Těžko říct, jestli to odstartovaly fotografie front u bankomatů na festivalu Beats for Love nebo všemožné variace na ceduli „bereme pouze hotovost“ z českých kempů, venkovských hospod a stánků v Karlových Varech. Od začátku července se každopádně na sociálních sítích vede vášnivá debata o tom, kde všude neberou karty.
Téma brzy prosáklo prakticky do všech tuzemských zpravodajských médií. Šéf Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza za tím vidí konec EET a návrat části obchodníků do šedé ekonomiky, na půdě Hospodářské komory se debatuje uzákonění plateb kartou a vzniká i podrobná mapa provozoven, kde bezhotovostně nezaplatíte.
V reakci na nářky „kartařů“ často zaznívá argument, že nebrat karty je svobodným rozhodnutím každého prodejce. O rozhodnutí nebrat hotovost to však v Česku neplatí. Bezhotovostních provozů, které nejsou v zahraničí na západ od nás žádnou novinkou, je v tuzemsku minimum.
Navzdory tomu, že data provozovatelů platebních terminálů dlouhodobě ukazují rostoucí oblibu bezhotovostního placení, kterému v minulých letech navíc významně nahrála pandemie covidu. A v mnoha ohledech je pro obchodníky praktičtější než kasa s bankovkami a mincemi.
„Cashless prostředí je transparentní pro manažery, bezpečné pro personál a pohodlné pro návštěvníky. Anonymizovaná data o platbách navíc dokážeme vytěžit, třeba k přesnému plánování surovin podle minulých výsledků, a tedy k předcházení plýtvání,“ popisuje Klára Olivová, mluvčí gastronomického projektu Manifesto, provozovatele jedné z mála bezhotovostních zón v Česku.
Z pohledu obchodníka je hotovost výhodná zejména kvůli výdajům spojeným s platebními terminály. Odpadají poplatky jejich provozovatelům, kteří si účtují měsíční tarif plus pár drobných za každou jednu transakci. V odlehlých lokalitách navíc nemusí řešit komplikace s internetovým pokrytím.
Nicméně i práce s „kešem“ s sebou nese celou řadu nákladů. Obchodníci musejí ověřovat pravost a poškození přijímaných bankovek a mincí, skladovat je a pravidelně s nimi pendlovat do banky. Veškerá manipulace s hotovostí vyžaduje drahá opatření proti zlodějům. V neposlední řadě je zde riziko trapasu, že zákazník vytáhne dvoutisícovku v nejméně vhodnou dobu a prodejce nebude mít na vrácení.
Vyhnout se těmto obtížím však prakticky nelze, protože hotovost zkrátka přijímat čeští obchodníci musí, jak to nařizuje zákon o oběhu bankovek a mincí. Respektive, záleží, koho se zeptáte.
Česká národní banka (ČNB) si legislativu dlouhodobě vykládá tak, že obchodníci nesmějí hotovost odmítat, pokud nejde o zákonem stanovené důvody. Mezi ně patří podezření, že jde o padělek, případy, kdy se zákazník pokouší zaplatit více než padesáti kusy mincí v rámci jedné platby nebo pokud před obchodníkem leží nestandardně poškozené platidlo, například tak, že mu kus chybí.
„Samozřejmě se obě strany mohou dohodnout i na jiném způsobu úhrady, je-li to výsledkem jejich svobodné volby. Za svobodnou volbu však lze jen stěží považovat, obrazně řečeno, vývěsku na dveřích provozovny, oznamující ,hotovost nepřijímáme‘. V takovém případě bývá narušena smluvní volnost slabší strany, což bývá spotřebitel,“ vysvětloval loni člen bankovní rady ČNB Oldřich Dědek.
ČNB je však v tomto ohledu v dlouholetém sporu s ministerstvem financí, podle kterého je odmítání hotovosti v pořádku, pokud na něj obchodník předem upozorní.
„Česká národní banka dlouhodobě zastává jiný právní názor než ministerstvo financí. V této otázce může poskytnout závazný výklad zákona pouze soud při posouzení konkrétního případu, doposud se však tak nestalo,“ tvrdí mluvčí resortu Gabriela Krušinová.
Za odmítání tuzemské hotovosti není stanovena žádná sankce, nicméně pokud by takto vznikla zákazníkovi újma, může ji teoreticky na obchodníkovi vymáhat soudně. Když ČNB v rámci svého dohledu nad finančním trhem narazí na odmítnutí, které vyhodnotí jako neoprávněné, zasílá příslušnému subjektu písemné upozornění.
„Jedná se o desítky případů. Podněty týkající se neakceptace tuzemské hotovosti se začaly objevovat již od roku 2017, kdy však šlo spíše o ojedinělé případy. Přibližně od konce roku 2018 došlo k nárůstu počtu podnětů. Trend pokračuje i po skončení pandemie,“ líčí mluvčí ČNB Denisa Všetičková.
Před pěti lety ČNB takto upozornila i zmíněné Manifesto, které kvůli tomu zavedlo pro zákazníky s hotovostí možnost vyměnit si české bankovky a mince na místě za vouchery. „Nicméně procento zákazníků přicházejících s hotovostí je opravdu mizivé,“ říká Klára Olivová.
Rozmach skutečně cashless zón v Česku je zatím, zdá se, v nedohlednu. I díky politickým snahám o ukotvení práva na placení v hotovosti v ústavě, které je nyní znovu ve hře díky poslancům SPD.
Ti podali na konci června návrh na doplnění listiny práv a svobod tím, že do ní doplní ustanovení o tom, že má každý právo hradit peněžní platby v hotovosti. V návrhu poslanci zmiňují například riziko zneužití informací shromažďovaných v souvislosti s bezhotovostními platbami.
Podobný návrh nedávno prosazovala také skupina senátorů kolem Jitky Chalánkové z TOP 09, tuto iniciativu však senátní plénum v únoru zamítlo.
