Češi drží jedno unikátní prvenství. Společně se Slováky jsme světovými rekordmany ve spotřebě tatarské omáčky. Nikde jinde na Zemi není tento produkt populárnější a prodávanější.
Deset tisíc tun tatarky za rok. Množství, které z omáčky složené z majonézy a doplněné o drobné kousky zeleniny stvořilo samostatnou produktovou, a tudíž i byznysovou kategorii. Jinak řečeno – v českých a slovenských supermarketech jí to vyneslo vlastní regál.
„Tatarská omáčka se objevuje i v jiných zemích, ale v daleko menším množství. Bývá nejčastěji považována za variantu dresinku nebo jako dochucovadlo k rostbífu, rybám či mořským plodům,“ vysvětluje Jano Hlaváč, generální ředitel společnosti Unilever pro Česko a Slovensko.
Prodeje nejen tatarské omáčky, ale i majonéz pod značkou Hellmann’s vynesly Česku sedmou příčku v globálních statistikách nadnárodního potravinářsko-drogistického gigantu.
Stejně jako své majonézy ji vyrábí souběžně v továrnách ve Španělsku a v Polsku. Tuzemský trh pak spolu s nimi doplňuje dalších šest výrobců, kteří mají tatarku rovněž ve svých portfoliích.
Láska k této omáčce se přitom na území bývalého Československa rodila velmi pozvolna. Podle historických pramenů za první republiky představovala symbol francouzské vysoké gastronomie, k níž mladá republika vzhlížela. Když se pak později začala vyrábět průmyslově, její obliba dál rostla až na současných 35 milionů kusů ročně.
„Kdybych měl porovnat prodeje v kategorii tatarské omáčky s nějakým jiným odvětvím, pak se nabízí srovnání například se sprchovými gely. Obojího si lidé v Česku koupí ročně přibližně stejně,“ popsal šéf Unileveru.
„Tatarská omáčka je přitom v rámci českého a slovenského trhu populárnější směrem na východ, zatímco v Česku je poměr prodejů majonézy a tatarské omáčky lehce ve prospěch majonézy, už na Moravě se to láme a na Slovensku jasně vítězí tatarka.“
Sklenici s typickým logem graficky ovázaným modrou stužkou přivedla na začátku devadesátých let minulého století do tehdejšího Československa společnost Best Foods. Tu pak v roce 2000 převzal Unilever.
Modré logo přitom i dál považuje za rodinné stříbro. Skrývá se za ním totiž barvitý příběh o úspěchu muže jménem Richard Hellmann, který do Spojených států připlul z Německa.
Foto Unilever
Na Columbus Avenue v New Yorku si roku 1913 otevřel obchůdek s delikatesami a začal v něm nabízet i majonézu, kterou nejprve servíroval jako součást svých sendvičů a později prodával ve skleničkách. Ty, jež ovázal modrou stužkou, značily nejlepší várku a nakonec se staly hlavním a nejslavnějším produktem jeho firmy.
Nejzásadnějším produktem celé řady je pro britskou korporaci nicméně klasická majonéza, ta je totiž populární všude na světě. Největší trh s majonézou vůbec představují Spojené státy, za nimi následuje Latinská Amerika, v Japonsku vede typ kewpie, což je majonéza se specifickou chutí umami.
„Obrovským trendem je lanýžová majonéza. V rámci našich majonézových trhů je to asi největší hit posledních let. Vznikl před deseti lety v Nizozemsku a postupně si získává zákazníky i v Česku,“ dodává Jano Hlaváč, šéf Unileveru.
