Pavel Juříček musel v posledním roce překonat řadu nepříjemností. Na podzim mu německá automobilka Volkswagen vypověděla klíčovou zakázku pro výrobce Prof Svar z Juříčkovy skupiny Brano Group.
Šestačtyřicátý nejbohatší Čech vyčíslil ztrátu na desetinu obratu a pětinu zisku skupiny. Jeho impérium na autodíly v minulém roce vykázalo obrat ve výši 6,6 miliardy korun a zisk před zdaněním činil 400 milionů. V případě gigantu Plug Power spadla hodnota jeho akcií na americké burze z 2,5 miliardy korun v minulém roce na aktuálních 1,2 miliardy korun.
Juříčkovi se dále značně zkomplikovaly jeho podnikatelské aktivity v Brazílii a na dobré náladě mu nepřidaly ani rostoucí ceny energií. Kvůli válce bude muset navíc velmi pravděpodobně ukončit své podnikání v Rusku.
V budoucnu se chce podnikatel zaměřit především na investice do takzvaného bílého vodíku, ve kterém vidí velký potenciál. Plánuje využít své zkušenosti z USA, kde jako první na světě postavil továrnu na zkapalněný odpadní vodík z chemičky, a chce stejný byznys rozjet i v Evropě.
V Česku však zatím narazil – a tak své úsilí zaměřil na jednání s německou a rakouskou vládou. Po událostech posledních dní věří, že potenciál šedého vodíku významně poroste.
Jak se máte?
(smích) Jde to. Mě nic neporazí. Ve svém životě jsem zažil mnoho krizí a pádů a všechno jsem zvládl. Možná teď musím trochu víc pracovat. Už jsem chtěl předávat firmu dětem, ale teď to nejde. V krizi to musím řídit já.
Budete se stahovat z ruského trhu?
Je to pravděpodobná varianta. Prozatím jednáme o zastavení výroby.
Jde o politické rozhodnutí?
Vyrábět nejspíš přestanou všechny automobilky, kterým můj Branorus dodává díly. Máme telekonference s odběrateli, denně jsem na telefonu s tamním ředitelem Antonínem Beránkem a konzultujeme situaci. Zastavení výroby je velmi pravděpodobné, ale vše bude záviset na tom, jak se povede automobilkám.
Dokud budeme mít komu dodávat, Branorus pojede normálně bez omezení. Zatím zůstáváme, ale každý den může být jinak.
Jak si vysvětlujete výpověď klíčové zakázky pro vaši firmu Prof Svar?
Jako zradu. Nedodržení uzavřené a už podepsané dohody. Volkswagen raději zadal zakázku za vyšší peníze jinam. V krizi podpořil své lidi. Prof Svar bylo moje zlaté vejce, sice jen deset procent obratu Brana, ale dvacet procent zisku. Vlastníma rukama jsem tu firmu dal dohromady, vytáhl ji z trosek do fungující moderní fabriky.
Být dodavatelem autodílů je vždy spojeno s určitými riziky: závislé podmínky, nízké marže… A současná situace to jen eskaluje.
Loni Brano skončilo v zisku, jak to bude letos?
Budeme v minusu. Jen ceny energií nám vzrostly od minulého roku třikrát.
Chcete se ve svém podnikání zaměřovat na jiné oblasti, než jsou dodávky autodílů?
Budoucnost vidím ve vodíku. Šedý vodík, respektive bílý, jak ho Evropská komise nově nazvala, se vyrábí z odpadu chemičky. Pokud výroba probíhá s uzavřeným okruhem, jako jsem to postavil v USA, do vzduchu neuniká oxid uhličitý – stejně jako u výroby zeleného vodíku, který se získává z obnovitelných zdrojů, jen je to mnohem levnější. Zhruba stejná investice do zeleného vodíku má šestkrát menší účinnost než do bílého.
Navíc využíváme už dostupné zdroje. Odpadní vodík buď vyteče do kanálu, vrátí se do procesu nebo se může spotřebovat na energii. Proč nevyužít zdroj, který tu tak jako tak je? Chemiček tu máme spoustu – v České republice je jedenáct míst, kde můžeme postavit fabriku na bílý vodík.
Proč se tedy už dávno elektrárny na bílý vodík u nás nestavějí?
Protože Evropská unie nechtěla podporovat neekologické chemičky, z jejichž odpadu se dá bílý vodík získat, a vláda nechtěla prosazovat nic, co nebylo doporučeno Unií. To máme u nás zničit chemický průmysl, který tady má tradici? Komise chce vodík zelený, to jest vyrobený z větrných elektráren nebo solárních panelů.
Několikrát jsem minulé vládě předkládal své návrhy na stavbu továrny stejného typu, jako jsem postavil v USA. Ta sice vypracovala posuzující strategii, ale její realizace narazila na striktní podporu podmínek Green Dealu, který bílý vodík jako čistý zdroj energie neuznává. Proto jsem začal jednat s německou a rakouskou vládou. V zahraničí se dohodnu mnohem snadněji a na to se teď soustřeďuji.
Jaká je podle vás budoucnost Green Dealu?
Já jsem Green Deal pokládal za ekonomický nesmysl a ideologii už dřív. Musíme myslet a chovat se hlavně racionálně. Ekologie je důležitá, ale Green Deal s ní neměl nic společného. Je to střelba do vlastní nohy.
Proč trváte na investicích do bílého vodíku a v zelených zdrojích potenciál nevidíte?
V našich podmínkách je to energetický nesmysl. Musíme myslet racionálně a uvědomit si, že u nás ty takzvané zelené zdroje nikdy nebudou stačit. V Česku nikdy nebude svítit po celý rok nebo nebude foukat jako v Německu či Polsku, kam jsem do větrných elektráren investoval. Tam mi to smysl dávalo.
Musíme se dívat na celý životní cyklus investice od A do Z, tedy od výstavby zdroje energie až po jeho likvidaci. Výroba fotovoltaických panelů je energeticky náročná, a navíc nejsou recyklovatelné.
Co s nimi, až jejich životnost skončí? Na stavbu větrníku je potřeba spousta materiálu – cement, 250 tun železa, motory, polymer na křídla, která nejdou recyklovat. Kdo to bude za pětadvacet let likvidovat?
Proto chci v energetice investovat hlavně do vyčištění a zkapalnění bílého vodíku. Uhlíková stopa tohoto procesu je mnohem nižší než stavba fotovoltaiky nebo větrníků, ze kterých chce Evropská komise vyrábět zelený vodík.
Bílý vodík zatím nepodporuje jako čistý zdroj energie, ale Němci ho přesto využívají a Rakušané to plánují. Proč oni ano, ale Česká republika ne?
Němci jsou v této otázce racionální. Když vidí někde potenciál, určí strategii a pracují pro její realizaci. Počítají se všemi variantami vodíku. Jejich vláda schválila a finančně podpořila 66 projektů, asi třetina z toho je na bílý vodík. Mají promyšlenou celou infrastrukturu, naprojektované trubky po celém Německu i směrem do zahraničí, chtějí vodík dokonce prodávat. Mají vizi stát se evropskou vodíkovou velmocí a distribuovat ho po Evropě.
Je šance, že se evropský postoj ve světle aktuálních událostí změní?
Musí. O komisi nemám iluze, že by sama o sobě vystřízlivěla a zreálněla svůj pohled. Zatím pouze přejmenovala šedý vodík na bílý. Už to alespoň nezní tak hanlivě. (smích) Bude se jednat. Musíme společně s Německem, Rakouskem a dalšími vytvořit tlak a za šedý vodík lobbovat.
A u nás?
Doufám. Zatím s tím česká vláda nic neudělala. Mé snahy pomoci přišly vniveč. Aktuální vývoj jen ukazuje, že jsem měl pravdu. Musíme využívat zdroje, které tu máme k dispozici. Dovoz je vždycky spojen s riziky.
Co by vláda měla udělat, aby podpořila energetické investory u nás?
Vláda jim musí vytvořit jasné a přehledné prostředí. Nemusí dávat podobné dotace jako v Německu, polovinu nákladů, to od ní nikdo nechce. Ale musí bílý vodík podpořit a vytvořit pro investory vhodné podmínky. A to nemluvím o té šílené mašinerii k získání stavebního povolení.
Vypočítal jsem si, že v České republice bych ho získal za dvanáct let. V USA jsem postavil továrnu za osm měsíců. A vůbec tu není infrastruktura, i když máme povinnost ji vybudovat. Podle komise máme mít na každých sto kilometrů dálnice dobíjecí stanice a zatím jsme se nikam nepohnuli. Kdo to udělá za devět let?
