Co má hackerství společného s pletením svetrů? A je vůbec možné propojit štrikování s IT oborem? Zuzana Ševčíková, která se živí jako programátorka pletacích strojů, je toho důkazem.
Během studií textilní tvorby zkoušela různé techniky jako tkaní a plstění, ale nejvíce ji oslovilo právě pletení. Nepředstavujme si ale kmitající jehlice a odmotávající se klubko vlny. Zuzana pracuje na pletacích strojích – průmyslových i těch domácích.
Mašinu s řadou navlečených barevných špulek mi demonstruje přes obrazovku mobilního telefonu. Původní deska stroje je pryč. Nahradila ji elektronika se vstupy na USB, k nimž Zuzana připojila notebook. Následovala tak komunitu All yarns are beautiful (Všechny příze jsou nádherné), zkráceně AYAB, která kdysi podklady k hacknutí pletacích strojů poskytla online. Díky tomu se nevšední pletařské technice může věnovat prakticky kdokoli.
Plést na stroji doma v obýváku se stalo populární záležitostí v padesátých let, kdy průmyslové stroje fungovaly podobně jako ty domácí. Od konce sedmdesátých let ale západní firmy začaly své stroje komputerizovat. Do strojů instalovaly počítačové desky s tlačítkovým uživatelským rozhraním a vstupem na disketu. Další zásadní zlom nastal, když v devadesátých letech odešla většina textilní výroby do Číny.
„Najednou bylo dražší koupit si přízi do pletacího stroje než si pořídit hotový svetr. Tím pádem se firmy přeorientovaly na jiné výrobky, zrušily pletařskou divizi a začaly se specializovat na šicí stroje a tiskárny,“ vysvětluje designérka, proč už se dnes sofistikované pletací stroje na domácí použití nevyrábějí.
Kdo by chtěl proniknout do světa digitálního domácího pletení, může podobný stroj najít na bazarech a online platformách nabízející zboží z druhé ruky. Jejich cena se přitom pohybuje v desítkách tisíc korun a nejvhodnější je hledat podle zavedených značek jako Brother nebo Passap. Zuzana také dává osobní tip na chevrolet mezi domácími pletacími stroji od značky Vogue.
„Je z osmdesátých let a má ten nejkrásnější design s fakt nádherným hliníkovým obalem.“ Na platformě AYAB lze pak pořídit i mikročip, připojit svůj počítač ke stroji a začít sdílet své úspěchy s komunitou.
Možnost propojit pletařskou mašinu s počítačem objevila Zuzana asi před osmi lety, když se během studií pídila po různých okrajových textilních technikách. K tvorbě vlastních výrobků na hacknutém stroji jí ale chyběly znalosti z IT. „Až později jsem potkala programátora a malířku, kteří si pořídili pletací stroj. Dnes spolu tvoříme uměleckou skupiny A(r)mor, v rámci které příležitostně pleteme a vystavujeme.“
Zuzana tak má na svém pletařském kontě svetry, šály a další pletené objekty. Programování průmyslových strojů se začala věnovat profesionálně a v současné době pracuje jako asistentka v holandském studiu Suzanne Oude Hengel. V Nizozemsku také česká pletařka působí díky stáži v tilburgském TextielMuseu.
V jeho vývojovém středisku je Zuzana živým exponátem, neboť se před návštěvníky podílí na vývoji nových pletenin a pracuje i na svém vlastním projektu. „Jde o vývoj materiálů pro tvarované doplňky do interiéru a doufám, že mé snažení skončí hotovým produktem,“ přeje si Zuzana.
Autorka je redaktorkou magazínu Esprit Lidových novin
