Raketově rostoucí ceny surovin a energií se negativně promítají do ziskovosti českých průmyslových firem. Přes rostoucí tržby většina z nich uvádí, že v tomto roce očekává pokles svého zisku. Jak je to možné?
Důvod pro růst tržeb je z velké části inflační – ne ve všech případech je však podložen reálným růstem zakázek a navýšením produktivity. Zejména významné segmenty tuzemského automobilového průmyslu a strojírenství se potýkají s řadou problémů. Nepříznivá situace je i u dopravců, stavařů a obchodníků. Ocelářství a hutnictví je v paralýze.
Pandemii a s ní související globální rozkolísání české firmy přežily, ale těšily se na návrat k normálu. Ten však nejenže nepřišel, naopak došlo ještě k výraznému zhoršení situace. Nedostatek materiálů daný výpadkem ruských a ukrajinských dodávek a uzavřením Šanghaje vyhnal ceny surovin nahoru a ještě více zpomalil – nebo přímo znemožnil – jejich dodání.
Ceny energií se zvýšily o mnohonásobek, se kterým nikdo na vedoucích pozicích nepočítal a v plánování nezohlednil. Ještě před rokem 72 procent firem v průzkumu Národního centra Průmyslu 4.0 uvedlo, že nemají důvod investovat do environmentálních technologií, protože ceny energií jsou nízké.
„V tomto roce očekáváme pokles marží. Výše poklesu bude záviset na ochotě státních i soukromých investorů kompenzovat mimořádné vlivy covidu-19 a válečného konfliktu na Ukrajině, které prokazatelně vedly k nárůstu cen některých vstupů,“ říká Jaroslav Heran, generální ředitel největší tuzemské stavební firmy Metrostav.
„Problém nám působí zejména asfaltové směsi, které se vyrábějí z čím dál tím dražší ropy a oceli. Naši významní dodavatelé byli z Ruska a Ukrajiny,“ dodává Heran. Ředitel rodinných Svatavských strojíren Vladimír Vacek doplňuje, že zakázky stagnují, protože na pracovním trhu je nedostatek lidského kapitálu. „Tím pádem nemůžeme získávat tolik nových projektů, kolik bychom mohli,“ připomíná.
Obzvláště těžké to mají energeticky náročné slévárny jako například Kovosvit MAS Foundry. „Letošním cílem je neprodělat,“ říká obchodní ředitel firmy Jan Kočvara, přestože firma očekává výrazný růst tržeb oproti minulému roku. „Důvodem navýšení tržeb je růst cen jako reakce na vyšší ceny materiálu a energie. Přesto svádíme každodenní boj, abychom se nepropadli do ztráty,“ přiznává.
„Nedostatek klíčových surovin pro slévárenství z Ukrajiny a Ruska má za následek nízkou nabídku a vysoké ceny především u surového železa. Snažíme se o přenesení těchto nákladů do cen, ale to se nedaří stoprocentně a vzhledem k velké dynamice a změnám nákladů na denní bázi jsme s růstem cen vždy o krok pozadu,“ vysvětluje Kočvara.
Nejen výrobní firmy, ale i obchodní společnosti jsou velkým růstem nákladů zaskočeny. „Růst nákladů nemůžeme přenést do většiny již zasmluvněných kontraktů a pro získání kontraktů nových musíme snížit marži, aby to zákazník byl vůbec schopen financovat,“ popisuje Luboš Michler, obchodní ředitel firmy Martia.
Náklady se zvyšují v celé Evropě, ale situace dopadá na firmy v České republice obzvláště tvrdě. Kromě třetí nejvyšší míry inflace na kontinentu, vystřelených cen energií a nedostatku pracovních sil ve výši 300 tisíc pracovních míst, je to zejména struktura českého průmyslu, která činí republiku velmi zranitelnou.
Český průmysl je specifický svou dodavatelskou strukturou, a tedy nízkými maržemi. Vysoké navýšení nákladů pak sebere několikaprocentní výdělky. Pozice dodavatelů a subdodavatelů pro firmy také omezuje jejich schopnost vyjednat navýšení cen. Typické je to zejména pro automobilový průmysl s dlouhodobými kontrakty, kde zákazník růst cen energií nebo mezd nebere v úvahu.
„Bez inovací firmy krizi nepřežijí. Nastává konec levné práce a výroby,“ připomíná Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. A jeho slova potvrzuje i člen představenstva Jiří Holoubek: „Když firmy pořád vydělávaly a rostly jim tržby a zisky, neměly tolik důvod inovovat. Odvolávaly se na své obchodní úspěchy,“ vysvětluje zaspání českého průmyslu.
