Dění kolem dvou českých oděvních značek Pietro Filipi a Kara po jejich faktickém krachu z úvodu roku na pár týdnů utichlo, dá se ale očekávat, že už brzy zase získají svou mediální pozornost. Hraje se totiž o čas, a ten se krátí.
Obě firmy, které před několika lety převzala skupina C2H Michala Mičky, se nyní nacházejí v insolvenčním řízení, kam zamířily s celkovými dluhy ve výši 720 milionů korun. Věřitelský výbor teď pod dohledem insolvenčního správce rozhoduje o jejich dalším osudu.
„Jsme v mezidobí mezi rozhodnutím o úpadku a před prohlášením řešení úpadku. Jako insolvenční správce mám zákonem dané úkoly, které se snažím do puntíku splnit a více mi v tuto chvíli nepřísluší komentovat,“ říká pro Lukáš Vašanský, který nyní přezkoumává pohledávky, dohledává majetek a celkově dohlíží na celý insolvenční proces.
Právě majetek je tím, co by v čase mohlo ztratit hodnotu – jen Pietro Filipi leží na skladech zboží za desítky milionů korun.
„Ideální by podle mě bylo, aby se do konce března rozhodlo. Čím déle budou obchody zavřené, čím déle bude zboží na skladě, tím níž jeho hodnota klesne,“ říká Jana Pecsérke Kubranská, jednatelka slovenské značky Ozeta a její české sestry Otto Berg, spadající do portfolia podnikatele Jozefa Špirky.
Ozeta patří k jednomu z věřitelů Pietra Filipi, který už insolvenčnímu správci poslal pohledávky za 50 tisíc eur. Patří tedy k menším věřitelům a nesedí v prozatímním věřitelském výboru. V něm zasedá Česká spořitelna, pardubická Modela a slovenská Rina – K.
Česká spořitelna je přitom jediným zajištěným věřitelem s pohledávkami ve výši 47 milionů korun a bude hlavním subjektem, který o dalším osudu obou značek rozhodne. K celému procesu ale dlouhodobě neposkytuje žádné informace.
Ozeta je oproti tomu sdílnější: kromě toho, že je jedním z věřitelů, by ráda vstoupila do Pietra Filipi i jako investor. Tento zájem deklaruje už několik měsíců a nic se na něm nemění ani dnes.
„Náš zájem stále platí,“ potvrzuje pro Forbes Kubranská. Všechny potřebné dokumenty i návrh řešení situace už přitom Ozeta předložila správci konkurzní podstaty Vašanskému.
„Děláme všechny kroky pro to, aby značka byla zachována pro zákazníka, kterých je především na českém trhu velké množství. K tomu je extrémně důležité, aby byla zachována obchodní síť,“ popisuje současné dění Kubranská.
„Jednáme proto s obchodními centry, kde mělo Pietro Filipi své provozovny, a snažíme se vyjednat podmínky, které by umožnily pokračování značky,“ dodává jednatelka, podle níž je čas do té doby, dokud neodezní v Česku i na Slovensku lockdowny a s nimi i uzavření prodejen.
Ozeta patří ke stálicím na slovenském oděvním trhu. Její předchůdkyni založil v Trenčíně na přelomu třicátých a čtyřicátých let jeden z nejúspěšnějších podnikatelů tehdejšího Československa, syn krejčíře a rodák z Kostelce na Hané Jan Nehera. Šlo vůbec o první konfekční továrnu v Evropě a Nehera se se svými výrobky prosadil na třech kontinentech světa.
Firma za svou existenci čtyřikrát změnila název – například ODEVA nebo Oděvní závody Trenčín – a v novodobé historii ji vlastnila také slovenská finanční skupina Penta.
Dnešní Ozeta patří od roku 2012 podnikateli Špirkovi. Firma sídlí v Topoľčanoch a její předloňské tržby dosáhly na 9,8 milionu eur při ztrátě 63 tisíc eur.
„Patříme k zájemcům, kteří mají v oboru dlouholetou zkušenost. V náš prospěch hraje to, že kromě osmdesátileté tradice máme silnou prodejní síť a můžeme říct, že jsme největším retailovým hráčem v pánském oděvním byznysu na Slovensku,“ říká Kubranská.
Profimedia
Ozeta se v roce 2014 zapsala do Guinessovy knihy rekordů, když ušila největší pánský oblek na světě. | Foto Profimedia
Sama teď podobně jako zakladatel Kary Zdeněk Rinth, který se spojil s investiční skupinou Natland, aby značku získal opět do svých otěží, čeká na vývoj celého insolvenčního řízení. A čas se krátí.
Slovenské firmě dává propojení s Pietro Filipi smysl z více hledisek. Jedním z faktů je, že Ozeta je silná v pánské konfekci, česká značka zase v dámské – a propojení nabízí synergie. Druhým faktem je, že Pietro Filipi část své kolekce vyrábělo ve výrobním závodě Ozety, především saka, obleky nebo kabáty.
„Děláme všechny kroky, abychom mohli novou výrobu rozjet. Jsme v kontaktu i s dodavateli materiálu. A jsme schopni převzít i bývalé zaměstnance, aby nezůstali v podstatě na dlažbě. Jde o lidi, kteří jsou zaškolení a mají svou kvalitu, to je pro nás důležité,“ doplňuje Kubranská.
