Miluju Google. Bylo by pokrytecké to zapřít. Doprovází mě na cestách, když v cizí zemi hledám, kudy k hotelu, nebo když mám schůzku dál než v Praze 6. Bez jeho e-mailového klienta a relevantních výsledků vyhledávání si vlastně nedovedu představit normální život. Služby Googlu mi ho zpříjemňují natolik, že bych za ně bez mrknutí oka platil měsíční paušál – i když dobře vím, že platím svými daty.
Kdokoli, kdo pro Google nenajde vlídného slova, by měl zkusit vyhledat cokoli na Bingu. Vidíme se v příštím století!
Přes mou náklonnost k firmě sídlící v kalifornském Mountain View ve mně včerejší čtení Wall Street Journalu zanechalo nepříjemný pocit.
Asi vás neminula zpráva, že se Google chystá do bankovnictví, respektive ve spolupráci se Citigroup plánuje v příštím roce začít uživatelům nabízet běžný bankovní účet. Firma pěti barevných písmen se tak zařadí po bok Applu, který už společně s Goldman Sachs rozjel vlastní kreditku. A tak trochu i vedle Facebooku, na jehož kryptoměnu (v zásadě popírající definici kryptoměn) zatím čekáme. Není navíc tajemstvím, že s podobnou myšlenkou koketuje i Amazon a nepochybně je jen otázkou času, kdy s vlastním účtem přijde.
Pro big tech je to pochopitelný krok, o němž se spekuluje léta. S tak velkými uživatelskými bázemi má smysl hledat nové byznysové příležitosti, kde i miniaturní příjmy z jedince mohou na škále udělat hodně muziky. A kromě hledání nových zdrojů jde i o snahu udržet uživatele ve svém ekosystému a vědět o něm co možná nejvíc.
Nový účet od Googlu vám nabídne mimo jiné „užitečné vhledy nebo rozpočtování“. Jinými slovy funkce, které dnes zvládá každá průměrná fintechová apka. To, co má uživatele skutečně zlomit, je kouzelné slůvko seamless. Můžeme ho přeložit jako „plynulé“, ale ve světě finančních technologií znamená hlavně natolik pohodlné a intuitvní, že si používání ani nevšimnete. Seamless znáte z každé fintechové prezentace a dnes s ním nešetří ani velikáni Silicon Valley.
Nerad bych byl paranoidní, ale spojení seamless, bankovnictví a Googlu v projektu, který se údajně jmenuje Cache, vnímám jako mírně znepokojující. Moje myšlenky bezprostředně vedou k otázce, co se stane, když firma dominující na poli online reklamy bude znát výši mé výplaty, jaké platím účty a kde a kdy nakupuji.
Možná vůbec nic. A možná to bystrým mozkům (a ještě bystřejším algoritmům) doplní chybějící části puzzle a vytvoří komplexní obrázek. „Chceš snad dostávat irelevantní reklamu?“ No, dostávám ji neustále – to tričko koupené před měsícem na mě stále vesele svítí – a žiju. A také si nemyslím, že by mi precizně zacílená reklama život bůhvíjak zlepšila. Nikde samozřejmě není uvedeno, že by digitální moloch získané informace otočil ve svůj prospěch tímto způsobem. Jak dlouho však trvalo, než začal Google i další firmy neochotně přiznávat, že jejich algoritmy například skrze mobily odposlouchávají klíčová slova v každodenních konverzacích?
Friedrich Nietzsche nazval opak svého konceptu nadčlověka posledním člověkem. Je to ten, kdo nevyčnívá a nesnaží se překonat sám sebe, a také ten, kdo zpohodlněl. V dnešním kontextu se „poslední člověk“ obklopil technologiemi, které mu ulehčují život, a spokojeně si v nich hoví. Velké technologické firmy vědí, kolik posledních lidí po zemi kráčí, a tak nás pomalu, ale jistě zavalí vším, co je přece tak pohodlné! Tak seamless!
Účet od Googlu bude přesně takový. A přitom – co je tak monumentálně nepohodlného na placení debetní, kreditní či předplacenou kartou (čti Revolutkou)? Jasně, mít všechno v superaplikaci à la čínský WeChat je super, ale je to natolik super, že chci danému subjektu o sobě poskytnout úplně vše? Jmenovitě subjektu, který má poté moc ovlivnit do značné míry mé, nejenom nákupní, chování?
Zpráva o googlím bankovním účtu přišla chvíli poté, co na povrch vypluly informace o shromažďování nešifrovaných zdravotních dat 50 milionů amerických pacientů bez jejich vědomí. Google podal vyjádření, že při spolupráci se zdravotnickým systémem Ascension postupoval v souladu s platnými zákony. Ten soulad nyní na federální úrovni řeší americké vyšetřovací orgány.
Možná se na nás neřítí apokalypsa ani dystopie neotřesitelného monopolu. Na to se stále pohybujeme ve velmi konkurenčním prostředí, kde i Google musí o svou pozici bojovat. Je ale dobré si připomenout, že máme možnost říct ne.
Ne další hrstce pohodlí, kterou ve skutečnosti nepotřebujeme.
