skip to main content
Móda

Prodaly auto a pustily se do šití. Na jejich košile se stojí fronty

Reklama

Jejich bílé košile z batistu a popelínu oblékají herečky, umělci, fajnšmekři a všichni, kdo hledají pohodlí a tradici. Veškeré materiály do poslední nitě, knoflíku nebo krajky totiž pochází z Česka. Značka Košilela Natálie Faltýnové a Jiřiny Pivoňkové – dcery a matky – funguje od roku 2016 a pro obě ženy i jejich zákazníky zůstává čistou radostí. 

Zní to možná překvapivě, ale dál růst nechtějí. „Jde nám o to zachovat kvalitu. A taky cenu,” říká na vysvětlenou Natálie, spolumajitelka značky, kterou dokázaly rozjet i díky tomu, že maminka Jiřina prodala auto „Nakoupily jsme materiál, aniž bychom si musely vzít úvěr,” doplňuje Natálie.

Soběstačné zůstávají i dál. Odmítly například nabídku prodávat své zboží prostřednictvím velkého multichannelu. Jeho podmínkou bylo, aby dodávaly košile za stejnou cenu, ovšem polovinu z ní by si vzal obchod. Za takových pravidel by buď prodělaly, nebo by musely osekat kvalitu a obojí bylo pro ně nepřijatelné.

Prodávají to, co vyrobí s malým týmem švadlenek prostřednictvím vlastního e-shopu a na tržištích s lokální českou tvorbou Lemarket, Dyzajnmarket nebo Mint. Zákazník se může přijít podívat i do sdíleného showroomu nebo spřátelené prodejny v jihočeských Slavonicích. 

Svého rozhodnutí nelitují. Přestože je pandemie zmáhala jako všechny ostatní, jejich internetovému obchodu pomohla. Kamenné obchody byly zavřené a lidé se více osmělili nakupovat i bez zkoušení.

Podle Natálie byla loni také znát i solidarita s lokálními výrobci. Lidé kupovali, nejen když zboží potřebovali, ale i proto, aby pomohli drobným producentům a firmám pokračovat v tvorbě.

Letos před Vánoci se ukazuje, že už zákazníci nákup více promýšlí a zůstává často u jednoho kousku. „Letos máme ale krásný vánoční případ – jedna naše zákaznice nám prozradila, že její manžel měl na seznamu pro Ježíška napsanou jedinou věc, košili od nás,” usmívají se. 

Přes e-shop jdou jejich výrobky na odbyt dobře i přes to, že koupit jejich košile není tak jednoduché jako pořídit tričko. Jsou ze stoprocentního bavlněného plátna a musí dobře sedět, neobsahují totiž elastická vlákna.

„I tak se u nás zákazníci naučili nakupovat po síti a výměn je opravdu málo,” říká Natálie. Rodině už se byznys chvílemi zajídá, protože neustále něco řeší se zákaznicemi po telefonu a na sociálních sítích.

„Měříme na dálku obvod prsou, délku rukávů a podobně,” konstatuje a jedním dechem dodává, jak ji práce baví. Přitom je Natálie profesí filoložka, studovala španělštinu a portugalštinu, pracovala jako pedagožka i jako průvodkyně a právě z cest si přivezla inspiraci pro svůj současný byznys.

„Bílá košile je základ šatníku každé Francouzky. Nebojí se ji nosit třeba i s krajkou, a kombinovat s různým oblečením. Říkala jsem si, že bychom to měli naučit i české ženy,” vypráví o tom, jak se rodil nápad. 

Reklama

Výhodou nejen do startu podnikání bylo, že textilem a ručními pracemi se Jiřina zabývá profesionálně celý život a od 90. let vedly s kamarádkou vlastní obchod. Krajky, lidové tradice, paličkovací herdule, staré knoflíky, vlněná pletací příze i restaurované prapory a pluviály jsou inspirací i pro jejich současnou tvorbu.

Zároveň si za ta léta Jiřina vybudovala i kontakty s lokálními výrobci látek a komponentů. Batist nakupují v Hořicích a Jizerských horách, nově tkají v Českém ráji, látky nechávají barvit a upravovat v Hájích nad Jizerou v obnovené prvorepublikové barvírně Gerl, knoflíčky a krajky z provozoven se staletou tradicí.

„Zrovna historická strojová krajka má krásný příběh – noví majitelé jsou srdcaři a podařilo se jim výrobu v Čechách zachránit a rozšířit i pro export, takže neskončila jako spousta bývalých socialistických provozoven,” upozorňuje Jiřina, která pracovala mnoho let s prvolátkami a znala tedy výrobce, kteří je vyrobí a obarví.

„Ne vždy je to jednoduchá komunikace, protože nejsme pro tyto výrobce velký zákazník. Ale často se nám podaří se nakonec dohodnout a těší nás, že můžeme se ctí říct, že vyrábíme naprosto vše do poslední nitky z lokálních zdrojů. Protože i to je součást naší filosofie – chceme navázat na českou textilní tradici” vysvětluje Jiřina. 

Původní kamenný obchod plný tradičních technik jako modrotisk, kanafas, ruční tkaní a pletení, malovaný porcelán skončil kvůli pandemii loni na jaře a nyní se naplno obě věnují Košilele. K bílým košilím, šatům a nočním košilkám přidaly pletenou módu, žerzejové úplety z malé pražské pletárny či kabáty. 

Zároveň pokračují i v hezké tradici, kterou zavedla Jiřina už ve svém prvním obchodě – pletou po kavárnách a kdo chce, může se k nim přidat. Nejenže si tedy může pletené zboží v Košilele koupit, může se v kavárně naučit uplést si ho sám.

„Je to zvuk mého dětství, slyším, jak maminka cvaká jehlicemi třeba u Vltavy a já jí k tomu držím nebo spřádám klubíčka,” vzpomíná Natálie.  Zatímco Jiřina je spíš návrhářka a tvůrčí prvek, Natálie se věnuje hlavně marketingu.

Šijí s týmem externích švadlenek a jedna vzoruje a pracuje v ateliéru jako jejich “dvorní“. „Naše značka by měla zůstat malá, ale vyráběná lokálně a důstojně, aby v procesu výroby byly všechny práce náležitě ohodnocené,” říká Jiřina. 

Zpočátku ale o jejich nabídce nadýchaných košil moc lidí nevědělo a tržby nebyly nijak výrazné. Zlom přišel, když o Košilele napsal časopis, který se věnuje designu, tradicím a řemeslům a pak také když si jejich košile oblíbila známá influencerka. „Zdvojnásobila nám sledovanost na sociálních sítích a typu košile, kterou si koupila, se prodalo najednou asi patnáct,” uvádí Natálie. 

Pak už se výsledky jejich práce rozběhly do světa tichou poštou. Za úspěchem stojí podle Natálie i kouzelný recept, který znala její maminka. „Díky ní nešijeme košile z klasické tuhé košiloviny, ale z jemnějších tkanin. Nejenže jsou prodyšné a v létě jako byste neměli nic na sobě, ale není průšvih, když je dokonale nevyžehlíte,” upozorňuje Natálie.

Prý i to, že jsou trochu průsvitnější není na škodu. „Nakupoval u nás jeden art director s výrazným tetováním, které pod košilí prosvítalo. Bylo to zajímavé,” doplňuje Jiřina.

Oblíbeným místem nákupů jsou trhy s lokální tvorbou a před jejich stánkem bývá dokonce i nával. „V létě, kdy je vedro a každý by jel raději k vodě, přijdou na akce typu Dyzajnmarket tisíce fanoušků českého designu. Mnozí z nich v nakoupených věcech rovnou odcházejí,“ konstatuje Natálie.

Reklama
Reklama