skip to main content
Technologie

Čapek by se divil. Robot z ČVUT se zúčastní soutěže o miliony dolarů

Protáhl si hřbet, dokráčel k lavičce, proběhl se po trávníku. Zároveň byl tento čtyřnohý návštěvník natolik jiný, že se i projíždějící řidič popelářského vozu zvědavě vykláněl z okna: po dvorku pražského ČVUT skotačil robot jménem SPOT, posila pro blížící se finále prestižního klání DARPA Subterranean Challenge.

To v reálném prostředí simuluje záchranu osob po závalech či katastrofách, a jak název napovídá, děje se tak v podzemí. Roboti mají co nejrychleji identifikovat co nejvíce objektů, případně zjistit únik plynu či přítomnost oxidu uhličitého. A SPOT je – hokejovou hantýrkou řečeno – opora do prvního útoku.

„Má své vrtochy, jako každý pes, ale zatím nekouše,“ usmívá se spokojeně profesor Jan Faigl, vedoucí laboratoře výpočetní robotiky Centra umělé inteligence FEL.

Ladné pohyby, které chvílemi připomínají nejvěrnějšího přítele člověka a pak zase postavu z Hvězdných válek, vynikají zvlášť v momentu, kdy SPOT na fakultě vybíhá schody. A to až do pracovní místnosti, kde ho místní robotici postupně mění v pomocníka 21. století.

Reklama

Jeho cesta do Prahy začala ve chvíli, kdy tým z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Americe dvakrát uspěl na zmíněné soutěži – v konkurenci výzkumníků z NASA, MIT i z Oxfordu, navíc jako nesponzorovaný tým.

Proto jej pro letošní závěrečné kolo oslovili s tím, že se nově může ucházet o sponzoring. Subvence agentury amerického ministerstva obrany DARPA nakonec činila 1,5 milionu dolarů. Taková suma se hodí jak na nákup robota, tak hlavně na jeho následné úpravy.

„Robot jako takový není vlastně úplně drahý, cena je 70 tisíc dolarů bez daně. Valná většina peněz jde na technologický upgrade, jsou to stovky tisíc dolarů,“ přibližuje Faigl. Proto teď na žluté tělo robota instalují kamery, senzory či laserový dálkoměr.

Samotný SPOT je z „chovu“ firmy Boston Dynamics a tamním inženýrům se skutečně povedl. Pohybuje se rychlostí zhruba pět kilometrů za hodinu, tedy svižné lidské chůze, a kráčí vstříc neznámému. Na konci cesty může být pestré komerční využití, ušetřené peníze a především zachráněné lidské životy.

„Je to první robot, který dokáže zdolávat překážky už ve verzi, která přijde z výroby. Spousta chytrých lidí věnovala dlouhá léta tomu, aby robot vyšel schody, což nám dovoluje soustředit se na naše výzkumné úkoly,“ vysvětluje profesor Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické a šéf týmu, který čítá přibližně dvacet robotiků.

Jedním ze zmíněných úkolů je řízení týmu robotů ve zcela neznámém terénu tak, aby vnímali okolní prostředí, vytvořili si jeho mapu a vzájemně sdíleli informace. „Aby se dokázali rozprchnout v podzemí a udělat, co je potřeba,“ doplňuje Svoboda.

Cílem je, aby robot sám fungoval v neznámém prostředí.

SPOT by už dnes vydržel běhat po vnitrobloku na Karlově náměstí tak dlouho, než by se mu vybila baterie: necelé dvě hodiny. Když si rozvážně vykračuje, zvyšuje tempo, lehne si nebo si při cíleném rozkymácení o kousek poodskočí, aby udržel rovnováhu, je to impozantní podívaná.

Reklama

Na Fakultě elektrotechnické od něj ovšem chtějí mnohem víc. „Aby sám fungoval v neznámém prostředí, aby opravdu něco doručil, něco nebo někoho našel,“ popisuje profesor Svoboda hlavní rozdíl oproti videím, která najdete na YouTube – na těch SPOT funguje buď dle něčích pokynů, nebo v místech, která již dobře zná.

Profesoři Tomáš Svoboda (vlevo) a Jan Faigl s robotem SPOT

Už to, že je minimálně částečná autonomie možná, znamená důkaz pokroku. Svoboda si pomáhá trefným přirovnáním k technologii, se kterou máme zkušenost všichni.

„Auta před sto dvaceti lety vyžadovala, aby byl každý řidič zároveň mechanik nebo si ho aspoň vozil, zato u dnešních vozů člověk pomalu ani neví, kam nalít olej,“ popisuje. „SPOT je něco jako automobil ve 20. letech minulého století. Ano, potřebuje častý servis, ale už ne vlastního mechanika. Je to něco, co si můžete koupit a používat.“

Aktuálně dokáže být třeba neunavitelnou náhradou za nočního hlídače, neboť díky kamerám a detektoru pohybu bez potíží zvládne obcházet dokola a dokola naučenou trasu a odhalit případné narušitele. Ovšem spokojit se jen s tím by bylo jako napít se skvělého vína – a skončit u jediného loku.

Nabízí dovednosti, které ostatní roboti nemají.

„Je to platforma vhodná do průmyslového prostředí, i s tímto cílem ho Boston Dynamics nabízí na trhu. Hodí se všude, kde jsou nebezpečné prostory a zároveň je tam potřeba dělat pravidelné inspekce,“ vysvětluje Faigl. „Na staveniště, na ropné plošiny, do rafinerií.“

Přímá úměra je zřejmá: čím autonomněji se robot bude chovat, tím širší komerční využití se bude nabízet. Totéž platí o čím dál lepší vzájemné spolupráci mezi jednotlivými stroji, na což mají na ČVUT další vychytávku, malé hranoly velikosti zhruba kelímku od kávy, jimž říkají drobky.

„Jako v pohádce o Jeníčkovi a Mařence,“ říká Svoboda. „Jsou to malé komunikační jednotky, s jejichž pomocí si mohou stroje sdílet informace i v podzemí, kam nedosáhne signál. Jen jde o to, v jakých intervalech a kam je mají upustit.“

Vize budoucnosti je taková, že v případě katastrofy či havárie by měli záchranáři mířit rovnou do míst, která odhalí SPOT a podobné výdobytky techniky. „Jakožto chodící robot vhodně doplňuje naše portfolio šestinohých, pásových, kolových či létajících robotů. Nabízí dovednosti, které ostatní nemají,“ říká Svoboda.

Na zářijové soutěži v Kentucky bude díky němu tým z Prahy blíž nejen k horentní prémii pro vítěze ve výši dvou milionů dolarů, ale hlavně k tomu, co vědci nedokážou vyčíslit žádnou sumou peněz: k dalšímu pokroku.

Reklama
Reklama