Nejspíš jste si toho všimli taky. Modré kontejnery poslední dobou není téměř vidět pod nánosy kartonových krabic. Ty přitom slouží jen k tomu, aby v nich kurýr jedinkrát donesl zákazníkovi zboží.
Lepenka dlouhodobě tvoří největší část papírového tříděného papíru. Letos krabic ale ještě výrazně přibylo, protože si Češi trávící koronavirovou pandemii doma začali ve velkém objednávat zboží z e-shopů. Krabice potom nejčastěji – ač mohou být bez vady – míří do kontejnerů na tříděný odpad.
Přitom existuje šance vdechnout jim druhý život. V Česku roste počet firem, které použité lepenkové krabice sbírají a využívají dál jako obalový materiál. Je to výrazně levnější a udržitelnější způsob než energeticky náročná recyklace. Takových společností už je na šest desítek a zájemci si je mohou prohlédnout v aplikaci Kam s ním.
Čím více lidí se s aplikací seznámí, tím lépe. Už na jaře, při první vlně pandemie a následném lock-downu, popisovala česká média zkušenosti popelářů, kteří nestíhali modré kontejnery na papír vyvážet. Teď v období Vánoc počet objednávek z e-shopů roste ještě strměji.
Odnesením krabic do firem, které o ně mají zájem, přitom pomáhá hned dvakrát. Jednak tím člověk podpoří české firmy, které ušetří na nákupu obalového materiálu, a jednak tím snižuje svou uhlíkovou stopu.
Hozením do modrého kontejneru totiž cesta krabic nekončí. Spíš naopak. Po vytřídění se lisují do balíků a putují často další stovky kilometrů. „V této podobě se obchodují v rámci celé Evropy,“ vysvětluje Petr Balner, analytik společnosti Eko-kom. „Jejich naprostá většina se recykluje v papírnách,“ dodává.
Na jednoho obyvatele Česka ročně připadá spotřeba asi 150 kilo papíru a protože jsou Češi mistři v třídění, až osmdesát procent papíru se vytřídí. Problém je ovšem v tom, že tak lidé získávají falešný dojem, že s papírem se může plýtvat a jeho vyhazování není problém.
Recyklovat nicméně nelze donekonečna a zrovna papír není snadno obnovitelný materiál. Lze ho recyklovat a znovu použít teoreticky maximálně sedmkrát, v praxi spíše jen třikrát až čtyřikrát, poté se celulózová vlákna příliš zkrátí a zeslábnou a už z nich není možné znovu nový papír vytvořit.
To je třeba příklad plat od vajec či roliček toaletního papíru, která dále využívat nelze a končí ve spalovnách. Nehledě na to, že recyklace papíru si žádá velké množství vody a energie.
Aby se mohly zrovna lepenkové krabice zrecyklovat a znovu sloužit, musí se k nim navíc dodat panenská surovina. „Pro to, aby byla recyklovaná lepenka dostatečně pevná a kvalitní, přidává se při výrobě určitý podíl primární suroviny vyrobené ze dřeva, hlavně nebělená dlouhovláknitá sulfátová buničina,“ vysvětluje Balner.
I když už člověk krabici hodí do modrého kontejneru, může následnou recyklaci vlastním přičiněním ulehčit. Největším problémem jsou u lepenkových krabic zejména nepapírové součásti, jako lepicí pásky, zbytky folií, kovové sponky a textilní výztuže, které v papírnách při výrobě způsobují potíže.
„Lepenkové krabice by měly končit v kontejnerech dokonale vyprázdněné, beze zbytku obsahu a v ideálním případě i zbavené lepicích pásek či polystyrenových výplní,“ apeluje Balner.
