Největší česká vodíková trefa se podařila v Americe. Strůjci miliardové investice poprvé podrobně popisují, jak nabourali americký vodíkový trh, uzavřeli transakci snů s Plug Power – a taky jaké jsou jejich další vodíkové plány.
Vezmete kus zinku, dáte ho do zkumavky a polijete kyselinou chlorovodíkovou.
Unikající plyn, jehož vznik se projevuje bubláním směsi, jímáte hadičkou do připravené misky. Tu opatrně vezmete a přiložíte k ní zapálenou sirku. Vyšlehne modrý plamen a ozve se pořádná rána. Důkaz, že se vám chemickou reakcí podařilo vyrobit vodík. Plyn, kterému energetičtí vizionáři věští velkou budoucnost.
Díky vodíku se pořádná rána, navíc na atraktivním americkém trhu, povedla i skupině českých investorů sdružených kolem fondu Hydrogen1. Rána, jejíž hodnota se aktuálně počítá v miliardách korun. Stejná skupina teď hlásí otevření nového fondu Hydrogen2 a rozhlíží se po příležitostech, jak ji zopakovat doma, v Česku. Protože jedno je jisté: doba vodíková začala a vyplatí se být u toho.
Nejprve se ale vraťme o necelých šestnáct let zpátky, na začátek té první, americké kapitoly příběhu. Jak čtenář jistě tuší, banální školní pokus by k miliardovému úspěchu samozřejmě nestačil.
„Celé to vzniklo v restauraci Kogo, kde mi v roce 2006 Vladimír Prerad předestřel záměr na výrobu vodíku z odpadního plynu,“ začíná vyprávět Ladislav Ornst. Tentokrát nikoli nad talířem pasty ve známém pražském podniku, kde se možná uvařilo víc byznysových dealů než těch špaget, ale skrze obrazovku počítače z domácí covidové karantény.
S Čechoameričanem Preradem se Ornst seznámil jako se zástupcem amerických investorů, kteří na přelomu milénia pronikali na evropský energetický trh – Ornst tehdy se svojí konzultační společností SI Corporate Finance pomohl zafinancovat čtyřapůlmiliardový nákup Czechpol Energy.
„Vladimír měl už zkraje tisíciletí sen o vodíkové ekonomice, o které se tehdy dost mluvilo, ale horizont nástupu vodíkového boomu se stále odsouval,“ vzpomíná Ornst, který se sice tou dobou pohyboval na kapitálových trzích a ve finančním poradenství, vzděláním byl ovšem energetik. A ve vodíku viděl obrovský potenciál.
„Celý život je otázkou energie. Pohyb je jen energie potřebná na přesun jakéhokoli břemene z místa na místo. Potřebujeme ji pořád stejnou, ať už ji vyrábíme z plynu, nafty, vodíku, či čehokoli jiného. Co už není konstantní, je efektivita těch zdrojů,“ argumentuje Ornst.
