Zamezení přístupu k financím z českých bank a veřejných rozpočtů, žádné investiční pobídky – tak zní verdikt pro ruské majitele českých firem. Na první pohled jednoduché pravidlo však v praxi přináší značné komplikace.
Situace se vyvíjí každým dnem a právně-sankční úprava se teprve tvoří, stejně jako se teprve rýsuje přístup státních institucí. Problémy vznikají nejen pro český management se zájmem zachovat normální chod výroby, ale i zaměstnance, dodavatele a zákazníky postižených firem.
Forbes oslovil dvanáct z dvaceti největších firem s veřejně dohledatelným koncovým ruským majitelem. Kvůli výbušnosti tématu a odpovědnosti vůči zdejšímu managementu, zaměstnancům a věřitelům nejsou tyto firmy v textu jmenovány. Většina hlásí problém s cash flow a žádá své zákazníky o prodloužení splatnosti. Na ucelené řešení však musí čekat.
V České republice je v současné době přibližně 12 tisíc firem, u kterých lze dohledat, že mají minimálně jednoho koncového majitele v Rusku. Naprostá většina z nich jsou malého a středního rozsahu, ale patří mezi ně i významné a strategické firmy ze strojírenského a leteckého průmyslu nebo ze segmentu informačních a komunikačních technologií.
Letadla, obráběcí a tvářecí stroje, armatury, reaktory, pokročilé informační technologie… Celkově Rusové ovládají český majetek řádově v desítkách miliard korun: podle dohledatelných zdrojů se jeho hodnota pohybuje mezi 30 až 40 miliardami. Skutečného majitele v řadě případů ukrývá pavučina jiných firem.
Česká vláda si nechala sestavit seznam těch, které jsou alespoň z části ve vlastnictví ruského subjektu, s důrazem na strategické a bezpečnostní otázky. „Díváme se teď na to, jaká je struktura toho majetku,“ sdělil premiér Petr Fiala. V oblastech, které jsou v jeho gesci ministerstva průmyslu a obchodu, provádí úřad komplexní analýzu bezpečnostně relevantních aspektů ekonomické činnosti společností vlastněných ruskými subjekty.
Praktické problémy působí nejednoznačnost, na jaké firmy se budou oficiální sankce vztahovat. Příslušná ministerstva a úřady jednají, firmy a jejich právníci vyčkávají a připravují se na různé alternativy.
„Musí se udělat jasno v tom, koho se ty sankce týkají. Jestli fyzických, nebo i právnických osob, fondů, spoluvlastníků třeba i jen s minoritním podílem,“ konstatuje Petr Karásek, nezávislý interim manažer, který pomáhal stabilizovat české firmy jako Tatra nebo Kovosvit MAS.
Podle evropského práva by se měly sankce týkat problémových osob napojených na Kreml. Jejich seznam je veřejně dostupný v rámci přílohy unijního nařízení a je s postupujícím konfliktem doplňován. Možnost rozšíření sankčního seznamu mají přitom všechny členské státy a ministr financí Zbyněk Stanjura o přidání dalších rizikových osob na seznam aktivně uvažuje.
Nařízení má přímou účinnost a sankční režim uplatňuje Finančně analytický úřad. Na něj se může obrátit český management a požádat o výjimky – zejména v otázkách, kdy je zásadním způsobem ohrožen chod společnosti (výplata mezd, splatnost faktur a podobně).
Podmínkou je distancování se od politiky Vladimira Putina. Dle praktických zkušeností partnera advokátní kanceláře, specializující se na ruské obchodní právo, má úřad spíše pochopení pro obtížnou situaci firem a postupuje s rozumem, aby protiputinovské sankce neohrožovaly více subjektů a do větší míry, než je nutné.
Ani české banky nemají zájem trestat jiné subjekty než přímo ruské majitele spjaté s režimem Vladimira Putina. „České banky jsou plně připraveny pomoci státu a společnosti se zvládnutím ekonomických dopadů spojených se sankcemi vůči ruským podnikatelům a ruským firmám, které u nás působí,“ uvádí prezident České bankovní asociace Tomáš Salomon.
České firmy se strategickou výrobou vlastněné Rusy zaměstnávají stovky kvalifikovaných zaměstnanců a jsou na ně navázány stovky dodavatelů s tisícovkami zaměstnanců. Většina z dvanáctky velkých firem dotazovaných Forbesem přiznala výraznější problémy s cash flow a nižší než optimální operativní kapitál.
Více než polovina také požádala své zákazníky o prodloužení splatnosti vystavených faktur a možné problémy s výplatou mezd zatím potvrdily dvě společnosti. Pozitivně by změnu majitele vnímala většina těchto společností – tři o ní už začaly jednat.
„Není možné nechat padnout strategické podniky, které jsou tu desítky let,“ připomíná Petr Karásek. „Český průmysl by se tím jednak ochudil a jednak by to mělo negativní důsledky pro řadu navazujících subjektů. Jsme v krizi a ta si žádá krizový management. Klidně dočasnou správu klíčového majetku,“ doporučuje.
