Není nejrychlejší na světě. A není ani nejdražší. Přesto je Bugatti La Voiture Noire automobilový klenot. A spojením s asi nejslavnějším veteránem od Bugatti k sobě váže i hochštaplerský příběh spojený s Prahou.
„Přinášíme výjimečné technologie, estetiku a extrémní luxus do nové doby. La Voiture Noire představuje špičku automobilového inženýrství. Je to sochařská krása, která se pyšní jedinečnou technologií.“
Přesně těmito slovy okomentoval nejnovější dílo automobilky Bugatti její šéf Stephan Winkelmann. Zní to sebejistě, ale tady není důvod držet se zpátky. Šestnáct válců, 1500 koní, zrychlení z 0 na 100 za 2,4 sekundy a za 6,5 sekundy dvoustovka. Tohle je ale jen jedna část výjimečnosti.
Ta druhá spočívá v jedinečnosti nejnovějšího bugatti. Je totiž jen jedno jediné. A další nebudou. Nikdy. Bugatti La Voiture Noire vzniklo spíš jako umělecké dílo. Technický základ má sice ze sériového supersportu Chiron, ale velká část „Černého auta“, jak zní český překlad francouzského názvu, je vyvinutá úplně od začátku.
V Bugatti spočítali, že La Voiture Noire věnovali 65 tisíc hodin. Pokud by tedy na něm pracoval jediný člověk, víc než sedm let by 24 hodin nedělal nic jiného. Když tam ještě někam vložíme čas na spánek, vlastně by to byla jedna z nejkrásnějších prací, jaká může být. Ale zpátky do reality. Ačkoli i tak je jedinečná. Protože na autě samozřejmě nedělal jeden člověk, hotovo bylo až za dva a půl roku.
Bugatti si odpracované hodiny nechalo pořádně zaplatit. Neznámý kupec totiž po letech čekání doplatil celou cenu, která se vyšplhala na jedenáct milionů eur, tedy nějakých 280 milionů korun. Bez daně. Tenhle šťastlivec se ale může chlácholit tím, že jakmile převezme klíčky, cena auta bude jen růst.
Název La Voiture Noire tohle auto nemá náhodou. V automobilovém světě má skoro až mytický zvuk. Jean Ettore, syn zakladatele automobilky, ve 30. letech vyvinul a postavil čtyři modely Bugatti 57 SC Atlantic, které byly nejdokonalejším a díky maximální rychlosti přes 200 kilometrů za hodinu i nejrychlejším autem své doby.
Jean svůj model v černé barvě pojmenoval La Voiture Noire. Jenže auto bez stopy zmizelo krátce před druhou světovou válkou. Dnes je považováno za automobilovou obdobu Jantarové komnaty, za jednu z největších záhad automobilového světa. Pokud by se ho podařilo najít, okamžitě by se stalo nejcennějším autem světa.
Právě na vzhled osmiválcového 57 SC Atlantic nové bugatti odkazuje. Poklonu starému vozu tvoří například šest koncovek výfuku, hřbetní šev podél středové linie, oproti modelu Chiron prodloužená přední část nebo čelní sklo nastavené do takového úhlu, díky kterému splývá s bočními okny jako hledí helmy. V interiéru pak dávného předchůdce připomíná kůže v hnědé barvě.
Nové La Voiture Noire má automobilový život před sebou. Pojďme se ale podívat zpátky na ikonu Bugatti 57 SC Atlantic. Ze čtyř postavených kusů dnes jezdí už jen dva.
Jeden má v černé barvě (nechal ho přelakovat z původní modré) módní návrhář Ralph Lauren. Druhý se světle modrým lakem pak od roku 2010 vlastní Peter Mullin, jenž ho v roce 2010 koupil pro své kalifornské muzeum Mullin Automotive. Neveřejná cena se údajně vyšplhala na třicet milionů dolarů, což při dnešním kurzu znamená víc než 620 milionů korun. Tehdy to z Bugatti 57 SC Atlantic na nějakou dobu udělalo nejdražší auto světa.
Třetí bugatti jezdilo až do roku 1955, jenže jeho cesta skočila na železničním přejezdu, kde došlo ke srážce s vlakem. Posádka zahynula a z auta zůstaly jen poničené díly. Auto s číslem karoserie 57473 se sice podařilo opravit, ale nijak kvalitně. Už řadu let tak v restaurátorské dílně v USA čeká na návrat své původní krásy. Čtvrtý vyrobený Atlantic, jak už bylo řečeno, zmizel ze světa.
K automobilové legendě se váže i jeden příběh spojený s Prahou. V roce 2008 se totiž v české metropoli objevilo jedno Bugatti 57 SC Atlantic na prodej. Za necelých 35 milionů korun s tím, že jde o původní kus postavený na základu auta, které má za sebou srážku s vlakem.
„Jsou to některé podvozkové části jako například zadní listové péro, hydraulické válce nebo některé díly z převodovky. Jeho hodnotu navíc zvyšuje to, že až na karoserii, která je z 80. let, ostatní díly pocházejí z jiných starých vozů značky Bugatti,“ uvedl tehdy na můj dotaz Miroslav Kotlařík, který prodej v Česku zprostředkovával holandskému majiteli.
Že by to bylo možné, ale zpochybnila samotná automobilka. „Je to vyloučeno. To, co z něj zbylo po vlakovém neštěstí, je nyní v restaurátorské dílně v USA,“ napsal mi Julius Kruta, který v tu dobu pracoval jako vedoucí historického oddělení Bugatti.
Motoristický novinář a znalec veteránů Jan Tuček pak jen dodal, že prodávané auto vůbec nemělo nést logo a název Bugatti. „Historická hodnota je prakticky nulová. Pokud jde o kvalitní repliku, její hodnota může být tři až pět milionů korun,“ dodal tehdy.
Ve chvíli, kdy se pravda o „původním“ Bugatti 57 SC Atlantic rozšířila, holandský majitel auto odvezl a doma ho prodal jako repliku.
Dnes jsou v Česku zřejmě nižší desítky vozů značky Bugatti. A to jak těch historických, které jednoznačně převažují, tak i těch z moderní éry. Bugatti Chiron, které nešlo pořídit pod šedesát milionů korun, vlastní developer Radim Passer, který má i předchozí a zhruba o polovinu levnější model Veyron. Veyron má například i podnikatel Richard Chlad.
