Éra adaptability. To přesně podle odbornice Jaroslavy Rezlerové pracovní trh čeká. Už v následujících třech letech se má masivně proměnit. Vliv na to má nástup generace Z a do pracovního procesu významně zasáhne i umělá inteligence.
Co dělá léto s tokem pracovního trhu a kdy je nejlepší hledat práci? Česko zažívá okurkovou sezonu, která bude končit v druhé půli srpna. K čemu na podzim nastane a v jaké situaci se pracovní trh nalézá?
Z průzkumů vyplývá, že 66 procent zaměstnavatelů nemůže obsadit svoje volné pracovní pozice. Jinými slovy skoro tři čtvrtiny zaměstnavatelů dlouhodobě hlásí, že nejsou schopni kvůli zamrzlému trhu práce a nedostatku volných talentů obsadit volná místa.
A přitom podle generální ředitelky ManpowerGroup ČR Jaroslavy Rezlerové ceny už nerostou, kupní síla domácností je lepší, ale skepse a zatuhnutí trhu jsou tak velké, že i zaměstnavatelé jsou mnohem opatrnější z hlediska optimismu.
Dlouhodobě extrémně nízká nezaměstnanost v její interpretaci znamená, že na trhu práce se neděje nic. „Vstupuje do toho něco, čemu říkáme umělá zaměstnanost,“ komentuje Rezlerová. „Za loňský rok v České republice byla snad jediná zahraniční investice, tragické,“ pokračuje.
Tvrdí, že zahraniční investice sem nepřicházejí, protože je zde vysoké riziko, že nenajdou zaměstnance. I velké české výrobní firmy, například ve specializovaných oblastech jako letectví, se rozhodly části výroby spojené s výzkumy, researchem, developmentem a technickými developerskými stanicemi přesunout jinam.
Situaci na českém pracovním trhu by charakterizovala jedním slovem – strnulost. A zákoník práce strnulosti podle Rezlerové napomáhá. Jak ale vysvětluje v exkluzivním rozhovoru pro Forbes, je to i záležitost mentálního nastavení zaměstnavatelů i lidí, kteří se bojí měnit práci.
To bychom ale co nejdříve měli změnit, abychom dokázali zvládat masivní proměny, kterými pracovní trhu do tří let začne procházet. „Vkročili jsme do éry adaptability. Jak firmy, tak lidi se budou muset pořád přizpůsobovat extrémně rychlému technologickému vývoji,“ tvrdí generální ředitelka ManpowerGroup ČR, která se zabývá situací na pracovním trhu od roku 2008.
Podle ní se blížíme k diverzifikaci pracovních forem a pracovních modelů. „Zaměstnavatelé budou mít kombinaci nejrůznějších typů úvazků, nejrůznějších pracovních smluv, dohod. A do toho AI a její využití, náhrada některých profesí. Čekají nás velké změny,“ říká.
Tou největší hlavní je nástup meconomy, ve které to budou zaměstnanci, kdo bude diktovat, jak ekonomika bude fungovat.
Má trh práce o prázdninách okurkovou sezonu?
Lidi mění práci po dovolených. Odjedete na dovolenou, rozleží se vám to, jste nalomení a na konci srpna dáte výpověď. Největší fluktuace bývají v září a potom v lednu. Zaměstnavatelé obvykle nepřijímají nové lidi v červnu. Samozřejmě běží nábory tam a zpátky, ale objemově je to o třicet až pětatřicet procent nižší.
Takže je lepší hledat si práci v září?
Září je boom, říjen pokračuje, v listopadu to začíná padat a v prosinci je úplný útlum, stejně jako v létě. Od poloviny srpna to jde dramaticky nahoru. Zaměstnavatelé se začnou připravovat na sezonu potom, co v létě přemýšleli nad strukturou.
Okurka nám ukazuje, že se ve firmách hodně restrukturalizuje. Překládám – trochu se propouští. Spojují se joby a zodpovědnosti. Ale děje se to v rámci desítek.
A z hlediska brigád?
Brigád je úplně stejně jako každou sezonu, tedy okolo dvou tisíc nabídek. To není málo. Je to podobné všem počtům za poslední tři roky. Nevidíme pokles požadavků. Okurková sezona není ani v tom smyslu, že konečně se děje něco legislativně v trhu práce.
Jak často bychom měli měnit práci?
Je normální měnit práci jednou za tři čtyři roky. To se u nás ale vůbec neděje. Nejčastější způsob, jak u nás měníme práci, je „job to job“. Na západě je úplně běžné, že jdete „job – unemployment – job“. Na podpoře v nezaměstnanosti si lidé jsou schopni udržet svůj životní standard, můžete platit hypotéku, platit leasing na auto.
Nemáte výpadek příjmu, nehrozí vám, že spadnete do prekérní situace a budete ohrožená krátkodobě nějakou chudobou.
Nezaměstnanost se dneska využívá jako další sociální dávka de facto. Nemá u nás funkci, kterou má v západní Evropě. Je to nástroj na udržení finanční stability, když přecházíte z jedné práce do druhé. Když chcete lepší práci, tak to nenajdete za měsíc. To trvá průměrně dva až tři měsíce.
Proč bychom měli práci měnit?
Pokud lidi změní práci cíleně, tak si platově polepší o osm až dvanáct procent. To ukazují evropské statistiky. V České republice toto nemáme.
Mám pocit, že změnu práce provází i jakési stigma.
Ano, to je přesné. To je nějaká atmosféra, nastavení České republice přetrvávající ještě z devadesátkového stylu. Změnit práci a job to job, už to je stresující. Je to jeden ze tří nejvíc stresujících životních faktorů. A teď si ještě představte, že byste tu práci neměla, už chtěla odejít a dělat něco jiného.
Byla bych odkázaná na podporu v nezaměstnanosti…
Je strašně důležité, aby zaznělo, že podpora v nezaměstnanosti není sociální dávka. To je, prosím vás, vaše pojištění, které si platíte celý svůj aktivní pracovní život. Na ministerstvu pracujeme na redesignu podpory nezaměstnanosti, protože těch deset až dvanáct tisíc, na které máte dneska nárok, je fakt životní minimum. A trh práce to samozřejmě brzdí.
Kolik lidí dělá práci, kterou mají rádi?
Okolo dvaceti procent lidí práce naplňuje. Dalších čtyřicet procent pro svou práci nehoří. A těch dalších čtyřicet procent dělá práci, které je nebaví.
Proč si to děláme? Málo sebeúcty?
Máme v sobě malost, nevěříme si – lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše. Náš národní rys je skepticismus. Jsme velmi konzervativní ve změně práce.
Je to pro nás traumatizující víc než pro západní Evropany, kde to je úplně běžné. Tam změní člověk práci desetkrát za život a je to ganz normal, jak by řekli Němci. Jsme trochu nesebevědomí a pořád hledáme naše třetí české cesty. Máme v sobě trochu švejkovství a tendenci věci „ošulit“.
Jsme konzervativní?
Máme konzervativní myšlení. Máme nejnižší podíl zaměstnaných matek v období, kdy mají malé děti. Tady se má za to, že máte být s dětmi doma. Ne je někde chudáky nechávat a chodit do práce. Jeden z důvodů, proč máme nejnižší zaměstnanost žen v manažerských pozicích není tím, že by ženy nechtěly, ale protože je obtížné vymanit se z paradigmatu dlouhé mateřské.
Co to znamená být v týmu externích poradců ministra?
Přinášíme pohled, jak to funguje v praxi a co by bylo pro lepší fungování praxe dobré zavést. Mluvíme z hlediska naší expertizy o širších strategiích. Ministr a jeho lidi se zajímají o to, jak to funguje, co si lidi zvenčí myslí o tom, že by se mělo udělat. Myslím, že je to způsob, jak věci udělat smysluplně.
Kdybyste mi měla dát pět bodů, v čem je pracovní trh typický. Co by to bylo?
Možná vám dám tři. Je zastaralý, totálně analogový. Zaměstnává velké počty lidí v průmyslu, ale ne automatizovaném. A v některých průmyslových odvětvích – potravinářství, zemědělství, v nějakých dalších oblastech – máme ostudně nízké platy.
Tady se pořád drží při životě podnikání a podniky, které extrémně šetří na platech zaměstnanců. Zároveň se přikrmují z dotací, ale bez těchto dvou umělých výživ by už dávno zhynuly.
Takže je to prostředí pokřivené?
Strašně. Je normální podvádět stát, zneužívat dohody a optimalizovat daně. To se považuje za správné podnikání. Spousta lidí mě asi nebude mít ráda, ale mnohé podniky měly dávno zaniknout a stát jim přes různé zdroje vlévá. Drží podnik „na přístrojích“.
Dále není v pořádku, když odbory bojují za to, aby se zachovaly staré dobré analogové zvyky. Aby se například nezavedl elektronický podpis.
A ten třetí bod?
Máme jednu z nejnižších fluktuací. Fluktuace má negativní konotaci. Tak pojďme říct mobilitu. Ne ve smyslu, že se musíte kvůli zaměstnání přestěhovat. Myslím, když si dáte mezi pracemi pauzu na hledání.
Je to stigmatizující. Je s tím spojené potenciální trauma být zapsán na úřadu práce. To je třeba změnit.
Jak?
Vymýšlíme, jak udělat lepší takzvanou politiku zaměstnanosti, podpory smysluplných rekvalifikací.
Ale to už funguje…
Ano, takových věcí je milion, kam stát sype peníze do rekvalifikací, které nedávají smysl. Nikdo nemá data, nikdo neví, co to dělá, jak to dělá, kolik to dělá. Sypou se tady peníze z dotací do čehokoli. Náš největší problém je, že nemáme data, nemáme propojené systémy a neumíme to vyhodnotit. To je jak za krále klacka.
Každé ministerstvo má nějaký svůj systém, Český statistický úřad má jiný systém a nejsou schopni si data vyměnit. Nikdo ani neumí popsat, jak to vlastně je.
Jaké trendy vidíte?
Víme, že velké IT a tech firmy, finanční domy a tak dále v určitém rámci možná i zavádějí digitalizaci AI nástrojů. Restrukturují a propouštějí.
Co dále pozorujete?
Roste počet lidí zaměstnaných ve službách a firem ve službách. E-shopy, e-commerce, logistické firmy. Ale nemají žádného zástupce. Je to tedy pokřivené i na úrovni vyjednávání, co by trh práce potřeboval. Na straně zaměstnanců a zaměstnavatelů jsou sice nějaké instituce, svazy, ale moderní průmysl a moderní služby jsou zastoupeny minimálně.
Jaké je řešení?
U těch ostudně nízkých příjmů na nejnižších pozicích je potřeba pozice nahradit automaty a roboty. Nebo lidem dát víc. Je potřeba snížit daně u těch nejnižších příjmových skupin. Nechápu, proč mají všechny platové skupiny stejné zdanění. To nedává smysl. My máme jedno z nejvyšších zdanění v Evropě.
Takže byste snížila daně nižším platovým skupinám?
Ano. Dále je třeba významně zvýšit minimální mzdu a zvýšit podporu v nezaměstnanosti na velmi krátké období. A IČA zrušit tam, kde opravdu nejde o podnikání.
Pojďme k tématu home officů. Jak to je s nimi po covidu?
Znám firmy, které řekly lidem, ať nechodí nikdy do práce. Zůstalo obrovské množství kanceláří, které byly neobsazené. Pak se to začalo najednou ukazovat jako velmi neefektivní, protože některé věci neuděláte na dálku.
Jaká je tedy tendence?
Tendence u některých firem je, že zase budeme všichni chodit do kanceláří. Já jim přeji hodně štěstí, protože narazí. Lidé už nikdy nebudou pět dní v týdnu v práci. Dokonce si upřímně myslím, že se od té doby začalo pracovat tak čtyři a půl dne v týdnu. Možná čtyři.
Já si třeba práci nerada beru domů.
Rozumím a do budoucna se to bude hodně individualizovat. Generace Z a všichni, co teď budou masivně nastupovat na pracovní trh, ho absolutně změní. Mluví se o takzvané meconomy. Tedy ve smyslu – já si budu diktovat, jak ekonomika bude fungovat.
Bude to o mnohem více individualizovaných dohodách zaměstnance se zaměstnavateli. Nebudou plošná pravidla, každý bude mít jiné potřeby a budou individuálně vyslyšeny.
To zní extrémně náročně pro zaměstnavatele…
No, extrémně. Do deseti let se budou kombinovat AI nástroje s mladou generací, která má úplně jiné požadavky než ty před ní.
Jak se požadavky mladé generace otiskávají v pracovním životě?
Chtějí žít svůj život a není to život naplněný prací. Pro ně práce není hodnota, je to prostředek k cíli. Blížíme se diverzifikaci pracovních forem, pracovních modelů. Můžete to čekat do pěti let. Firmy budou nabízet čtyřdenní pracovní týden. To já bych ho dneska nabídla taky. Myslím, že práci lidé stejně dělají tak jako čtyři dny.
Zaměstnavatelé budou mít kombinaci nejrůznějších typů úvazků, nejrůznějších pracovních smluv, dohod. A do toho AI a její využití, náhrada některých profesí. Čekají nás velké změny.
V čem to bude posun dopředu?
Pro zaměstnavatele to bude těžké, ale posun je to skvělý. Velká část lidí bude dělat to, co je baví, a budou se realizovat. Jak firmy začnou masivně zavádět umělou inteligenci, lidé se ocitnou nezaměstnaní, přijde velký zásah do sociálních sítí státu.
Čím dál víc firem bude nabízet kombinované služby. Banky mají výsostné postavení, ale to bude na ústupu. Technologické společnosti budou přidávat další služby k systémovým nabídkám. Vše se bude víc a víc propojovat. Vize budoucnosti nám říkají, že zhruba šedesát procent jobů, na kterých se bude pracovat v příštích pěti letech, ještě neumíme ani pojmenovat.
Neumíte je pojmenovat?
Máme žebříček, je to okolo dvou set pracovních pozic, o kterých se už ví, že vzniknou postupně. Názvy jsou úplně neuvěřitelné. Jsou tam věci jako třeba etik nebo etický koordinátor pro spolupráci lidí a umělé inteligence.
Proč ekonomika potřebuje to, abychom byli v budoucnu víc flexibilní?
Trh se bude měnit rychleji a my se tomu budeme muset přizpůsobovat. Minimálně v období aktivního pracovního života. Vkročili jsme do éry adaptability. Jak firmy, tak lidi se budou muset pořád přizpůsobovat extrémně rychlému technologickému vývoji. Za dva tři roky bude velmi vyspělá úroveň umělé inteligence, která nahradí některé profese.
Například?
Nahradí koncipientskou práci v advokátních kancelářích. Vyhledávání textů, dat, paragrafů. To už dneska AI docela dobře umí.
Jak to budou zaměstnavatelé zvládat?
Mnozí čeští zaměstnavatele jsou hluboce v devadesátkách. Je tu obrovský prostor ke zlepšení. Z lidského pohledu tady máme ještě také spoustu práce. Home office, větší flexibilita úvazků. Proč se maminkám nenabídne půl úvazek, čtvrt úvazek? Je to složité na koordinaci, jasně, ale firmy vězí mentálně hluboko v minulosti.
