Do republiky letos teče nejvíce ruské ropy za poslední dekádu, od října k nám pak začal proudit i ruský plyn – přestože vláda už několik měsíců říká, že se země zbavila závislosti na něm. Technicky sice ano, ale ukazuje se, že hlavní slovo má cena.
Je pondělí 2. října a na hraničním přechodu v Lanžhotu byl běžný všední provoz. Pod zemí se ale začalo dít něco, na co jsme od začátku letošního roku nebyli zvyklí. Do Česka začal po několikaměsíční pauze plynovody opět proudit plyn z východu.
S velkou pravděpodobností jde přitom o plyn od ruského agresora, jehož jakoukoli podporu odmítáme, a i proto jsme se zaklínali ukončením dodávek z východu. Dnes se ovšem republika dostává do schizofrenní situace.
Data z posledních dvou měsíců ukazují, že do Česka se od počátku října z Ruska denně ženou miliony metrů krychlových zemního plynu. Například v pátek to bylo až šest milionů kubíků představujících 69 tisíc megawatthodin energie, v pondělí „jen“ tři miliony kubíků.
Na statistiky jako první upozornil ekonom Lukáš Kovanda a přiměl vládu ještě během víkendu vydat prohlášení a přiznat, že plyn z Ruska k nám i přes veškeré proklamace teče.
„Z měsíčních dat Energetického regulačního úřadu jsme zjistili, že od října k nám začali někteří obchodníci plyn z Ruska dovážet. Celkem do konce října představuje plyn z Ruska 1,2 procenta celkových dodávek za rok 2023,“ informoval v sobotu ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela.
Aktuální obrázek je ale výrazně odlišný. Zmíněných 1,2 procenta reflektují období od začátku ledna do konce října – a jelikož mezi lednem a zářím do Česka žádný ruský plyn neproudil, říjen sám o sobě nemohl výsledné průměrné číslo výrazně zvednout.
Podle aktuálních denních statistik provozovatele plynovodů Net4Gas k nám v pondělí 27. listopadu přiteklo celkem 6,5 milionu kubíků plynu. Zhruba tři miliony přitom přes hraniční bod Lanžhot, kterým se ze Slovenska do Česka dostává plyn z východu, tedy z Ruska. Momentálně k nám tak proudí necelých padesát procent ruského plynu, číslo se ale každým dnem mění.
„Třeba v pátek činil dovoz ruského plynu 54,4 procenta celkového dovezeného objemu. A taková situace panuje prakticky soustavně od počátku října,“ vypočítal Kovanda.
Odkud se tento plyn z východu bere, respektive kdo jej dováží? Nespadá sice pod sankce proti Rusku, protože některé státy Evropské unie jako Rakousko nebo Maďarsko se bez něj zatím neobejdou a dodnes jej odebírají, ale v době válečného konfliktu jde hlavně o morální hledisko.
„Česká republika jako stát žádný plyn nedováží. To dělají obchodníci,“ uvedl energetický expert a poradce Vratislav Ludvík. Kteří to jsou, se ale nedozvíme, protože takové údaje jsou zastřeny obchodním tajemstvím.
Mezi velkoobchodníky s plynem na evropském trhu patří například německý RWE nebo maďarský MVM. Od nich je pak nakupují dodavatelé energií, kteří plyn následně posílají jednotlivým firmám a domácnostem.
Zdroj Net4Gas
Jedno z vysvětlení obnovených dodávek z východu přinesl Ekonomický deník, podle něhož za nimi může stát takzvaná cenová arbitráž. Plyn z Ruska se vlivem plných zásobníků a teplotně příznivého počasí začal hromadit v Rakousku, Maďarsku i na Slovensku a velkoobchodníci se snažili přebytky za nižší cenu prodat jinde.
Tento levnější plyn se pak logicky přelévá do míst, kde je jeho cena vyšší. Vzhledem k tomu, že plynové molekuly na sobě nemají visačky se zemí původu, subjekty na konci distribučního článku už neví, odkud plyn původně pochází.
Podobná situace už nastala na konci loňského roku, kdy k nám plyn z východu takto proudil pětačtyřicet dní. Do konce letošního září pak byly objemy přítoku na Lanžhotu nulové – nyní k nám ale teče už padesát pět dní.
„Situace nemění nic na tom, že závislosti na ruském plynu jsme se definitivně zbavili. S ohledem na poslední vývoj je třeba zvážit, jestli zavést omezující opatření na národní úrovni nebo koordinovat náš postup i nadále v rámci celé Evropské unie,“ dodal ministr Síkela.
Hlasy z oboru poukazovaly i na to, že nemusí jít o ruský plyn, ale o rezervy z ukrajinských zásobníků, uložené přes léto evropskými obchodníky. Statistiky ohledně objemu vytěženého plynu z ukrajinských rezerv se ale zvedly jen nepatrně: v říjnu o pouhé 3,4 procenta.
Zvýšený objem toků z východu nahrává provozovatelům, jako je Net4Gas, který před dvěma měsíci koupil od německé RWE stát, a na Slovensku Eustream vlastněný skupinou EPH druhého nejbohatšího Čecha Daniela Křetínského. Čím vyšší objemy přepravy plynu, tím vyšší příjmy pro provozovatele.
Vzpruha by však přišla hlavně tehdy, pokud by plyn z východu začalo odebírat i Německo – proudil by pak přes naši republiku a tím by znásobil příjmy provozovatelů.
Objemy průtoků jsou nyní malé, ovšem energetičtí experti oslovení Forbesem si myslí, že po skončení války na Ukrajině by do Česka a skrz něj mohly z východu opět protékat miliardy kubíků ročně. A nemusí jít jen o ruský plyn, nahradit by jej mohl právě ukrajinský.
V konkurenčním prostředí totiž ve finále rozhoduje cena a plyn z východu patří k těm levným – minimálně v porovnání s plynem LNG, kde se nyní musí připlácet za zámořskou dopravu a také za pronájem terminálu a takzvanou regasifikaci, tedy jeho zpětnou přeměnu na zemní plyn. Naproti tomu infrastruktura na východ je už vybudovaná, stačí jen otočit kohoutky.
Pozitivní zprávou je, že Česko už dnes může diverzifikovat dodávky. Má rok dojednanou třetinu kapacity v LNG terminálu u holandského Eemshavenu, obnovilo dodávky plynovodem z Norska a nedávno si zajistilo i část kapacity terminálu u německého Stade (ten však bude v provozu až od roku 2027).
V další energetické komoditě ale takové možnosti zatím nemáme a závislosti na ruské ropě jsme se dosud nezbavili. Naopak, podle čísel společnosti Mero zajistil ropovod Družba jen za první půlrok až šedesát pět procent celkových dodávek ropy u nás – nejvýše za posledních jedenáct let.
Závislost Česka na ruské ropě má skončit za dva roky, kdy bude rozšířena jižní trasa ropovodu TAL o čtyři miliony tun ročně. Loni Česko dovezlo dohromady 7,48 milionu tun ropy.
V současné době pak česká vláda v Bruselu žádá o získání výjimky na prodloužení povolení dovážet ocel z Ruska pro hutě Vítkovice Steel až do roku 2028, což mezi veřejností podporující Ukrajinu vyvolalo nesouhlasné reakce. Dosavadní výjimka končí s příštím rokem.
