O tom, že britský komik Sacha Baron Cohen něco chystá, se spekulovalo už od letošního července. Tehdy na internet uniklo vystoupení ze srazu pravicových extremistů, v němž Cohen v převleku zpívá o „wuchanské chřipce“. Spekulovalo se, že sbírá materiál pro pokračování svého dva roky starého seriálu Who is America?, v němž ve velkém využíval převleky, pomocí nichž se mu dařilo napálit a zesměšnit republikánské politiky či armádní lobbisty.
Cohen ale chystal něco většího. Když před měsícem vydala společnost Amazon překvapivý trailer na film s názvem Borat Subsequent Moviefilm, bylo jasné, že komik se vrací se svým nejslavnějším alter egem, kazašským reportérem Boratem.
Ten se ve filmu z roku 2006 vydal do Ameriky, aby o ní natočil dokument a vedle toho se pokusil oženit s Pamelou Anderson. Byl z toho hit, který vydělal více než 300 milionů dolarů a do kolektivní paměti se vepsal jako pásmo scének, v nichž nemytý, zaostalý reportér v nepadnoucím šedém obleku mimoděk odhaluje nálady a názory bushovské Ameriky.
Borat se totiž v prvním filmu vždy vetřel do přízně svých obětí, když svým jednáním konvenoval jejich světonázorům. Pak ale v situaci přitlačil, dokud z nich nevydoloval reakci, ať už pobouřenou, zmatenou či nechápající.
Na rodeu třeba řekl, že podporuje teroristickou válku: „Kéž George Bush vypije krev všech mužů, žen a dětí v Iráku!“ To nevadilo, dokud nezačal zpívat americkou hymnu se slovy té kazašské. Na slavnostní jižanské večeři zase nevěděl, jak používat toaletu, a ukazoval nahé fotky, hostitelé ho vyhodili ale až ve chvíli, kdy ke stolu přivedl černou prostitutku Luenelle.
Některé oběti jeho „pranků“ ale v konfrontaci s ním ani nemrkly, jako třeba prodejce aut, kterému řekl, že by chtěl auto, které „přitahuje ženy vyholené dole“. To všechno se pak prokládalo přímočarými fyzickými gagy, v nichž účinkovala uprchlá slepice v newyorském metru, nahý obézní producent nebo Pamela Anderson v pytli.
Všechno věci, kterým se lze zasmát i po 14 letech. Před druhým Boratem ale stál mnohem těžší úkol, protože za 14 let se stal Cohen světoznámou hvězdou, pranky a konspirace mainstreamem a politika nekončící reality show.
Na začátku druhého dílu s tím ostatně Borat pracuje, když se na své druhé cestě do Ameriky musí skrývat, protože ho všude poznávají. Kazašská vláda ho poslala opět na místo činu, aby daroval viceprezidentovi Mikeu Penceovi opici jako důkaz přátelství, místo ní ale do Ameriky připluje Boratova dcera, která se chce stát „druhou Melanií“. Borat se ji proto snaží většinu filmu „zkulturnit“ (tzn. zaplatit plastickou operaci) a poté předat Penceovi jako nevěstu.
Zní to všechno celkem dobře, ale jen do té doby, kdy se ukáže, že Cohen tentokrát ve velkém recykluje nápady z jedničky. V prvním díle nechal Borata jako hrdého antisemitu ubytovat v penzionu židovského páru, který se v jeho očích proměnil v brouky, tady se v převleku potkává s přeživší holocaustu. Místo slavnostní jižanské večeři tady zase navštíví ples debutantek, kde sice nedojde na nahou bitku, ale tanec s menstruační krví. Bohužel to všechno nešokuje jak diváka, tak postavy ve filmu, s nimiž se Borat dokonce usmiřuje a přátelí.
Moc originální nejsou ani převleky, na které komik sázel ve zmíněném Who is America?, kde chtěl ve Washingtonu například jako izraelský voják přesvědčit politiky, že zbraně patří i do rukou malých dětí, vzýval „alternativní pravdu“ a chtěl „sejmout mainstreamová média“. Jako by to ale věděl i samotný Cohen, proto angažoval neznámou bulharskou herečku Marii Bakalovu, jíž prý vybral asi z 600 kandidátek z celého světa. Právě ona hraje Boratovu dceru Tutar.
Už ve zcela inscenovaných pasážích k sobě Borat a Tutar hledají komplikovaně cestu, když se patnáctiletá dívka začíná emancipovat, zjišťuje, že ženy mohou řídit auto, číst, a dokonce i masturbovat. Nasazení herečky je obdivuhodné, rodičovská linie ale v konceptu působí chtěně a nepřirozeně.
Cohen si také bohužel pro svůj humor vybírá ty nejočividnější terče pravicových radikálů, republikánů, rednecků a konspirátorů, z nichž by si dokázal udělat podobnou bezpečně mainstreamovou legraci jakýkoliv americký moderátor late night show, nebo třeba scenáristé Saturday Night Live. Cohenovým líným zjištěním, že jsou konzervativci natvrdlí, ale chybí skutečný osten podvratnosti, který by šel dál než k prvnímu plánu. Celkem překvapivě svými vtipy také vůbec nevypálí do „svých“ liberálních řad.
Vrchol filmu ale nakonec přijde. A to na závěr, kdy se Boratova dcera v přestrojení za novinářku sejde s Trumpovým právníkem Rudym Giulianim, který se k ní začne chovat více než familiárně. Tehdy se tvůrcům konečně povede něco nečekaného a na celé situaci je fascinující hlavně naprostý nedostatek úsudku vrcholného představitele amerického establishmentu, který se nechá tak jednoduše napálit.
Guiliani už na Twitter napsal, že sestříhaný materiál je manipulací a že „na sebe nešahal, jen si zastrkoval košili“, Cohen však oponoval, že záběry ve filmu jsou poskládané pravdivě. Už se ozval i prezident Trump, podle něhož je Cohen „falešný“ a „nevtipný“, což komik kontroval slovy, že mu Trump také přijde nevtipný, ale přesto se mu celý svět směje. Za podobné reakce mohou být producenti jenom rádi, protože jejich filmu dodávají jak publicitu, tak alespoň iluzi relevance.
Co se týče výsledku, ten moc relevantní není, i když se týká pandemie a končí pobídnutím k tomu, aby šli lidé volit v listopadových prezidentských volbách. Jako komedie totiž hlavně ukazuje, že opakovaný vtip přestává být vtipem.
