skip to main content
Forbes History

Banán za milion dolarů. Hyperinflace, která sežrala celou národní měnu

Je to docela hezký příklad z polidštěné matematiky: pokud stojí role toaletního papíru tisíc dolarů a má 72 útržků, co je v takovém případě výhodnější? Ano, použít na toaletě 72 desetidolarovek, neboť významně ušetříte.

Jenže tohle nebyl vtip, nýbrž krutá realita – peníze skutečně končily tam, kam obvykle míří právě toaletní papír. Šlo totiž o dolary zimbabwské a dělo se tak uprostřed děsivé a zároveň fascinující hyperinflační bouře.

Inflace je momentálně jedním z nejskloňovanějších pojmů, pesimisté ji v Česku začínají vidět v dvouciferné hodnotě. Pokud se říká, že inflace ukrajuje z úspor, pak je hyperinflace jakýsi brutální řezník, který se sekáčkem v ruce cupuje bankovky na kousíčky. A kousíčky bankovek nemají žádnou hodnotu.

Proto v roce 2008 jedna z prodavaček v metropoli Harare pro list Sunday Times hořce zažertovala: „Vida, první banán za milion dolarů v dějinách.“

Ale to byl pořád jen začátek. Definicí hyperinflace bývá meziměsíční skok o padesát procent – ve fungující zemi je něco takového jen těžce představitelné. Jenže Zimbabwe mělo za režimu diktátora Mugabeho k fungování zhruba stejně daleko jako africká výheň k polárnímu kruhu.

Vše začalo v roce 2004, vrchol ale přišel za čtyři roky. Země si nesla ekonomické šrámy za vyvlastnění bílých farmářů, Mugabe platil krvechtivé milice a do Harare dosedala letadla doslova napěchovaná penězi. Pro představu, pokud si něco takového představit lze: důstojníci dostávali gáži tři miliardy dolarů, učitelé půl miliardy.

Zimbabwané mimochodem z toho všeho vinili v Mnichově sídlící společnost Giesecke & Devrient, která za přísun bezcenných bankovek inkasovala reálné peníze, podle zjištění Sunday Times půl milionu dolarů týdně. „Vydělávají na zlu a měli by být pojmenováni,“ uvedl pod podmínkou anonymity jeden z hararských bankéřů.

Anonymní muž volající po pojmenování zla. Toaletní papír dražší než bankovky. Co působí absurdně, až tragikomicky, mělo pro obyvatele fatální následky. Za nejklasičtější hyperinflaci bývá považována ta v německé Výmarské republice, která zemi rozložila natolik, že významně pomohla k nástupu Adolfa Hitlera k moci, marka však přežila i světovou válku.

To zimbabwský dolar ne. Není divu, když americký profesor ekonomie Steve H. Hanke tamní meziroční inflaci let 2007 až 2008 spočítal na – fanfáry, prosím, takové číslo jen tak neuslyšíte – na 89,7 sextilionu procent. To znamená 8,97 × 1022. Anebo prostě 89 700 000 000 000 000 000 000. Meziměsíčně šlo o osmdesát miliard procent.

„Ze zimbabwského dolaru zbyl jen popel,“ napsal Hanke v příslušné studii.

Reklama

Podle jeho tabulky byla další významnou hyperinflací dějin třeba ta po rozpadu Jugoslávie v roce 1994, kde měsíčně činila 313 milionů procent.

Připomíná to matematickou úlohu o mudrci z Indie, který za vynález šachů požaduje jako odměnu to, aby se na šachovnici položilo jedno zrnko a na každé další políčko pak připadlo dvojnásobné množství. Vládce přislíbí a následně zapláče: výsledkem je 264 zrníček, tedy více než 18 trilionů.

Podobně rychle se množila i brutální „penězožerka africká“. V Jugoslávii na zdvojnásobení cen stačilo 1,4 dne, v Zimbabwe necelých 25 hodin. To se nezdá na první pohled jako zásadní rozdíl, skutečnost však byla zdrcující.

Další příklad: 15. května 2008 byla vydána pětisetmilionová bankovka (reálně 2,5 amerického dolaru), ale 21. června už šlo o  „agrošek“ v hodnotě 100 miliard. Vypukl boj o přežití, nakupovalo se primárně na černém trhu.

Učitel z jedné hararské školy třeba BBC vypočetl, že jen za dojíždění do práce musí dát denně v přepočtu dva americké dolary, jenže hodnota jeho platu se vinou hyperinflace smrskla na dolar jediný: „Radši přeprodávám kukuřici, učit teď vážně nemá smysl.“

A tak došlo na věc, kterou Hanke považoval za samozřejmou. Na konec národní měny. Primárně ji nahradila ta americká, používaly se rovněž britské libry, jihoafrické randy či bankovky ze sousední Botswany.

Zimbabwe to rozhodně nepomohlo k bůhvíjakému progresu, podle nominálního HDP na obyvatele mu podle Světové banky loni náleželo až 182. místo na světě (výrazně za Sýrií, Bangladéší nebo Východním Timorem). Přesto na tom všem někdo vydělal – sběratelé.

Kuriózní ekonomická kapitola totiž má neméně kuriózní pointu. Kdysi bezcenné zimbabwské papírky se staly vyhledávaným artefaktem a už v roce 2016 Guardian informoval, že zimbabwská bankovka v hodnotě 100 trilionů se na eBay prodávala za 20 až 25 dolarů, což je při nákupní ceně kolem 1,5 dolaru fantastické zhodnocení.

Jistý Frank Templeton, někdejší trader z Wall Street, třeba svoji investici vyčíslil na „quintiliony zimbabwských dolarů“, to znamená tisíce trilionů. Aspoň někomu tenhle divoký rej nul nakonec posloužil v dobrém.