Navíc v oboru, kterému se nikdy profesně nevěnoval. Jeho projekt digitalizující topenářství roste každým rokem až čtyřnásobně, ve světě těžko hledá konkurenci a po pěti letech fungování přemýšlí o Americe.
Když jdete dělat rozhovor do firmy, jejímž core byznysem je vše kolem tepelných čerpadel, ani vás nepřekvapí, že je v ní fakt teplo. Demonstrace toho, jaké to může být i při mrazivých dnech u vás doma, pokud využijete její služby, říkáte si v duchu.
To, že se mýlíte, za chvíli rozsekne její zakladatel, když se sám od sebe asistentky zeptá, zdali tu nemají moc přetopeno. Zakladatel české firmy Woltair Daniel Helcl se ve zličínském sídle firmy v zasedačce Cimrman v sytě červeném svetru na sobě možná trochu zapotil, ale rozhodně ne tak jako v poslední pětiletce.
Během ní vybudoval z čisté nuly miliardový startup v ne tak sexy oboru – v topenářství. Do něho přivedl digitalizaci a teď se svým projektem ve světě těžko hledá konkurenci, oslovuje s ním nejen přední české, ale i globální investory a po instalaci tisíců tepelných čerpadel v Česku, Polsku, Německu a Itálii přemýšlí o dalších zemích včetně Spojených států.
„Je to můj životní projekt,“ říká šestačtyřicetiletý podnikatel, který dokazuje, že globální success story se dá v pohodě stihnout i po čtyřicítce.
„Četl jsem statistiky, že foundeři mezi 40 a 45 lety jsou úspěšnější. Jejich projekty mají nejnižší míru úmrtnosti, což je asi jejich nabytými zkušenostmi,“ říká bývalý markeťák, provozovatel kavárny, realitní makléř a developer nebo majitel reklamní agentury.
A také trochu masochista, jak se sám nazývá vzhledem k jeho „koníčku“, který sdílí se svou ženou a který stojí na počátku tohoto neuvěřitelného startupového příběhu. Ten se přes to vše, co už má za sebou, teprve začíná psát.
Že by měl Daniel Helcl někdy udělat díru do světa právě v segmentu topenářství, většinu jeho života nic nenasvědčovalo. Nebylo proč.
Přes dva metry vysoký podnikatel s pevným stiskem ruky v devadesátých letech nastoupil do obchodního a následně marketingového oddělení tehdy ještě Eurotelu (dnes O2), v úvodu tisíciletí dovážel elektroniku z Číny, renovoval reality, aby je se ziskem prodal, provozoval kavárnu a taky založil reklamní agenturu s propagačními předměty.
Nic z toho ale nemělo sílu vyrůst ve velký byznys. Jak už to tak bývá, ten k Danielovi přišel úplně jinými dveřmi – kvůli jeho touze ulehčit si život, nebo spíše snížit míru svého utrpení. Navíc jako podnikatel brzy správně vycítil, že v topenářském byznysu by se mohly točit miliardy.
