Čtyřiapadesátiletý Ivan Svítek koupil s partnerem Tomášem Fialou banku Unex na Ukrajině jen necelý rok před začátkem války. Nyní se zkušený podnikatel učí zcela novou disciplínu: řídit banku ve válečných podmínkách. A mezi bombami a poplachy bojuje v Kyjevě o přežití nejen svého byznysu.

„Jsem ‚geniální‘ investor. Koupit si necelý rok před začátkem konfliktu banku v zemi, která se ocitne ve válce, to se jen tak někomu nepodaří,“ směje se posmutněle finančník Ivan Svítek, když se spolu poprvé setkáváme v jedné z jeho oblíbených pražských kaváren.

Zámožný podnikatel tam přichází v nenápadném ležérním oblečení: v džínách a obyčejném svetru. Působí na první dojem bezprostředně a stejný zůstává i během rozhovoru.

Když svou více než dvoumetrovou postavu zkroušeně složí do židle a k našemu interview si objedná skleničku vína, tuším, že témata, o kterých se spolu chystáme bavit, pro něj stále nejsou jednoduchá. První výstřely konfliktu a drama, které následně prožil, má v živé paměti.

Navíc Ukrajinu, odkud pochází jeho manželka, považuje za svůj domov. Celá válečná katastrofa se ho bytostně dotýká. „Začátek války. Ten den nikdy nevymažu z paměti,“ vzpomíná Svítek, zatímco usrkává ze skleničky. V rozhovoru se dostaneme i k tomu, jak napínavý byl jeho útěk z Ukrajiny.

„Žena pak trpěla posttraumatickou poruchou, úplně se zhroutila. Nejedla ani nespala, klepala se a měla přecitlivělé reakce na zvuky. Stačilo, aby bouchly dveře od auta, a roztřásla se,“ vzpomíná podnikatel, který také otevřeně a bez servítek mluví o ruské mentalitě nebo o Putinovi, který je v jeho očích zosobněním zla.

Vzpomíná na to, jaké to bylo vyjednávat v byznysu s ruskými oligarchy, a otevřeně popisuje, jak prožíval situaci se svou HR ředitelkou, která uvízla v Buči během masakru, o jehož hrůzách se dozvěděl celý svět. Svítek má za to, že válka odhalí na dřeň charaktery lidí a na povrch vypluje dobro i zlo v krystalické podobě.

I když se musel naučit řídit banku ve válce, nevzdává se a věří, že jeho Unex Bank přežije. Ani v době, kdy Rusko bombarduje ukrajinská města, nepřestává pracovat na jejím rozvoji, investuje do inovací a dělá vše pro to, aby svůj byznys zachránil.

Jak vás napadlo koupit si malou ukrajinskou banku? 

Jednoduše jsem si řekl: „Proč ne?“ Už jsem na Ukrajině žil a v bankovním sektoru se pohybuji celý život. Také mám dobrého a zkušeného partnera, kterým je Tomáš Fiala. Tady není moc známý (ale Forbes o něm psal velký materiál v říjnu 2022, pozn. autora), ovšem na Ukrajině jde o významnou osobnost s obrovským renomé.

K tomu všemu jsem vzal v úvahu i fakt, že Ukrajina je velký trh, kde žije hodně bohatých lidí. Ekonomika tam šla dobrým směrem, viděl jsem to za posledních pět let, kdy jsem tam žil. Za tu dobu se země změnila a vyvíjela se proevropsky. Je to mladá a dynamická demokracie, kde je spousta politických stran.

Fungovalo tam svobodné podnikání, pravidelně se střídaly vlády. Ano, v zemi je spousta problémů, důležité ale je, že je stoprocentně proevropská. Je to také země velmi otevřená inovacím, trh je hodně progresivní. Má pro byznys velký potenciál. Banka se na Ukrajině dá také pořídit snáze než jinde v Evropě.

Není to tak složitý byrokratický proces. Navíc její cena byla relativně rozumná, i když nechci hodnotu této transakce zveřejňovat. Jenže samozřejmě jsem nepočítal s tím, že přijde válka. Kvůli válce, krizi a devalvaci měny jsme přišli minimálně o polovinu investice. 

Jste znalec této oblasti a Ukrajina je de facto ve válce s Ruskem už od roku 2014. Opravdu jste nečekal, že by ten konflikt mohl takto eskalovat? 

Mluvilo se o tom, ale já jsem tomu nevěřil, přišlo mi to obskurní, nemorální, středověké a barbarské. Ani můj partner Tomáš Fiala si tuto možnost vůbec nepřipouštěl. Prostě jsem tomu nevěřil. Popravdě řečeno, nijak jsem se na to nepřipravoval. 

Vaše banka měla pobočky i v Rusy okupovaných částech, jak jste tam fungovali? Zkoušeli jste to? 

Nemůžeme tam fungovat. Měl jsem pobočku v Chersonu, kterou jsme hned po okupaci uzavřeli. Jedna naše zaměstnankyně odtamtud odnesla po kapsách peníze, které tam zbyly. Neumím si představit vyjednávání s ruskou samosprávou.

Dokonce jsem od nich v začátku konfliktu dostal dopis, kde mi určovali, že mám převést transakce z ukrajinských hřiven na ruské rubly, a to navíc v úplně nevýhodném kurzu. Bylo to úplně absurdní a smál jsem se tomu. 

Jak se teď podniká v zemi, kde se válčí? 

Forbes Digital Premium