Jeden z nejbohatších lidí světa, spoluzakladatel Microsoftu a filantrop Bill Gates napsal první díl své autobiografie. Kniha Zdrojový kód, která zítra vychází v češtině, odkrývá dětství a dospívání jednoho z největších inovátorů moderní doby.
Lehké to s ním nebylo. Gates ve své knize, v níž líčí svých zhruba prvních dvacet let života, vzpomíná, jak coby dítě neustále četl knihy, odmlouval rodičům, hrál karty s babičkou, a jakmile se naskytla první příležitost, začal se věnovat počítačům. A už se jich nepustil.
Ačkoli se ho rodiče, hlavně jeho matka, snažili co nejvíc začlenit do společnosti a mezi jeho vrstevníky, příliš se jim to nedařilo. Bill Gates byl jiný. Nevnímal sociální narážky, dokázal být hrubý a nezdvořilý, aniž by si to uvědomoval. Klid mu přinášelo neustálé kývání nebo pohupování, které, jak píše, je pro jeho mozek jako metronom.
„Kdybych vyrůstal dnes, nejspíš by mně diagnostikovali poruchu autistického spektra. Za mého dětství se ale o skutečnosti, že mozky některých lidí zpracovávají informace jinak než ostatní, příliš nevědělo,“ píše Gates.
Ve škole byl často stranou ostatních. „O přestávkách se děti rozdělily do svých part a já zůstal sám. Starší děti si ze mě utahovaly. Když nad tím teď zpětně přemýšlím, nemůžu říct, že bych se cítil osaměle nebo že by mě to nějak zraňovalo. Spíš jsem tomu upřímně nerozuměl: Proč ostatní děti nevnímají věci stejně jako já?“ ptal se tehdy sám sebe a odpovědi na všechno hledal hlavně v knihách.
Skutečnost, že Gates vždy hodně četl a neodkládal knihy ani u večeře, je notoricky známá. Ve svých memoárech ale popisuje, jak to pro něj byl důležitý čas a že to v jeho rodině nebyl zrovna anekdotický jev.
„Sedět s hlavou zabořenou do knížky na zadním sedadle auta nebo v podstatě kdekoli jinde pro mě bylo základní nastavení. Četl jsem si celé hodiny. Okolní svět se vypnul a já si jen matně uvědomoval, že má rodina se okolo mě věnuje každodennímu životu (…). Byl jsem ve své vlastní hlavě, abych se mohl ponořit mezi stránky, prozkoumávat a nasávat nová fakta, a to úplně sám bez kohokoli jiného,“ popisuje miliardář.
Ve čtení ho podporovala jeho babička, která ho pravidelně vozila do knihovny, kde vždycky naložil její auto novými knihami na další týden.
Právě s babičkou trávil v dětství hodně času. Pravidelně spolu hráli karty a celá léta malý, ale taky pořádně soutěživý Bill prohrával. „Ale všechno jsem sledoval a zlepšoval se. A Gami mě celou dobu jemně povzbuzovala. (…) Sice to nikdy nebylo vyřčeno nahlas, ale bylo jasné, že když budu používat mozek a soustředit se, přijdu na to, kterou kartu hrát. A třeba vyhraju. A jednoho dne jsem vyhrál,“ píše Gates.
Právě hraní karet mu dalo velkou životní lekci. „Karty mě naučily, že ať už se něco zdá sebesložitější, nebo dokonce sebetajemnější, člověk na to často stejně nakonec přijde. Že světu lze porozumět,“ dodává.
Rodiče to se svým synem neměli jednoduché. A Gates ve své knize přiznává, že se dnes stydí, když slyší vzpomínky své sestry na dobu, kdy jako dítě rodičům odmlouval. Především se svou matkou prý vedl „válku“ a jednou tak vytočil jinak velmi klidného otce, že mu při večeři vychrstl do obličeje sklenici vody. „S očima upřenýma do talíře jsem se zarazil a pak jsem odsekl: ‚Díky za sprchu‘,“ vzpomíná na událost, po níž Billa rodiče přihlásili na terapie.
Sice mu dávali volnost, ale tlačili ho také k tomu, aby se přidal k baseballovému týmu nebo třeba skautům. Právě se skauty se dospívající Gates sžil. Miloval dvě věci – dlouhé horské přechody a programování.
„Na první pohled nemohly být rozdíly větší. Obojí však pro mě bylo dobrodružstvím,“ píše. Zatímco při pěší turistice se často cítil jako nejslabší ze skupiny, při programování byl tahounem on. Během jedné z náročných výprav si v hlavě vytvořil i svůj první počítačový kód.
A o tři roky později přišel jeho čas. „Naťukal jsem ho do počítače a tak bylo zaseto semínko společnosti, která se měla v budoucnu stát jednou z největších na světě.“
Pro vznik Microsoftu bylo klíčové Gatesovo divoké přátelství s Paulem Allenem, se kterým se znali už ze střední školy. V knize vzpomíná nejen na první projekty a první návrhy softwaru, který spolu vytvářeli, ale i na to, jak Gatesovi Allen rozšiřoval obzory. Vzpomíná třeba na to, jak ho Allen poprvé v životě opil nebo jak zkoušel LSD. A také na to, jak závodili s auty – hráli si na Le Mans a nebezpečně překračovali rychlost.
V mimořádně čtivé autobiografii, která zítra vychází v češtině a kterou u nás vydává nakladatelství Práh, mimo jiné Gates vysvětluje, proč pro něj byla tak důležitá matematika, jak ještě coby školák utíkal po nocích tajně z domova, aby mohl ve škole programovat, nebo jak bojoval s vlastním egem na Harvardu.
Gatesovy vzpomínky končí dobou, kdy Microsoft vyhrál důležitý spor, který stál v cestě jeho rozmachu. Co bylo dál se společností, kterou založila dvojice počítačových nadšenců a outsiderů, chce Gates vyprávět v dalším díle chystaných memoárů. Plánuje i třetí díl, v němž se bude věnovat především svým filantropickým aktivitám.
Již v první části memoárů ale v téhle souvislosti vzdává hold své matce: „Byla to matka, kdo mi průběžně připomínal, že veškeré své nabyté bohatství mám jen v opatrování. S bohatstvím přichází i odpovědnost ho rozdat, říkávala mi,“ popisuje Gates.
Jeden z nejvlivnějších a nejbohatších mužů světa v závěru téměř 400stránkové knihy reflektuje i štěstí, které mu na jeho mimořádné cestě pomohlo. „Sotva budu přehánět, když řeknu, že se mi dostalo mnoha nezasloužených privilegií: narodit se v bohatých Spojených státech je pro výhru v loterii dobrý výchozí předpoklad, stejně jako narodit se jako bílý muž ve společnosti, která bílé muže favorizuje.“