Zařazení jádra a zemního plynu mezi zelené zdroje energie jako nejhezčí dárek do nového roku? Po prvotních výkřicích nadšení přišlo poměrně rychlé vystřízlivění. Tvrdé podmínky, které ve svém návrhu udržitelné taxonomie předložila Evropská komise, mohou být pro Českou republiku rizikové.
Takto se k tématu hýbajícímu v posledních dnech veřejnou diskusí i mediálním prostorem na Twitteru vyjádřil CEO českého energetického lídra ČEZ a první viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Daniel Beneš.
V oficiálním stanovisku, které Svaz průmyslu zaslal zástupcům vlády v čele s premiérem Petrem Fialou, přitom zní kritika záměru považovat jádro za zdroj „významně přispívající ke zmírnění změny klimatu a významně nepoškozující environmentální cíle“ pouze dočasně. A to do roku 2045.
Nové jaderné reaktory, jejichž výstavbu mají některé členské země v plánu, tak budou muset získat stavební povolení nejpozději k tomuto datu. Návrh rovněž počítá s tím, že do poloviny století budou muset elektrárny budovat hlubinná úložiště pro nejnebezpečnější složky jaderného odpadu.
V případě zemního plynu jsou pak cíle ještě ambicióznější. Už k roku 2026 by měl podíl společného spalování vodíku či bioplynu představovat nejméně třicet procent z celkového objemu nových plynových zdrojů. Staré pak mají být přijatelné jen do roku 2030.
Plány, aby bylo jádro považováno pouze za přechodný zdroj energie, odsoudil také ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, který za nepřijatelnou považuje i jakoukoli jeho další diskriminaci. „Rádi bychom jednali například o dílčích technických parametrech pro využití zemního plynu a jeho následné nahrazování vodíkem nebo obnovitelnými plyny,“ uvedl Síkela.
Úkolem České republiky je podle něj nyní oslovit podobně smýšlející členské země Evropské unie a pokusit se v rámci připomínkového řízení vyjednat ještě lepší podmínky, které budou více reflektovat naše zájmy. Podněty k návrhu však bude Evropská komise přijímat pouze do 12. ledna a hotový dokument by chtěla schválit do konce měsíce.
Na tom, že to nebude vůbec jednoduché, se shodují také viceprezident Svazu průmyslu a dopravy a viceprezident Konfederace evropského podnikání BusinessEurope Radek Špicar a investor a minoritní akcionář společnosti ČEZ Michal Šnobr, které jsme oslovili, aby se k palčivému problému české energetické politiky vyjádřili.
Radek Špicar
Foto Svaz průmyslu a dopravy
Foto Svaz průmyslu a dopravy
Před pár měsíci by si málokdo vsadil, že Německo nezablokuje zahrnutí jádra do taxonomie a poradci Evropské komise umožní využití plynu, který lze jen stěží považovat za čistý zdroj energie. Z tohoto pohledu se jedná o velmi dobry výsledek, za kterým je mnoho práce několika evropských států (včetně České republiky), organizací i jednotlivců.
Díky tomu, že jádro i plyn zůstaly pro účely taxonomie ve hře, se teď můžeme bavit o parametrech předloženého návrhu. Ty pro nás nevyznívají příliš dobře a je potřeba udělat maximum, abychom je v příštích týdnech změnili tak, aby více odpovídaly našim potřebám.
Vzhledem k radikálně odmítavým reakcím na návrh Komise ze strany států, jako je Německo, Rakousko nebo Španělsko, je ale jasné, že změny parametrů nebude vůbec jednoduché prosadit. Tím bychom se nicméně neměli nechat odradit. Musíme teď najít partnery, kteří mají na věc podobný názor, a vytvořit s nimi dostatečně silnou koalici schopnou návrh upravit podle našich potřeb.
Doufám, že naši politici, byť jsou někteří ve svých úřadech jen pár týdnů a nemají ještě vybudované dostatečně kvalitní kontakty na evropské úrovni, už teď jednají se svými partnery ve snaze získat v této klíčové fázi důležité spojence.
Problémů je z našeho pohledu v návrhu celá řada a týkají se jak jádra, tak plynu. Detailní pozici jsme odeslali vládě s výčtem všech problematických bodů, na které je podle našeho názoru potřeba se soustředit především. Jeden příklad za všechny? Zcela nereálný požadavek spoluspalovat třicet procent vodíku v nových plynových zdrojích do roku 2026.
Je nutné zabojovat a pokusit se v maximální možné míře upravit parametry podle našich potřeb. Posléze, až dojde ke schválení předloženého materiálu, musíme využít všech finančních zdrojů, které bude mít naše země k dispozici z evropských fondů, a s jejich využitím zmodernizovat českou energetiku, aby odpovídala současným trendům.
To znamená posílit výstavbu fotovoltaiky, investovat do plynových elektráren a nevzdávat se jádra, bez kterého se teď ani do budoucna neobejdeme. Ať už v podobě stávajících zdrojů, nebo těch budoucích ve formě malých modulárních reaktorů.
Michal Šnobr
investor a minoritní akcionář ČEZ
Foto Jan Strouhal
Foto Jan Strouhal
Nynější podoba taxonomie neobsahuje nic, co by se nedalo předpokládat před čtvrtrokem nebo před měsícem. Najednou jsme ale zděšeni, že nám zbývá v podstatě jen pár dní, a na poslední chvíli posíláme připomínky. Možná se změní nějaké drobnější detaily, ale je vysoce nepravděpodobné, že by složitě vyjednaná taxonomie spadla pod stůl.
Období, kdy jsme ji mohli zásadně ovlivnit, jsme absolutně prolajdali a propásli. Pro každou jednotlivost, kterou nyní připomínkujeme, jsme měli měsíce a roky hledat jednotlivé spojence. V rámci energetiky totiž v Evropě nenajdeme takového spojence, který by souhlasil se všemi našimi připomínkami. Ten dílčí soulad je vždycky pouze na určitých parametrech.
Německo navíc nikdy nepřipustí, aby byly z unijních fondů podporovány nové jaderné zdroje v okamžiku, kdy oni je zavírají a způsobují si obrovské finanční a byznysové škody. Postrádalo by to logiku.
Česko tak bude muset úplně přehodnotit přístup k energetické politice ovlivněný Green Dealem a novou taxonomií. Ale co je ještě podstatnější, budeme muset přistoupit mnohem vnímavěji k tomu, jak energetiku budoucnosti a transformaci vnímá Německo, které k tomu ještě přidává parametr úplného odchodu od jaderné energetiky.
Poslední roky jsme přitom všechno vsázeli na jedinou věc, a tou je dostavba jaderné elektrárny Dukovany. Státní energetická koncepce, která je nějakých osm let stará a zcela neaktuální, počítá s náhradou uhlí v zásadě jen v podobě jaderné energetiky. Dostali jsme se tak do stavu, kdy je zcela zřejmé, že uhlí odejde dříve, než v Česku stihneme postavit jakýkoli jaderný reaktor.
Dosud jsme se utvrzovali v tom, že energetický mix každé země je její svobodné rozhodnutí, což nám bylo dáno do vínku při vstupu do Unie. Neuvědomili jsme si ale, že právě propojenost energetických trhů tohle v zásadě vylučuje. To, že máme německé ceny elektřiny, vlastně podmiňuje vývoj tuzemské energetiky do budoucna.
Pokud německý i evropský vývoj nezohledníme i v naší energetické koncepci, je neprosaditelná. V následujících letech se tak budeme prát s něčím, co jsme měli mít vyřešeno minimálně před pěti lety.
