Josef Dvořáček dává přednost poctivě ušitým věcem před módními trendy, tichu poutních cest před ruchem velkoměst a úspěch poměřuje spíš kvalitou vztahů než byznysovými výsledky. V rubrice Out of Office prozrazuje šéf Sonnentoru, moravského výrobce čajů a bylinných nápojů, proč se pravidelně vydává na Via Czechia, jakou knihu považuje za životní a který rodinný předmět mu připomíná, odkud pochází.
Můj osobní styl oblékání
Mám rád poctivě ušité věci od českých značek – trochu venkova, trochu funkčnosti a bez snahy se předvádět. Každý rok si vyzvednu u nás ve skladu tři trička s krátkým rukávem, dvě trička s dlouhým rukávem a jednu mikinu – vše s usmívajícím se sluníčkem na hrudi. Sluníčko mi připomíná, že bych neměl být morous. A někdy to opravdu pomůže.
Místo, kam nejraději cestuji
Poslední roky mám nejraději své týdenní poutě, kdy si vyberu nějakou část trasy Via Czechia a prostě po ní jdu. Zastavím se na místech, kde je ticho. Miluji malé vesnice obklopené přírodou – místa, kde slyším vlastní myšlenky. Ale být sám se sebou je zatraceně těžké.
Hudební album, po kterém vždy rád sáhnu
Hudbu mám rád. Často si večer sáhnu po své kytaře od Furcha a jen tak tvořím svoje melodie. Kdybych měl vybrat jedno album, bylo by to Kind of Blue od Milese Davise. Album, které zpomalí i ten nejhektičtější den a vrátí mě k podstatnému.
Oblíbený suvenýr, který jsem si přivezl z cest
Oblíbený suvenýr? Mušle z Camina. Ne proto, že by měla velkou hodnotu, ale protože mi každý den připomíná, že největší cestu v životě neudělají naše nohy, ale naše srdce. Ta mušle pro mě symbolizuje obyčejné kroky, které – když je dělám vytrvale a s pokorou – vedou k hlubokým uvědoměním a mnohdy i velkým věcem. Dnes leží na mém stole v ložnici a tiše připomíná, proč stojí za to v životě „pořád jít“.
Předmět, bez kterého nedokážu žít
Upřímně, bohužel dnes můj telefon.
Nejlepší kniha nebo podcast
Druhá hora od Davida Brookse. Je to kniha, ke které se často vracím. Připomíná mi, že smysl nenajdeme na vrcholu první hory – tam, kde sbíráme úspěchy, tituly a výsledky. Ten skutečný začíná až tehdy, když se člověk zastaví, vzdá se ega a začne budovat hlubší vztahy. Práce se tak stává trošku i posláním a službou druhým. Tahle kniha zásadně ovlivnila to, jak přemýšlím o vedení firmy i vlastním životě.
Foto Porta Libri
V mé lednici vždy najdete
Čerstvé máslo, aktuálně z farmy Struhy, pár kousků sýrů a domácí marmeládu. To je u nás vždycky.
Poslední věc, kterou jsem si koupil na sebe
Letos jsem si po delší době pořídil bundu od Tilaku. Kdysi nás pozvali do Šumperku, abychom se podívali, jak místní švadleny šily naše firemní Sonnentor bundy. Tilak mám prostě rád už dlouho, protože dělá věci tak, jak mají být: kvalitně, lokálně a s respektem k lidem, kteří pod značkou pracují. Nabízí i dlouhodobý servis – vymění zip, opraví oblečení i po letech užívání. Je to přístup, který mi je blízký. Mají vlastní výrobu v Česku a pečlivě vybírají materiály, které opravdu něco vydrží.
Předmět, se kterým se nikdy nerozloučím
Lodní kufr, se kterým se kdysi rodina mého pradědečka s malým dědečkem vrátila z Ameriky. Připomíná mi kořeny mé rodiny a příběh, který ukazuje, že i když život může být nevyzpytatelný – můžete rychle zbohatnout a stejně rychle přijít o všechno –, rodina a pevné vztahy zůstávají. Tento kufr je pro mě symbolem odvahy, vytrvalosti a síly společně překonávat těžkosti – a také upomínkou, že kořeny a historie formují to, kým jsme dnes.
Film nebo kulturní akce, které mě v poslední době obohatily a donutily se zamyslet
Film Neporazitelní mě opravdu dostal. S manželkou jsme asi deset minut seděli v kině, měli jsme trošku vlhké oči a radost, že ten příběh byl inspirovaný skutečným děním v naší české kotlině.
