rusy – na německo-polské hranici desítky let ukrytý závodní speciál Mercedes-Benz W125.
Nabízené ferarri z Anglie zamířilo k novému majiteli do USA, ovšem ne na dlouho: po modelu zatoužil britský sběratel sir Paul Vestey a extrémně vzácný automobilový exemplář opět překonával Atlantik. Vestey mu pořídil přesnou kopii původní karoserie, kterou s odkazem na brazilskou historii nechal nastříkat žlutou barvou se zeleným pásem na přídi.
Poté s ním absolvoval několik historických závodů včetně italského Mille Miglia nebo Festivalu rychlosti v Goodwoodu.
Další změna majitele přišla v roce 1996, kdy po Ferrari 250 Testa Rossa zatoužil brazilský sběratel a závodník na historických vozech Carlos Monteverde. Veterána po koupi nijak nešetřil: celkem s ním odjel víc než pět desítek závodů, při nichž mezi roky 1998 a 2001 došlo ke dvěma nehodám. Vůz byl však pokaždé pečlivě restaurován.
Odměny za roky zábavy se krásné ferrari dočkalo před jedenácti lety, kdy mu Monteverde dopřál kompletní renovaci v oddělení Ferrari Classiche za víc než 650 tisíc eur, jejíž součástí byl i kompletní návrat do podoby, ve které v roce 1958 opustilo továrnu.
Foto RM Sotheby's
Po jejím dokončení proběhl další prodej, po němž Ferrari 250 Testa Rossa už deset let odpočívá v americké sbírce vedle jiných stájových kolegů. Další stěhování je však na dohled.
