Martin Cígler je spoluzakladatel a předseda představenstva IT holdingu Solitea, který stojí například za platformou iDoklad nebo EET pokladním systémem Dotykačka. V posledních čtyřech letech se však také v týmu Big Shock Racing účastní světoznámé Rallye Dakar, kde je řidičem doprovodného vozidla Toyota Hillux a zároveň fotografem českého pilota kamionu Martina Macíka.
Tomu se na letošním Dakaru, který skončil o víkendu, dařilo. Martin Macík na něm dokázal vyhrát tři etapy a celkově dosáhl na čtvrtou pozici. Osobním maximem vyrovnal i nejlepší umístění svého otce Martina Macíka staršího z Rallye Dakar v Jižní Americe.
Nejednou to ale vypadalo, že nadějím umístit se v první pětce je konec. A šéf Solitey Martin Cígler všechny tyto zkušenosti načerpal a využívá ve svém byznysu.
Motto „Je to honička být jednička“ jsem si vypůjčil od jednoho z týmových mechaniků, který na Dakaru servisoval Karla (Karel je náš kamion) a který s tímto heslem vede svoji autodílnu. To motto asi vyjadřuje vše podstatné a platí jak ve sportu, tak i v byznysu.
Dakar se tradičně láme ve své druhé polovině, zejména pak po takzvané maratonské etapě. V té se ke kamionu dva dny nesmí přiblížit nikdo jiný než jeho posádka, která si veze všechny náhradní díly. Nemůže spoléhat na mechaniky a musí si jakýkoli problém odstranit sama.
Pád na dno bolí, ale s parťáky ho zvládnete
Martin Macík s Karlem odstartoval do sedmé etapy více než nešťastně. Při sjezdu od startu se mu po pěti stech metrech při přejezdu duny ohnula spojovací tyč řízení. Kluci ji dvacet minut vyměňovali a my jen bezmocně sledovali, jak je předjíždí jeden kamion za druhým.
Etapu jsme dojeli v hloubi pole poražených na desátém místě, což znamenalo, že další den budeme startovat desátí a pojedeme v prachu těch rychlejších.
V maratonském bivaku se však ukázal smysl pro fair play mezi závodníky. Jarda Valtr, který má prakticky identický truck, nabídl Martinu Macíkovi svou náhradní spojovačku. Nebyla potřeba, protože jsme i my měli jednu rezervní, síla gesta ale byla obrovská a pro tým to byla velká morální vzpruha, kterou jsme v té chvíli potřebovali jako sůl.
Další, osmá etapa nám přinesla ztrátu dvanácti minut, osmé místo a celkový propad o jednu příčku na páté místo. Před rokem bychom páté místo brali jako obrovský úspěch, jenže teď, poté co se Martin jen před pěti dny pohyboval i na druhém místě celkového pořadí, začíná mít celý tým obavy o výsledek. Je to jako v životě a taky v byznysu – prostě ochutnáte úspěch a chcete víc.
Jako fénix z popela aneb nikdy není nic ztraceno
Devátou etapou jde Dakar do své závěrečné třetiny. Martin startuje s Karlem v oblacích prachu za ostatními kamiony na osmém místě. Trať je nesmírně rychlá a náročná, posádce ale sedí, probojovávají se pořadím rychle dopředu.
Strašně se bojíme, aby vyztužené spojovačky držely. Já stojím asi na třístém kilometru racetracku v poušti, kde není signál. Vím, že mají přijet dva kamazy, pak maz, pak zase dva kamazy, Aleš Loprais a pak až Martin.
Chystám si místo, odkud budu fotografovat. Náhle slyším motor kamionu a zpoza horizontu se na mne na plný plyn neřítí očekávaný kamaz, ale náš Karel. Vyfotím, co mohu, fotky nic moc, a přitom přemýšlím, kde se tu mohl vzít.
Když dojedeme do civilizace, pouštíme si aplikaci a zjišťujeme, že Martin Macík vyhrál svoji historicky první etapu na Dakaru. Rozdíly mezi první pětkou byly minimální, celkové pořadí se proto nemění, ale prvenství v etapě se počítá. V celém týmu najednou vládne úplně jiná nálada. Konečně někdo „udělal“ kamazy. A to netušíme, co nás ještě čeká.
V desáté etapě si užíváme pozici vedoucího kamionu. Ráno vtipkujeme, že by Martin mohl vítězství zopakovat. Startujeme jako první, do čisté trati, prášíme všem ostatním. Karel jede jako raketa a způsobem start–cíl vyhrává druhou etapu po sobě.
Nálada v týmu je jako po úspěšném přistání na Měsíci. Nikomu teď nijak zásadně nevadí, že jsme stále pátí, málokdo jiný než Kamaz dokázal v poslední dekádě vyhrát dvě dakarské etapy po sobě.
Sky is the limit
O jedenácté etapě pořadatel na předdakarské tiskovce hovořil jako o nejtěžší etapě celé rallye. Jak kvůli délce, tak i profilu terénu. Po cestě je jak spousta kamenitých vyschlých řečišť s velkými kameny, tak i kilometry nekonečných dunových polí. A ukáže se, že je to pravda.
Do cíle etapy dojel téměř vrak. Máme prasklá dvě listová pera a přetržený klínový řemen. Ale hlavně nám kámen urazil vypouštěcí ventil oleje z diferenciálu, ze kterého vytekl skoro všechen olej.
I přes velké technické problémy jsme však dojeli pátí. Ale hlavně, posunuli jsme se celkově na čtvrtou pozici. Předposlední etapa celého Dakaru nám dala opravdu zabrat.
Po příjezdu do bivaku přeji s nadsázkou mechanikům „dobrou noc“. Musí totiž odstranit všechny potíže a stoprocentně připravit poškozený kamion do další etapy. Kluci pracují celou noc. Ráno nejedu na racetrack, ale přímo do cíle. Chci si užít emoce lidí, kteří si splnili životní sen a dojeli do cíle Dakaru, nejtěžší rallye planety.
Díky livetrackingu si můžeme závod užívat naživo. A je to infarktový závěr, o kterém se nám ani nesnilo. Kluci původně chtěli jet na pohodu, ale nakonec museli jet, co to dalo, aby čtvrté místo obhájili. A my se báli, aby Karel, opotřebovaný skoro osmi tisíci závodními kilometry, tu zátěž po celonoční opravě vydržel.
Zvládli to! Dokonce z toho byl hattrick, tedy třetí etapové vítězství, a čtvrté místo celkově na Dakaru 2021. Úspěch, ve který jsme ani nedoufali. Vždyť který český pilot kromě Martina Macíka dokázal za jeden Dakar vyhrát tři etapy?
Co si odnáším z Dakaru
Vybudovat vítězný závodní tým je stejný úkol jako vybudovat hodně úspěšnou firmu. Potřebujete mít jasnou vizi, čeho chcete dosáhnout. Potřebujete k tomu mít motivovaný tým, který se nesesype při prvním neúspěchu. Potřebujete, aby vaše lidi práce bavila.
Rozdíl je jediný –
firma má zákazníky, závodní tým má místo toho fanoušky a sponzory. Ve firmě se
snažíte mít co nejvíce zákazníků. Závodní tým potřebuje mít co nejvíce
fanoušků, díky nim získá lepší sponzory. Dál je to již stejné. Čím více máte
peněz, tím více máte zdrojů na výzkum, vývoj a inovace. Čím je více inovací a originálních nápadů, tím je větší šance na úspěch. V obou případech platí, že je to honička být jednička.
Šéf Solitey Martin Cígler má za sebou už čtvrtou Rallye Dakar v doprovodném vozidle a jako fotograf Martina Macíka.
Přesně tady leží ten hlavní důvod, proč na Dakar opakovaně jezdím, snad kromě toho, že si dokonale vyčistím hlavu. Je jím inspirace. Inspirace, jak motivovat kolegy, jak dosáhnout co nejlepšího výsledku.
Závodní tým má tu motivaci na první pohled sice trošku jednodušší, na druhou stranu těch čtrnáct dní na Dakaru je neskutečný stres a únava. Dodat morální energii někomu, kdo dva dny nespal a týden neviděl sprchu, v době, kdy se nedaří, není vůbec jednoduché.
Richard Branson řekl, že není potřeba mít spokojené zákazníky. Stačí mít spokojené zaměstnance, díky nim budete mít spokojené zákazníky.
Na Dakaru je krásné to, že se celý tento proces zhutní do 14 dní. Ve firmě si dobrou atmosféru budujete léta, je těžké toho stavu dosáhnout, ještě těžší jej udržet a stačí jen velmi málo, abyste ho ztratili. Dakar mi pomáhá najít další nápady, jak mít kolem sebe motivované kolegy, kteří jsou pro společný cíl ochotni vypustit duši.
Džidda, Saúdská Arábie, 16. ledna 2021.
