Máme za sebou téměř dva týdny války na Ukrajině a situace eskaluje. Rusko reagovalo na tvrdé sankce i klesající zájem Západu o ruskou ropu a otevřeně pohrozilo přerušením dodávek plynu do Evropy.
Nejčernější scénář? Pokles české ekonomiky o dvanáct až patnáct procent, když se sejdou všechny špatné vlivy – při „dokonalé bouři“ a kolapsu globálního obchodu.
Když z Ruska plyn nepoteče a nebude za něj náhrada? Šest procent.
A když ceny zůstanou tam, kde jsou teď? Velký tlak na restrukturalizaci. Plyn se vloni touto dobou prodával za patnáct euro za megawatt hodinu, aktuálně stojí 350. „Růst cen plynu je nehorázný, od února loňského roku se jeho cena zvýšila čtrnáctkrát,“ říká majitel vítkovického impéria Jan Světlík, jehož výrobky se vyvážejí do 130 zemí světa.
„Přerušení dodávek plynu by pro nás znamenalo nutnost zastavit výrobu v Česku. Zajímalo by mě, co se stalo s těmi rezervami, které jsme dříve měli na devět až dvanáct měsíců. Poláci mají krytí do konce roku,“ připomíná.
Podle vyjádření předsedy správy státních hmotných rezerv (SSHR) Pavla Švagra zásoby plynu nemáme vůbec a je třeba je doplnit. Ropa bude stačit na pokrytí energetických potřeb České republiky na devadesát čtyři dní. Vytvořením plynových rezerv se proto začíná zabývat vláda.
Plyn a ropa zatím tečou, dokonce ve větším objemu než v předchozích měsících, protože Evropská unie doplňuje zásobníky. Tím se roztáčí spirála zdražování, což hraje do karet Vladimiru Putinovi. Jak by to vypadalo, kdyby se Putinovy hrozby naplnily a kohoutky zavřel již dnes?
Propočty hlavního ekonoma České spořitelny Davida Navrátila nás mohou uklidnit: evropská ekonomika by to ustála.
„Absence dodávek plynu z Ruska by snížila evropskou přidanou hodnotu o tři procenta. Českou republiku, která je na plynu kvůli své struktuře průmyslu z evropských států nejvíce závislá, by jeho výpadek zasáhl ve dvojnásobné míře,“ říká Navrátil.
„V nejhorším případě, bez jakékoli kompenzace z jiných zdrojů, by naše přidaná hodnota klesla o šest procent – pokud bychom předpokládali, že by letos HDP za normálních okolností rostlo o tři procenta, výsledkem by byl jeho pokles ve stejné výši,“ počítá Navrátil.
Bolestnější by byl dopad na průmyslové podniky, zejména na ty s energeticky náročnou výrobou. „Bez plynu budeme stát, nebude fungovat nic,“ obává se Pavel Juříček, majitel Brano Group. „Bohatě nám stačí růst energií, v letošním roce platíme 250 milionů korun, třikrát více než loni,“ vypočítává.
Uzavření ruských kohoutků se dotkne i energetického a průmyslového holdingu EPH miliardáře Daniela Křetínského, jehož příjmy z více než poloviny tvoří tranzit ropy a plynu přes Ukrajinu, Slovensko dále do západní Evropy a také zpětně na Ukrajinu.
O tuto část příjmů už holding se šedesátimiliardovým loňským provozním ziskem kvůli válce přišel. Křetínskému v současné době nehrají do karet ani jeho prodeje uhelných aktiv a orientace na bezemisní plynové elektrárny.
Nadějí byl chytrý tah, kdy v minulých letech skupoval po různých zemích Evropy zásobníky na plyn – ty však v případě uzavírky nebude moct doplňovat.
Podle Jiřího Jelínka ze společnosti Linde Gas by odstřihnutí od ruského plynu pocítily nejvíce sektory jako tepelné zpracování, výroba izolačních materiálů, chemický průmysl a výrobci vodíku.
Celkově je evropská a česká ekonomika na rozdíl od té ruské velmi diverzifikovaná a problémy v jednom sektoru jsme schopni řešit podporou a rozvojem v sektorech jiných, což může zmírňovat celkové negativní dopady. Pomáhá i energetický hedging, který používá většina velkých firem: umožňuje jim rozložit rostoucí náklady na energie do více let.
Navrátil připomíná, že Evropská unie by bez ruského plynu přežila do léta, a to díky zvýšenému dovozu LNG a zásobám (které ale zatím nemáme). Dovoz zkapalněného plynu má však své limity. Globální kapacitě ke zkapalnění docházejí rezervy a není volná ani kapacita lodí. Trvalejší omezení dodávek plynu z Ruska se proto bez omezení spotřeby a zvýšení cen energií neobejde.
V případě úplného odstřižení od ruského plynu by vznikl nedostatek, který bychom podle Jiřího Gavora, výkonného ředitele Asociace nezávislých dodavatelů energií, stěží kompenzovali a byla by nutná regulace dodávek.
„Pro výrobce zkapalněného plynu je zásadní dodržet své stávající zakázky, zejména se zákazníky z Asie. Pouze pokud by se snížila tamní poptávka, mohlo by zbýt více LNG i pro Evropu,“ konstatuje Gavor. S tím souhlasí i Jan Světlík, který se nad alternativou dovozu LNG pousmívá.
„Snad má svět ještě zbytek rozumu a k odstavení nedojde. Co mě ale nehorázně štve, jsou ty rostoucí ceny,“ říká devětadevadesátý nejbohatší Čech. Problém by mohly zmírnit kompenzace z dalších zdrojů jako zvýšené zapojení uhelných elektráren, aktivace jaderných elektráren v Německu a dovoz uhlí třeba z Kolumbie nebo JAR.
Roli by mohla sehrát také aktivace fotovoltaiky – například investiční skupina Pale Fire Capital oznámila záměr vybudovat solární elektrárny s výkonem dvaceti megawattů a přispět tím ke snížení závislosti České republiky na dovozu fosilních paliv z Ruska. Větší šanci dostane také využití odpadního vodíku, kterému zatím vláda zelenou nedala.
„V České republice je jedenáct míst, kde lze postavit fabriky na zkapalnění šedého vodíku. Padesát tisíc tun volného vodíku, které se dají využít,“ vyčísluje Pavel Juříček. Při využití tohoto potenciálu by podle něj mohlo na vodík jezdit sedmdesát tisíc kamionů nebo půl milionu aut.
„Potřebujeme deset procent energetické spotřeby nahradit vodíkem,“ shrnuje majitel Brano Group.
Ruská ekonomika úzce závisí na vývozu ropy a plynu (polovina příjmů státního rozpočtu). „Při současných sankcích drží Rusko nad vodou hlavně příjmy z prodeje zemního plynu. Pokud by Rusko o tento zdroj příjmů přišlo, byl by jeho ekonomický kolaps velmi reálnou představou,“ předpovídá David Marek, hlavní ekonom Deloitte.
