Pokud trochu cestujete po Evropě, toho rozdílu v její krajině jste si nejspíš všimli. V těch zemích, které nikdy nebyly součástí sovětského bloku, od Skandinávie až po Středozemní moře, vidíte daleko častěji než u nás větrné elektrárny.
Není potřeba ani jezdit nikam daleko, stačí například v Lužických horách vylézt na hraniční kopec a podívat se na sever a na jih. Tento rozdíl se ale bude v příštích letech zmenšovat. Proč? Protože je to trendy a také dobrá byznysová příležitost.
Nudná
energetika? Jen na první pohled
Větrná energetika patří v posledních letech k dynamicky se rozvíjejícím odvětvím. Větrné elektrárny tvoří polovinu nového instalovaného výkonu všech elektrárenských kapacit a v roce 2018 pokryly 14 procent poptávky po elektřině v zemích Evropské unie.
I v zemích, jako je Rakousko nebo Belgie, jsou aktuálně provozovány větrné elektrárny o výkonu 3000 MW. V České republice je to desetina uvedené hodnoty, na Slovensku tisícina.
Příčina diametrálního rozdílu ve využívání větrných elektráren přitom není ve výrazně odlišných přírodních podmínkách. Rychlost větru je dobře zmapována měřením a dostupné podklady ukazují, že rozdíly mezi bývalým Československem a srovnatelnými oblastmi v Dolním Rakousku nebo Bavorsku nejsou nijak markantní.
Na první pohled je zřejmé, že řeka Dunaj nemůže působit jako účinný větrolam, ale větrné elektrárny vidíme jen na rakouském břehu, na slovenském nikoli.
| Potenciál větrné energie v České republice byl opakovaně propočítán Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd. Ve vysokém scénáři dochází v odhadu dosažitelného výkonu větrných elektráren na území České republiky k hodnotě 6000 MW. Rozdíly mezi vysokým, středním a nízkým scénářem jsou přitom v naprosté většině způsobeny přijatelností větrných elektráren z hlediska obyvatel regionů – tedy ochotou lidí mít větrníky za domem. |
Větrná elektrárna v Jindřichovicích pod Smrkem
Když
budeme chtít…
Hlavní důvody malého počtu větrných elektráren v České republice jsou dva: zrušení provozní podpory pro nové zdroje od roku 2014 (k podobně drsnému kroku západoevropské státy nepřistoupily) a nízká popularita těchto zařízení.
První důvod se patrně podaří v příštích letech překonat. Skutečnost, že v podmínkách střední Evropy nemohou zatím větrné elektrárny (stejně jako nové jaderné reaktory) bez podpůrného schématu konkurovat uhelným elektrárnám, nemůže trvat navěky.
Náklady na výstavbu větrných elektráren klesají a uhelné zdroje budou v příštích letech čelit vysokým cenám emisních povolenek i nutnosti investovat do splnění přísnějších limitů znečištění.
To je také jedním z důvodů, proč by vláda měla v blízké době poslat do parlamentu novelu zákona o podporovaných zdrojích energie, která obsahuje nové schéma pro podporu rozvoje větrných elektráren.
Na překonání druhé překážky, která větrným elektrárnám stojí v cestě, není jednoduchý recept. Hlavní problém, který veřejnost s větrnými elektrárnami má, není možné technicky úplně vyřešit. Dopady větrných elektráren na krajinný ráz jsou nesporné a řadu lidí esteticky ruší natolik, že je označují za monstra.
Specifická potíž větrných elektráren spočívá v tom, že mohou být stavěny na místech, která dosud výrazně esteticky narušena nejsou. Nemluvíme přitom o národních parcích a chráněných krajinných územích, kde je podle českých pravidel stavět nelze.
Stejně tak je ale zřejmé, že cit pro krajinu mají Němci, Rakušané nebo Švédové podobný jako my, a větrnou energetiku úspěšně rozvíjejí. Umístění větrné elektrárny z pohledu dopadů na krajinný ráz (nemluvě o jeho významu pro prevenci kolize s ptáky nebo netopýry) je v těchto zemích vnímáno jako velmi důležité.
V Rakousku se osvědčilo vymezit území, kde je budování větrných elektráren nepřípustné. Mimo tyto „červené zóny“ jsou ovšem žádosti o povolení vyřizovány ve zrychleném procesu.
Větrná elektrárna v Jindřichovicích pod Smrkem
… tak to půjde
Bylo by podivné, kdyby Česká republika při plnění svých cílů v oblasti obnovitelných zdrojů vynechala právě vítr, který má v některých oblastech země velký potenciál a stovky příkladů úspěšných projektů v blízkém zahraničí.
V zemích, kde se větrným elektrárnám daří, se na úspěšném rozvoji podílí ještě jeden aspekt – jejich vlastnictví. Významnou část větrných elektráren v západní Evropě vlastní občané prostřednictvím energetických družstev, farmáři, obce nebo firmy sídlící v regionu. Podobné projekty pak pomáhají celému sektoru.
Dirk Vansintjan z belgického družstva Ecopower, které má 50 tisíc členů a vlastní 13 velkých větrných elektráren, se díky nabídkám vlastnických podílů ve své praxi nesetkává s klasickým lokálním odporem. Naopak jej oslovují skupiny lidí se zájmem o výstavbu větrné elektrárny v blízkosti svého bydliště.
Podobný princip využívají i komerční společnosti, když svůj projektový záměr doplní o nabídku podílu obci, v jejíž blízkosti chtějí stavět. V Německu tak stojí větrné parky, v nichž část turbín patří firmě a část obci.
Uvedené modely pomohou větrným elektrárnám prorazit cestu i u nás. Nedojde-li k nějakému neočekávanému zvratu, vyrostou během nadcházející dekády v České republice stovky nových větrných elektráren. Schválení vládní novely zákona o podporovaných zdrojích energie bude doufejme fungovat jako startovní výstřel.
Autor je energetický expert Hnutí Duha
