Továrník Johann Liebieg mladší by měl radost. Jeho palác v centru Liberce se vrací do podoby, kterou získal v devatenáctém století, kdy nechal baron své rodinné sídlo vystavět. I když ne všechny místnosti budou plnit stejný účel jako kdysi, přesto se snažili řemeslníci a památkáři ctít původního ducha budovy a obnovit detaily, na nichž se podepsal čas a které zůstaly dlouhá desetiletí skryté.
A výsledek by měl stát za to. Na rekonstrukci se ostatně podílejí i špičkové firmy z okolí. Do paláce se letos například vrátí i dvacet původních křišťálových lustrů oceněných na zhruba jeden a čtvrt milionu korun. Měly by plnit nejen ozdobnou funkci, ale také svítit.
Jejich renovace se ujme Preciosa Lustry z Kamenického Šenova. Všech dvacet lustrů je vysokých více než metr, největší má osmnáct ramen s průměrem 110 centimetrů a výškou dva metry.
Oprava rozlehlého paláce ale dává řemeslníkům zabrat. Už v jejím počátku se objevila řada překvapení, dům byl totiž v mnohem horším stavu, než se čekalo. Krov i dřevěné konstrukce podlah napadly dřevokazné houby a dřevomorka. „Měnili jsme velkou část nosné konstrukce podlah, něco se protézovalo, nebo se dávalo úplně nové trámoví včetně následujících vrstev,“ říká technický specialista libereckého magistrátu Jan Lajksner.
Foto Tomáš Tesař
Foto Tomáš Tesař 
Foto Tomáš Tesař 
Foto Tomáš Tesař
V některých místnostech stavební firma odkryla třeba malby utopené pod vrstvou omítky. Tak tomu bylo například v bývalé koupelně Liebiegů, kde řemeslníci při práci na elektroinstalaci obnažili malovaný pás s řeckými motivy. „Restauratér ho opravil a bude tak připomínat původní účel této místnosti, i když nově tady bude počítačová učebna,“ doplňuje Jan Lajksner.
Novou roli bude mít i původní oranžerie. Místo ní bude v budoucnu kavárna, což je pro palác mnohem lepší zpráva. V minulosti byla totiž po různých přestavbách zazděná a rozdělená do pater, která řemeslníci teď vybourali. Tam, kde stála cihlová zeď, jsou zpátky skleněné vitráže a řemeslníci opravili také původní sto čtyřicet let starý světlík. „Vlastní sezení bude v prosklené místnosti a na to bude navazovat sezení na terase,“ podotýká Lajksner.
Další objev pak stavebníci učinili při rekonstrukci stropů. Ty byly ve všech místnostech na první pohled bílé, nakonec se ale ukázalo, že nic není tak, jak se zdá. „Tady je fládr na omítce a na štukách, čili nátěr, který předstírá dřevo,“ ukazuje na jeden ze stropů Jan Lajksner. „A vedle v místnosti jsou zase skutečné dřevěné trámy, které byly přetřené na bílo, aby se tvářily, že nejsou dřevo. Ale proč to tak je, to nevíme, vlastně vůbec nemáme představu o interiérech devatenáctého století,“ doplňuje.
Foto Tomáš Tesař 
Foto Tomáš Tesař 
Foto Tomáš Tesař 
Foto Tomáš Tesař
Rekonstrukci se naštěstí vyhnul problém s nedostatkem materiálů, který v současné době provází většinu staveb. Hrubé práce, které byly na materiál, jako je dřevo, náročné, už totiž mají stavbaři za sebou, teď přicházejí na řadu jen finální úpravy a umělecká řemesla. Třeba truhlářské opravy okenních špalet, okenic nebo mramorových parapetů.
„Nemusíme se potýkat ani se zdražováním materiálu. Pokud se objeví nějaké vícepráce, pak kvůli tomu, že jde o starou budovu, ve které se vždy najde něco, co je jinak, než se čekalo,“ říká Lajksner.
A palác prokoukne také zvenčí. Na fasádě směrem do nádvoří objevili dělníci při čištění kolem slunečních hodin figurální malbu, kterou obnovili v původní barevnosti, a opravené jsou také dvě sochy na střeše paláce, s jejichž převozem musel pomáhat vrtulník.
V průčelí domu se nově skví zlatý nápis Liebieg jako pocta továrníkovi. A zajímavostí je i zřejmě nejstarší garáž v Čechách, která prošla také rekonstrukcí. Baron Theodor Maria Johann von Liebieg byl totiž prvním, kdo si v zemi pořídil automobil, a liberečtí radní by tak rádi v opravené garáži vystavili trojrozměrný model jeho vozu Präsident.
Foto Tomáš Tesař
Při rekonstrukci budovy se podařilo najít i zapomenutou studnu v místě bývalé konírny, která je hluboká asi patnáct metrů a voda v ní sahá do výšky pěti metrů.
Zajímavostí je i takzvaná kyklopská zeď v zahradě. Při její obnově se dělníci pořádně zapotili. Každý kvádr má totiž své místo a je tak potřeba je vracet přesně tak, jak je tehdy kameník poskládal. „Jednotlivé kameny se musely očíslovat, nafotit a pak zase seskládat zpátky. Kdyby se to neudělalo, už nikdy tu zeď nesestavíme,“ podotýká Jan Lajksner.
Foto Tomáš Tesař
V
paláci
nově
vznikne velký sál, výtvarný ateliér s dílnou, výstavní
prostory, počítačové a víceúčelové místnosti, dva tělocvičné
sály a také zahradnický klub, který bude mít k dispozici
keramickou pec a znovuobnovený skleník. Veřejnosti
bude sloužit rovněž
zahrada
a nádvoří
a nad garáží
je v plánu
i dětský
koutek. Vstup do areálu
bude ze čtyř směrů.
Rekonstrukce novorenesanční budovy postavené mezi lety 1870 až 1872 podle plánů libereckého stavitele Gustava Sacherse, která až do roku 2014 sloužila jako galerie, vyjde libereckou radnici na více než čtvrt miliardy korun.
Se zaplacením pomohou z velké části dotace z Evropské unie a po dokončení se místo stane centrem pro aktivní způsob života, kde se budou setkávat děti, senioři a nejrůznější sociální skupiny. Stavba má být dokončena letos v říjnu a první návštěvníci se do ní podívají na jaře příštího roku.
