skip to main content
Investice

Bude Apple nebo Microsoft pro investory atraktivní i za 30 let? Nevsadil bych si na to, říká Zajíc z Amundi

Petr Zajíc je Senior Portfolio Manager a zástupce investičního ředitele v Amundi Asset Management Czech Republic, kde je vedle správce devítky portfolií české rodiny fondů také investičním poradcem pro akciová portfolia rakouských a rumunských fondů se zaměřením na střední a východní Evropu.

Od roku 2009 do roku 2018 působil ve Vídni, kde se soustředil na Emerging Europe Equities a spravoval různá maloobchodní a institucionální regionální portfolia v hodnotě téměř 280 milionů eur. Má zkušenosti z makléřských společností, jako jsou Pioneer Investments Česká republika, Conseq Finance, Patria Finance a ČSOB.

Pro Forbes přibližuje, jakými změnami prošly finanční trhy v posledních měsících i dekádách.

Nedávno jsem se setkal s klientem, který mi představil zajímavou strategii investic pro své děti. Vedli jsme debatu o aktivně řízených fondech a ETF, o ocenění trhů, o sektorové rotaci, preferenci růstových nebo hodnotových titulů a on mi řekl, že toto neřeší. Pro svoje děti prý totiž pravidelně nakupuje akcie pěti největších amerických společností přes online brokera a s ohledem na investiční horizont třiceti let a víc ho vlastně nezajímá. 

Musel jsem klienta ocenit za správnou strategii dlouhodobých pravidelných investic do akcií, ale zaujal mě výběr „produktu“. A protože se můj počet let v tomto byznysu již blíží zmíněnému investičnímu horizontu, logicky jsem zavzpomínal, jak finanční trhy před těmi třiceti lety vypadaly.

22 % takový podíl tvoří v americkém indexu S&P 500 firmy Amazon, Microsoft, Facebook, Apple a Alphabet.

Nejprve tedy k tomu „produktu“. Klient pravidelně nakupuje akcie společností Apple, Microsoft, Google (respektive Alphabet), Amazon a Facebook. Ty dnes tvoří více než pětinu amerického indexu Standard&Poors 500, jedná se tedy o poměrně reprezentativní vzorek amerického akciového trhu.

Může zarazit, že se jedná výlučně o technologické společnosti, ale podle nového sektorového členění těchto pět firem ve skutečnosti reprezentuje tři různé sektory – IT, komunikace a zboží dlouhodobé spotřeby. Takže potud vše celkem v pořádku. Klíčová otázka ale je, zda tyto tituly udrží svou pozici a budou mezi největšími světovými firmami i nadále. 

Pokud totiž jejich podíl v indexu S&P 500 bude klesat, znamená to, že jejich výkonnost zaostává za výkonností trhu – je to tedy, jako byste si koupili nepříliš výkonný aktivně řízený fond, který zaostává za benchmarkem. A zde se můj věk ukázal trochu jako problém.

Vzpomněl jsem si totiž, jaké byly v roce 1994, kdy jsem na trhu začínal, největší americké společnosti, a tyto vzpomínky důvěrou v podobnou strategii značně zamávaly. Těmi největšími tituly totiž byly General Electric, AT&T, Exxon, Coca-Cola a Royal Dutch Petrol. Žádný ze současných obrů před sedmadvaceti lety nefiguroval ani mezi deseti největšími společnostmi. 

Celkem logicky – společnosti Facebook a Google vůbec neexistovaly, Amazon právě Jeff Bezos zakládal v garáži a Apple vstupoval do nejtěžšího období své existence, kdy několik let po sobě vykazoval ztrátové hospodaření. Jedinou zavedenou společností z nich byl Microsoft, ale ani jeho pozice nebyla tak pevná. Tenkrát jsme kromě Wordu přece používali také textový editor T602. 

A dnes? Z pěti největších společností v roce 1994 byly loni dvě ztrátové (GE a Exxon), zisk Royal Dutch byl ve srovnání s rokem 2012 desetinový, ziskovost Coca-Coly se už více než deset let pohybuje kolem dvou dolarů na akcii a ve velice podobné situaci je i společnost AT&T.

Váha těchto akcií ve zmíněném indexu S&P 500 se snížila na současných 2,2 procenta. Ale především – průměrné zhodnocení těchto pěti titulů je v tomto období výrazně nižší ve srovnání s indexem. 

Od konce května 1994 do poloviny loňského prosince se zhodnotily o 581 procent oproti 1648 procentům v případě indexu, průměrná anualizovaná výkonnost je tak 7,09 procenta oproti 10,94 procenta. Nejdůležitější ale je, že velice podobný výsledek dostaneme na jakémkoli horizontu delším než 25 let.  

Reklama

A závěr? Samozřejmě dnes může být situace jiná (miluju tuhle větu už od první chvíle, kdy jsem ji slyšel na vrcholu dot-com bubliny v roce 2000). Ale obecně – všichni vnímáme, jak se svět změnil za posledních třicet let, ale už si nejsme schopni představit, že také za dalších třicet let bude úplně jiný.

Co je dnes jasná strategie, to se může stát v dlouhodobém horizontu naprosto slepou uličkou. Kolik investorů si dnes vzpomene, že před dvaceti lety byla nejhodnotnější technologickou společností finská Nokia? 

I když se dnes zdá, že ty největší společnosti jsou zde navždy, budou donekonečna vyzývány novými flexibilními startupy, společenskými změnami, udržitelností vlastního byznys modelu, regulacemi, ale i zcela prostým faktem, že s rostoucí velikostí klesá dynamika růstu. Zdvojnásobit zisk na akcii z jednoho dolaru a ze sta dolarů je opravdu rozdíl.

Tak schválně, která z výše uvedených společností si udrží svou váhu v indexu Standard&Poors 500 i v roce 2030 nebo v roce 2050? Bude to Facebook, Microsoft, Google, Amazon nebo Apple, který vůbec jako první firma na světě překonal na tržní hodnotě hranici tří bilionů dolarů? Obstojí alespoň jedna? Upřímně, balík bych na to nevsadil.

A proč? Jednoduše proto, že ten největší růst tyto firmy už mají za sebou. Zmíněná pětice totiž nemůže dlouhodobě udržet svoji ziskovost a vysokou marži. Například Apple má hrubou marži přes čtyřicet procent a kolem 200 miliard amerických dolarů v hotovosti. Tato hotovost samozřejmě čtyřicet procent nevydělává, a tedy zmíněnou marži snižuje.

Pro společnost je tedy spíše lepší volné peníze investovat. Jenže když koupí téměř jakoukoli firmu, tak se marže vždy sníží, zředí, protože tak vysoká marže je pro firmy nedosažitelná. 

A druhá věc je fakt, že tyto firmy nebudou moci fungovat ve stejném modelu. Už jsme to viděli v minulosti v případě Microsoftu a dnes u Facebooku a Googlu.

Za třicet let budou největší firmy světa pravděpodobně úplně jiné.

Když společnosti dosáhnou se svým produktem velkého tržního podílu, čelí pak přirozeně snahám o regulaci. Pod podobným tlakem budou dříve nebo později všichni velcí hráči. 

Za třicet let tak budou největší firmy světa pravděpodobně úplně jiné. Například ty, které se svezou na dnešním environmentálním trendu a věnují se ukládání energie – třeba výrobci baterií. Zároveň to můžou být i ti, kteří nabídnou alternativní zdroje energie, jako jsou vodíkové pohony.

Předplatné Forbesu

Ale s největší pravděpodobností to bude někdo, u koho bychom to dnes nepředpokládali, nebo dokonce společnosti, které dnes vůbec neexistují, stejně jako tomu bylo před třiceti lety. 

Proto bych svoji investici spíše než na největší tituly nebo index zaměřil na kvalitní, aktivně řízené fondy, které mohou reagovat na nové trendy a vybírat ty tituly, které například v indexu ještě zahrnuty nejsou, ale mají velký potenciál.

Příkladem mohou být akcie Tesly. Ty vyrostly ze tří dolarů na více než 700 dolarů, až poté byla Tesla zařazena do S&P 500 a dnes atakuje první pětku.