Zima nezima, minimálně jednou týdně chodí do šumavských lesů na houby. Jak dokázala Lucie Drozdová proměnit sezonní vášeň v celoroční obživu?
Rozená obchodnice se v ní nezapře. Když jsem posouval termín našeho rozhovoru kvůli nemoci, neváhala a ihned mi doporučila tinkturu z outkovky pestré, protože tahle houba je údajně poklad pro imunitní systém.
Češi každoročně odnesou z lesa přes 22 tisíc tun hub. Jen loni hodnota houbařské úrody dosáhla téměř pěti miliard korun a průměrná tuzemská domácnost si v košíkách odnesla sedm kilogramů úlovků.
Nejen v těchto číslech ucítila Lucie Drozdová příležitost a šla na to doslova od lesa. Dnes se postupně díky své značce Šumavská houbička stává takovým Zdeňkem Pohlreichem v houbaření.
Kdyby měla Čechy popsat v houbové metafoře, nevybrala by žádnou exotiku. „Jsme takové hřiby smrkové. Pevní v názorech, občas trochu podsadití a zasmušilí, máme rádi svůj klid a svá místečka. Na první pohled nevýrazní, ale když už nás někdo najde, většinou má radost,“ směje se.
Houbaření podle ní ukazuje, jak blízko mají Češi k přírodě. Chodí do lesa relaxovat a jako bonus si odnášejí plné košíky. Právě radost z maličkostí a fakt, že houby jsou „zadarmo“, považuje za něco typicky českého a zároveň těžko pochopitelného pro cizince.
Houby nejsou věda
Nikdy neměla mindset zaměstnance. Už dřív pracovala sama na sebe v oblasti PR, ale po narození dětí hledala nový směr. Rozhodující moment přišel ve chvíli, kdy jí manžel ukázal videa jiného houbaře na YouTube.
Tehdy ji napadlo, že na Šumavě v Sušici, kde houby k životu neodmyslitelně patří, může dělat totéž, jen po svém a lépe než kdokoli před ní. Konkurence nebyla prakticky žádná, v ženském podání už vůbec ne.
Do svých videí na sociálních sítích vnesla humor, lehkost a autenticitu. „Od začátku jsem se nesnažila nikoho napodobovat. Jsem sama sebou, směju se, dělám si legraci, bavím lidi. I proto mě část mykologů nemá ráda. Oni to téma berou vážně a vědecky, což je v pořádku. Ale právě z toho důvodu jsem zvolila jiný styl – lidsky a s nadsázkou, což lidi oslovilo,“ poukazuje.
Lucie striktně odmítá všechny nabídky ke spolupráci. Nechce, aby její tvář propagovala cizí značky, protože by tím tříštila pozornost fanoušků. Ti si mají spojit Šumavskou houbičku jen s jejím vlastním jménem a produkty.
Foto se souhlasem Šumavská houbička
Žádné peníze tak netečou ze sponzorovaných postů nebo reklamních kampaní. Veškeré příjmy generuje její obchod. „Nevnímám sama sebe jako youtuberku, která chce žít ze sledovanosti, na to ani nemám čísla. Přesto dokážu zaujmout relativně velké množství lidí a získávat nové fanoušky, kteří u mě nakupují. Toho si nesmírně vážím,“ dodává.
Neoddělitelnou součástí projektu je i její manžel Michal, kterému s nadsázkou přezdívá „paní Columbová“. Stojí za technickou i produkční stránkou celého projektu – natáčí, stříhá videa a drží dohromady vše, co není vidět před kamerou.
Společně tvoří manželé Drozdovi sehraný tým, který zvládá ve dvou to, na co by jiné firmy potřebovaly možná celé oddělení.
Nepsat jen pro radost
Dalším zlomovým okamžikem byla její první kniha Šumavská houbička v kuchyni. Prodávala se tak dobře, že jí to otevřelo oči. „Tehdy jsem si řekla, že to může být větší projekt, než jsem si uměla představit.“
Knihy se postupně staly pilířem jejího podnikání. Když jí velká nakladatelství vysvětlila, že dnes se píše hlavně pro radost a ne pro výdělek, odmítla se s tím smířit. Nechtěla strávit rok práce na projektu, z něhož by měla jen pár drobných. Rozhodla se jít vlastní cestou, i kdyby výsledek měl „stát za houby“.
Stejně funguje i s dalšími produkty. Hvězdami jejího sortimentu jsou kromě knih doplňky stravy z léčivých hub. „Lidé si chválí, že moje doplňky fungují a k tomu dostávají osobní přístup. I proto se ke mně vracejí,“ tvrdí Lucie.
Tržby rodinné firmy se v současné době pohybují kolem jednoho milionu korun měsíčně a každým rokem se zatím daří obrat minimálně zdvojnásobit. Ještě důležitější než čísla je pro Lucii Drozdovou ale zpětná vazba od lidí, která jí dodává energii pokračovat.
Od hříbků k léčivým houbám
Drozdová ukazuje, že houby nejsou jen sezonní záležitost. „Na začátku jsem ani nevěděla, že rostou po celý rok. Až když jsem to zjistila, pochopila jsem, že to může být celoroční džob,“ vzpomíná.
Houbaření podle ní nekončí ani se sněhem. V zimě se člověk pochopitelně nemůže dívat do mechu, ale spíš na kmeny stromů. Právě tam totiž rostou dřevokazné druhy, jako je hlíva, penízovka sametonohá nebo čaga.
Druhů sice není tolik jako na podzim, ale i to má výhodu – začátečník se v nich rychle zorientuje a nemá pocit, že je zahlcený možnostmi. Zimní a jarní houbaření tak může být klidnější, přehlednější a ideální pro ty, kdo s houbami začínají.
Foto se souhlasem Šumavská houbička
Pěstování hub doma je další velké téma, na které se Šumavská houbička zaměřuje. Češi mají rádi, když si dokážou něco vypěstovat sami a nemusejí za to utrácet v obchodě. Když houby nerostou v lese, mohou si je vypěstovat v obýváku nebo na zahradě a mít tak vlastní úrodu po celý rok. I proto se staly Luciiny návody a knihy o domácím pěstování oblíbenými.
Teď se posouvá dál od houbaření k léčivým houbám a tradiční čínské medicíně. Léčivé houby považuje za obrovské téma, kterému chce dát větší důraz, než v tuzemsku momentálně má. Proto Lucie Drozdová začala studovat právě čínskou medicínu, aby lidem dokázala poradit, jak je používat, kombinovat a začlenit do každodenního života.
„Budoucnost vidím právě v léčivých houbách. Když začnu mluvit o pěstování, okamžitě přicházejí dotazy, jak na to. Když ukážu léčivé houby, hned se kolem toho zvedá zájem. Díky té základně mých sledujících mám pocit, že dokážu částečně vytvářet trendy,“ míní Lucie Drozdová.
Randit ne. Raději knihu
Ačkoli houby tvoří její každodenní práci, na talíři už je má spíš výjimečně. Přesto má jednu srdcovou záležitost – korálovec ježatý. Tahle houba připomíná mořské plody a dá se z ní udělat delikátní steak, kterému sama nikdy neodolá. Dalším oblíbeným receptem jsou smažené enoki, křupavá lahůdka, kterou si dopřeje i přes svou „přejedenost“ houbami.
Popularita jí přináší nejen pracovní příležitosti, ale i pozvání na rande od fanoušků. Sama se tomu směje, protože jako šťastně zadaná na takové nabídky neodpovídá. Kdyby si ale mohla vybrat, s kým by opravdu chtěla vyrazit do lesa, nebyl by to žádný ctitel, ale kouč Pavel Moric.
Jeho slova ji inspirují, pomáhají jí hlídat rovnováhu mezi prací a osobním životem a brání tomu, aby se utopila v každodenní rutině. „Možná bych mu v lese ani neukazovala houby, jen bych poslouchala, co mi předává,“ přiznává na závěr rozhovoru.
Foto se souhlasem Šumavská houbička
