Je synonymem pro pracovní, duševní a osobnostní odpočinek a restart. Dříve privilegium akademiků, dnes láká unavené šéfy. Sabatikl není jen pauzou od práce, příležitostí plnit si cestovatelské sny, ale i výletem do nitra sebe samého. Čtyři topmanažeři, který Forbesu svěřili svůj příběh, potvrzují, že je blahodárným časem odpočinku. A do práce se potom vrátili silnější než kdy dřív.
Představte si, že jednoho dne přestanete běhat v kolečku každodenních schůzek, telefonátů a e-mailů. Zaboříte se do gauče, přikryjete se měkkou dekou a o kolena si opřete dlouho odkládanou knížku. Jednoduše vypnete. A teď není řeč o týdenní dovolené na pláži nebo v horských výšinách. Jde o skutečnou, dlouhodobou pauzu.
O čas, kdy je na všechno moře času a který dovolí pořádně se nadechnout, srovnat si myšlenky a možná i přehodnotit celý svůj život. Jinými slovy – vítejte ve světě sabatiklu! Tento vábivý pojem pochází z hebrejských názvů Šabat a Šmita, což jsou, zjednodušeně řečeno, starověké zákony odpočinku.
A právě z tohoto pradávného konceptu se zrodil moderní fenomén sabatiklu – pracovní přestávky, která slouží k osobnímu i profesnímu restartu. „Sabatikl má své kořeny především v zahraničí, zejména v anglosaských zemích, kde je tento koncept již desítky let,“ tvrdí Jiří Halbrštát, ředitel náboru a marketingu ManpowerGroup.
Konkrétně bychom se měli podívat až do roku 1880, kdy termín začala používat Harvardova univerzita, která jako první nabízela akademikům studijní volno. Výsledkem nebylo jen více dokončených knih a výzkumů, ale také osvěžení mysli a nová vlna inspirace. Postupně sabatikl začal pronikat i do firemního světa, zejména v USA a západní Evropě.
V korporátech znamená možnost utéct před pracovním shonem a dobít baterky. U nás jsme mu říkali neplacené volno. Ale od té doby jsme nějaký ten krůček ušli a mnohé firmy ho začínají nabízet jako součást zaměstnaneckých benefitů. Halbrštát přičítá rostoucí popularitu sabatiklu zvýšenému pracovnímu tlaku, stresu a změnám v pohledu na úspěch.
Další přínosy uvádí psycholog Daniel Tůma. „Důvodem k umožnění delšího pracovního volna v moderním HR je předpoklad, že během sabatiklu zaměstnanec nabere novou energii, odpočine si, vybuduje si díky sabatiklu odolnost. Je to i jakási prevence vyhoření, která predikuje spokojenější návrat do práce než pouze po běžné dovolené,“ tvrdí Tůma.
Výzkumy v oboru psychologie práce v posledních patnácti až dvaceti letech ukazují, že sabatikl různé délky má na zaměstnance pozitivní vliv, co se týče jejich pracovní spokojenosti, celkového wellbeingu, zvládání stresu. Některé studie dokonce prokázaly i vliv na zvýšení kreativity. Takže touto dobou si říkáte: „Sabatikl? To zní jako sen!“
A máte pravdu. Ale tenhle sen je reálný. Některé české firmy ho svým zaměstnancům skutečně umožňují. Například ve společnosti Trenýrkárna.cz mají zaměstnanci po čtyřech letech, vedle klasické dovolené, nárok na měsíční placený sabatikl.
Plánování je ale klíčové – ať už se rozhodnete pro měsíční pauzu, nebo roční výpravu po světě, vyplatí se vše dopředu promyslet, připravit předávací protokol.
„Rozhodně platí, že sabatiklem nelze řešit jakékoli běžné pracovní nespokojenosti, použít ho jako útěk před povinnostmi nebo pro neschopnost vyrovnávat se s pracovními nároky, stresem a vztahy,“ varuje psycholog Tůma a doporučuje vše probrat s odborníkem.
Sabatikl ale nemusí být tou správnou volbou pro všechny. „U mladých lidí, kteří mají ještě profesionalizaci před sebou, může sabatikl způsobit ztrátu kontaktů, přerušení jejich vrůstání do profese. Je to podobné jako mateřská dovolená, u jednoho z rodičů způsobí i oddálení se své pracovní identitě,“ varuje psycholog.
Ale nyní se už zabořte do gauče, přikryjte se měkkou dekou a začtěte se do následujících řádků.
Anna Hoerová
Exdirector Commercial Operations / Exviceprezidentka pro péči a prodej, Vodafone
Délka sabatiklu: 8 měsíců
Foto se svolením Anny Hoerové
Vedla celkově 1200 lidí, přímých zaměstnanců a partnerů s jejich týmy. Jenže po dvaceti letech cítila, že to není ono. Za hodně věcí bojovala a bitvy nekončily tak, jak by chtěla. Stala se členkou boardu a nevěděla, jak ke své roli přistoupit. A z pocitu, že jí to nejde, přišlo vyčerpání a kumulovaný stres.
Musela něco udělat, musela zpracovat nároky na sebe samu. „Měla jsem v paměti velké vzory, které tuto pozici zastávaly, a najednou já měla být tím vzorem,“ popisuje Anna Hoerová. Sabatikl byl lepší volba než úplný exit.
