Responzivní nábytek z bioplastu, co se zbarví podle míry znečištění ovzduší, nebo obalové materiály s čichovými receptory, které vás upozorní, když se chystáte sníst zkažené jídlo. I na těchto projektech právě pracuje slovenské designersko-výzkumné studio Crafting Plastics!, které v Berlíně založili Vlasta Kubušová a Miroslav Král.
Jejich ústředním posláním je propojit design s vědeckým výzkumem v oblasti bioplastů a vytvořit novou generaci materiálů šetrných k lidskému zdraví i životnímu prostředí.
Díky využití biopolymerů z obnovitelných zdrojů a optimalizaci pro velké objemy boří zažité předsudky o tom, co se dá s rostlinnými alternativami produktů na fosilní bázi vůbec dělat.
„Svět bioplastů osobně vnímám tak, že už tady dávno měl být. Jak je možné, že jsme stále ještě nepřišli na implementaci napříč obory? Přitom alternativa pro řadu produktů už existuje,“ podotýká Kubušová.
Ve srovnání s klasickými plasty se biobased materiály stále potýkají se značnými problémy, zejména pokud jde o vyšší výrobní náklady a dostupnost výchozích materiálů. I proto se nevyužívají v tak velkém měřítku, jak by bylo zapotřebí.
Mezery vidí dvojice v komunikaci mezi jednotlivými články dodavatelského řetězce.
„Výrobci mnohokrát neví, s kým spolupracovat, ani k čemu je využít. Vývoj je nesmírně finančně náročný a firmy to často po chvíli vzdají. My pomáháme klientům smysluplně optimalizovat materiály tak, aby k jejich aplikaci došlo teď a ne za dvacet let,” vysvětlují.
Designéry potom vnímají jako mediátory mezi výrobci a koncovými zákazníky, což je pro implementaci klíčové.
„S novými materiály jako mycelium, řasy nebo bakteriální celulóza se v poslední době roztrhl pytel. Mají obrovský potenciál, jenže dodavatelský řetězec na to ještě není připravený. Je potřeba udělat mezikrok. A ten my vidíme v bioplastech,“ míní Vlasta, která se v roce 2018 dostala do slovenského výběru Forbes 30 pod 30.
Interdisciplinarita designového studia se prolíná i s eklektickou kariérou obou protagonistů. Po studiu průmyslového designu v Bratislavě odešla Vlasta na prestižní berlínskou Universität des Künste, kde se věnovala módnímu a produktovému designu.
S Miroslavem, původní profesí kostýmovým výtvarníkem a scénografem, se potkali u filmu. „Oba jsme extrémně zvědaví a dokážeme být fascinováni různými věcmi a obory,“ tvrdí slovenské duo. Jejich pracovní cesty se nakonec spojily právě v designu a v materiálech.
K bioplastům se dostali v momentě, kdy pro svůj projekt nemohli najít ekologickou alternativu. Zatímco tehdy se většina výrobců soustředila na obalové materiály a jednorázové produkty, Vlasta s Miroslavem se rozhodli zkoumat jejich vlastnosti z dlouhodobého hlediska.
„Zajímalo nás, jestli lze optimalizovat věk použití materiálů a zpracovat je do produktů, které budeme využívat deset, patnáct let. Po celou dobu budou mít stejné vlastnosti a když už je nebudeme potřebovat, hodíme je jednoduše do průmyslového kompostu,“ vysvětlují.
V kontextu konzumního světa a fast fashion je to podle nich jedna z cest, jak tu nemít tolik odpadů, a rychleji přejít na obnovitelné zdroje.
Recyklace přitom podle nich není cesta. „Čím větší se na ni klade důraz, tím větší má plastová lobby výmluvu produkovat stále větší množství. Navíc i do recyklovaného plastu se musí přidávat trochu původního materiálu. A to nám nestačí,“ argumentují Kubušová a Král..
Aby dokázali, že bioplasty jsou schopny konkurovat těm klasickým, vyvinuli dokonce vlastní materiál. NUATAN disponuje podobnými vlastnostmi jako jeho ropní předchůdci, ale k výrobě je místo fosilních paliv zapotřebí cukrová třtina, škrob nebo bakterie mikrobiálně fermentující na bioodpadu.
Rychle se rozloží v průmyslovém kompostu a je navržený pro velkoobjemovou produkci, tolik příznačnou pro výrobu plastových forem.
Jenže prvotní snahy o optimalizaci biomateriálů pro dlouhodobé použití smetli vědci ze stolu. „Ze začátku se nám smáli, nevěřili, že můžeme přijít s něčím takovým,“ vzpomínají. „Ale když jsme si postavili hlavu a přinesli hotový produkt, projekt rychle nabral na obrátkách.“
A tak vzniklo studio Crafting Plastics!, jehož spoluzakladatelé se pohybují nejen mezi Berlínem a Bratislavou, ale také napříč disciplínami. Spolupracují s výzkumnými laboratořemi v Německu, vstřikovací formy jim vyrábějí v Čechách, 3D filamenty na Slovensku či Holandsku.
S instalacemi, které mají za cíl představit potenciál jejich výzkumů, se účastní prestižních designových přehlídek po celém světě.
„Jsme hybrid mezi startupem, designovým studiem a laboratoří zabývající se výzkumem a produkcí inovativních materiálů,“ vysvětluje Kubušová s tím, že často se setkává s nepochopením u každého z těchto oborů.
„Pro designéry jsme moc byznysoví, pro vědce zase moc umělečtí. Já bych ale byla nejraději, kdyby těchto propojení bylo víc. Lépe tak docílíme společenské změny,“ míní.
Aby si materiál otestovali, zaměřili se nejprve na výrobu brýlových obrouček. Ze zdánlivě triviálního úkolu se vyklubala spletitá cesta plná certifikací a zátěžových testů a zjištění, že pro každý obor je nutné ho optimalizovat jinak.
Dnes je NUATAN vhodný pro všechny běžné technologie zpracování plastů a dá se využít na výrobu všeho od nábytku, módních a designových doplňků po hračky, zubní kartáčky nebo filamenty do 3D tiskáren. Ty budou dostupné příští rok.
Úspěchy slavil i mezi odbornou kritikou: v roce 2018 za ně Crafting Plastics! získali slovenskou Národnú cenu za dizajn, následovala nominace na Beazley Designs of the Year, Dezeen Award nebo German Design Award.
Od letoška navíc dokážou vyrábět i v množství vyšších stovek tisíc kusů. „A to byl cíl, mít dopad skrze vysokoobjemovou produkci, abychom ji mohli pomoci převést na obnovitelné zdroje,“ vypráví. Nyní dvojice buduje větší tým, se kterým se brzy vydají za novými klienty ve Spojených státech.
Nabrat zakázky do masové produkce se jim podařilo i díky nedávném pobytu Kubušové v USA. V rámci doktorátu tam minulý rok vyjela na Fulbrightovo stipendium a v současnosti působí jako hostující výzkumnice na Massachusetts Institute of Technology.
NUATAN také posloužil jako materiál pro Circular Gastro System. Ten je určen pro akce, v rámci kterých se používá různé nádobí od příborů a tácků po hrnky na kávu.
„Materiál vydrží teploty do 110 stupňů Celsia, což je velký rozdíl oproti ostatním bioplastům na trhu. Skvěle se hodí třeba na festivaly a jakmile doslouží, společně s potravinovým odpadem se zkompostuje,“ vysvětluje Král.
Biologickou odbouratelnost mají potvrzenou od odborníků. „Biodegradabilita spočívá ve schopnosti materiálu rozložit se na oxid uhličitý, nutrienty a vodu. To vše je kontrolováno certifikacemi a laboratorními testy. Záleží na ale tom, pro jaké prostředí se testují,“ přibližuje Kubušová.
A dodává, že kritika je oprávněná v případě, že není dobře odkomunikované, jak s produktem zacházet, když doslouží. Ten jejich se například rozloží v průmyslovém kompostu do 120 dní.
Cenami ověnčené studio zaujalo také společnosti jako COS, Dior nebo Nike. „Zatímco v Evropě jdeme cestou legislativy, v Americe to jsou paradoxně firmy, které chtějí být průkopníky v udržitelnosti,“ popisuje svoje zkušenosti Kubušová. Tlak na ně vyvíjí především jejich cílová skupina, generace Z.
„Před pěti lety nás oslovovaly mezinárodní značky s nabídkami na spolupráce, které byly součástí jejich marketingových kampaní. Jakmile projekt skončil, skončilo také úsilí o udržitelnost. Dnes se to ale mění i díky hnutí jako Fridays for Future. Mladá generace je o mnoho uvědomělejší a firmy musí konat,“ míní Kubušová.
V rámci výzkumné laboratoře tak hledají reakce mezi lidmi a materiály v zastavěném prostředí s cílem představit jejich inovativní uplatnění. Inspirací jsou jim například mořské řasy nebo chitin, odpadový materiál z krevet, který se dá zpracovat do biopolymerů.
„Používají se hlavně v medicíně, protože jsou kompatibilní s lidským tělem. Nás ale zajímalo, jak tyto biomateriály využít v architektuře a v designu,“ vypráví dvojice.
Momentálně se studio věnuje i výzkumu environmentálně-responzivních materiálů. Ty například umí reagovat i na znečištění v ovzduší, a signalizují ho změnou barvy.
Další využití interaktivních biomateriálů, tentokrát s implementací čichových receptorů, vidí duo třeba v obalovém průmyslu, kde by v budoucnu mohl detekovat čerstvost potravin. „Tím by se omezilo plýtvání, ušetřila logistika i spoustu zdravotních potíží.“
Designové přehlídky jsou pro Crafting Plastics! cestou, jak představit důležité milníky ve výzkumu a podtrhnout význam samotného oboru pro společenskou změnu. Jenom letos byli přizváni třeba k prestižním Material Matters v Londýně nebo na Milan Design Week v rámci inovátorského sektoru Alcova.
Právě tam odpremiérovali instalaci Sensbiom 2, která mění barvu podle UV záření v reakci na znečištění okolního prostředí. Vylepšenou verzi materiálu – kombinaci NUATANu a biopolymerů z mořských řas a celulózy – představila jako kolekci responzivního nábytku v prosinci v Alcově na Miami Art Week.
Foto Welin Nagyová
„Umělecká instalace v Miláně prezentovala hrozbu skrze krásu. Nastartovala opravdu mnoho konverzací,“ vzpomínají Kubušová a Král. „Návštěvníci měli v reálném čase jedinečnou možnost vidět to, co lidské oko jen tak nevidí, a kůže možná necítí. Materiál se tak stává mediátorem, který vysílá signály, a varuje nás před skrytým nebezpečím,“ připomínají.
Význam designu podle nich spočívá i ve schopnosti komunikovat události spojené s oteplováním planety. „Protože dopady klimatické krize nejsou ve střední Evropě zdaleka tak citelné jako v jiných částech světa, mohou tyto materiály pomoci vnímat prostředí kolem nás v úplně jiném rozměru. A jako bonus jsou samozřejmě biodegradabilní,“ dodávají.
