Českým firmám dovážejícím zboží ze zemí mimo Evropskou unii přibyla v srpnu nová povinnost. U dovážených výrobků musí reportovat skutečné hodnoty emisí vzniklých při jejich výrobě. Úprava má za cíl zlepšit konkurenceschopnost evropských firem, ale řadě z nich vadí další administrativní zátěž.
Nový mechanismus uhlíkového narovnání, o kterém se nejčastěji mluví jako o uhlíkovém clu, zavádí nařízení Evropského parlamentu a Rady. Je součástí širšího balíčku opatření pro dosažení klimatické neutrality do roku 2050, známého jako Zelená dohoda pro Evropu, tedy Green Deal.
Cílem samotného Carbon Border Adjustment Mechanism (CBAM) je zajistit, aby zboží dovážené do Evropské unie podléhalo stejným uhlíkovým nákladům jako zboží vyrobené na území Unie. Má se tak zabránit takzvanému „uhlíkovému úniku“ – přesunu výroby do zemí s nižšími environmentálními standardy s cílem ušetřit za emisní povolenky.
Uhlíkové clo přichází v několika fázích. Zatímco doposud mohly firmy uvádět standardizované hodnoty, podle poradenské společnosti BDO musí za srpen a následující měsíce reportovat skutečné hodnoty emisí. „Firmy budou muset získat přesná data o vzniklých emisích od svých dodavatelů,“ vysvětluje konzultantka Viktorie Nerpas.
„Očekává se, že komunikace to bude časově i administrativně náročná. Natolik, že Evropská komise přichystala návod, jak s dodavateli komunikovat a jakým prostřednictvím požadovaná data získat. Firmám se tak bude dlouhodobě vyplácet co nejtransparentnější komunikace s jejich dodavatelským řetězcem,“ míní.
Konkrétně půjde o emise u elektřiny, cementu, hliníku, vodíku, hnojiv, železa a oceli. Předpokládá se však, že se spektrum sledovaného zboží v budoucnu rozšíří. „Uhlíkové clo tak bude mít dopad například na automobilky a jejich dodavatele, strojírenské firmy, které vyrábějí ze železa, oceli či hliníku, ale i na stavební sektor či zemědělství,“ popisuje Ondřej Šnejdar, partner poradenské společnosti BDO.
Mezi takové společnosti patří i automobilka Škoda Auto. Té povinnost odevzdat report k uhlíkovému vyrovnání vznikla už koncem ledna letošního roku. Podle mluvčí automobilky jeho příprava a podání do rejstříku vytvořeného Evropskou komisí představují značnou administrativní zátěž a jsou velmi nákladné.
„Celý proces má několik fází. Je třeba identifikovat zboží podléhající oznamovací povinnosti CBAM, získat od výrobců podklady o emisích skleníkových plynů při výrobě zboží, vypočítat emise skleníkových plynů odpovídající dovezenému zboží, zaregistrovat se do rejstříku CBAM, zpracovat a podat report do tohoto rejstříku,“ popisuje tisková mluvčí automobilky Ivana Povolná.
Důsledkem jsou podle firmy rostoucí náklady na administrativu, které prý negativně ovlivňují konkurenceschopnost evropských výrobců oproti výrobcům v jiných částech světa.
„Z výše uvedeného je zřejmé, že jde o časově náročný proces, přestože Škoda Auto nakupuje většinu výrobních vstupů v Evropské unii a ze třetích zemí dováží jen některé výrobky ze železa a oceli, které podléhají uhlíkovému vyrovnání,“ konstatuje Povolná.
Podstatně větší zátěž administrativní i finanční pak podle ní přinese další fáze, během které bude nutno nakupovat a vyúčtovávat emisní certifikáty. Prozatím musí firmy podávat čtvrtletní report, 31. října je pak poslední termín podání reportu za třetí čtvrtletí tohoto roku.
Podle Viktorie Nerpas z BDO je navíc zatím možné k výpočtu emisí použít kromě standardizovaných unijních pravidel i alternativní metody – například ty používané státy, odkud zboží pochází. To však půjde jen do konce roku 2024, kdy bude vše podřízeno metodice Evropské unie.
Od počátku roku 2026 začne mechanismus fungovat v plném rozsahu, přičemž firmy budou nuceny za dovezené výrobky hradit již přímé uhlíkové clo podle vzniku emisí u výrobce ve třetí zemi.
Nařízení se tak postupně dotkne čím dál více firem. „Na naše dovozy se zatím povinnost nevztahuje,“ komentuje pro Forbes novou úpravu miliardář Kvido Štěpánek, majitel firmy Isolit Bravo dodávající plastové komponenty pro automobilky. Přesto novou legislativu bedlivě sleduje.
Ve smyslu narovnání konkurenceschopnosti evropských výrobců míří podle podnikatele správným směrem, zatím je však nedostatečná. „Podobně by totiž měly být srovnány také ostatní podmínky, tedy pracovní prostředí, úroveň mezd, požadavky na bezpečnost práce, sociální zabezpečení, exportní podpory a tak dále…,“ říká Štěpánek.
Právě v Číně, Indii a dalších oblíbených výrobních destinacích jsou totiž na diametrálně odlišné úrovni než v Evropě. „Teprve potom by bylo možné mluvit o narovnání nyní velmi pokřivených výrobních podmínek, jinak je to čiré pokrytectví,“ hodnotí podnikatel.
Záměr, který má vést k boji s klimatickou krizí a také ke zvýšení konkurenceschopnosti Evropské unie, se může projevit v ceně výrobků tuzemských firem. „Pokud například česká firma dováží vstupy, které jsou předmětem uhlíkového cla, lze očekávat, že se jeho zavedení projeví v ceně těchto vstupů a to se odrazí i na ceně finálního produktu,“ konstatuje Ondřej Šnejdar z BDO.
„Pokud tedy česká firma doveze suroviny či zboží podléhající uhlíkovému clu, lze předpokládat, že bude mít na trhu mimo Unii horší podmínky než firma, která není novou legislativou zatížena. Výrobci mohou zvážit možnost nahradit zahraniční dodavatele vstupů podléhajících CBAM lokálními dodavateli. Tuto variantu může podpořit i zájem firem o odpovědný přístup a udržitelnost,“ připomíná na závěr.
