V reakci na oznámení řady západních společností o přerušení nebo ukončení podnikatelských aktivit na území Ruska chystá Vladimír Putin a jeho okolí dosud bezprecedentní krok. Podnikatelům, kteří z Ruska odejdou, mají být znárodněny jejich závody.
Opatření se má dotýkat také českých byznysmenů. Ti se proti vyvlastnění mohou bránit zahájením mezinárodní arbitráže. A i přes to, že vítězství v ní nemusí nutně znamenat vidinu rychlého návratu investovaných peněz, má smysl, píše v komentáři advokát Jakub Štilec, řídící partner advokátní kanceláře Štilec & Partners.
Konfiskace se má týkat firem z nepřátelských států, které oznámí konec nebo přerušení výroby. Jelikož se Česko již od vrbětické kauzy na onom seznamu ruských nepřátel nachází, dopadla by tvrdá opatření i na tuzemské podnikatele. Znamenalo by to úplné zmaření vložených investic.
Na tom by patrně nic nezměnilo ani pár kompenzačních rublů. O nepříliš nadějných vyhlídkách spravedlivé náhrady ostatně svědčí i nedávné vyvlastnění pozemků na Krymu z rukou zahraničních majitelů, kterým byly za propadnuté majetky vyměřeny místním soudním znalcem zlomkové ceny.
Pokud by se ze strany Ruska nejednalo o pouhou psychologickou hru k odstrašení společností plánujících opustit ruský trh a k avizovanému vyvlastnění by skutečně došlo, nemusely by však českým podnikatelům zůstat jen oči pro pláč. Jejich vybudované nebo nakoupené podniky na území Ruské federace jsou totiž chráněné platnou mezinárodní dohodou o podpoře a ochraně investic, kterou spolu Praha a Moskva podepsaly v 90. letech.
Podle dohody se odejmutí vlastnictví nebo obdobná opatření výslovně zakazují, s výjimkou ochrany veřejného zájmu. I tehdy však musí vyvlastňující stát postupovat nediskriminačně a znárodnění musí být doprovázeno vyplacením efektivní náhrady.
Jakub Štilec |Foto Štilec & Partners
Je tedy možné se proti případnému zmaření investic v rozporu s mezinárodními závazky bránit?
Těžce a zdlouhavě. Ale jde to. První možností je obrátit se na ruské soudy. Takové oprávnění ovšem vyvolává spíše hořké úsměvy. Druhou alternativu, již dohoda nabízí, představuje mezinárodní arbitráž.
Spory je možné řešit buď před rozhodčím soudem podle pravidel Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní (UNCITRAL), za určitých okolností též před rozhodci z Mezinárodního střediska pro řešení sporů z investic (ISCID). U těchto orgánů lze přitom očekávat skutečně nestranné posouzení.
Přiznejme si však, že drží-li podnikatel v ruce rozhodčí nález, který mu dává za pravdu, neznamená to ještě vítězství. Teprve tím začíná strastiplná cesta k jeho vymožení a navrácení alespoň části peněz.
Netřeba si dělat velké iluze, že současné vedení v Kremlu bude nakloněno uznání výsledků mezinárodních arbitráží. Vzpomeňme na poměrně nedávný postup akcionářů bývalého YUKOSU, ropné společnosti původně ovládané Michailem Chodorkovským, kteří se snažili proti ruskému státu domoci náhrady za faktické zestátnění majetku korporace.
Nakonec jim nezbylo, než se uchýlit k objíždění zejména evropských zemí, v nichž se pokoušeli zabavit lukrativní sídla ruských ambasád a institucí. Někde uspěli, jinde soudy konstatovaly diplomatickou ochranu nemovitostí.
Přes zřetelné nesnáze spojené s dosažením peněžní satisfakce v krátkodobém horizontu má však obrana smysl. Předně může v Rusku kdykoliv v budoucnu dojít ke změně kurzu, například s nástupem nové politické reprezentace. Ta by přitom mohla usilovat o nápravu pošramocených vztahů a v té souvislosti akceptovat mezinárodně-právně závazné rozhodčí nálezy.
Dalším způsobem návratu majetku by mohla být určitá forma restitucí. Lze předpokládat, že výhodnější pozici při jednáních o vrácení znárodněných výroben by měli ti, kteří by se výměnou mohli vzdát finančních nároků plynoucích právě z rozhodčích nálezů. I takovou roli by tak mohly uplatněné pohledávky sehrát.
