Obavy z koronavirových mutací nutí i velké giganty, jako je Apple či Google, odkládat hromadný návrat svých lidí zpět z home officů. Budou mít kanceláře ještě smysl, nebo zůstanou stejnou nostalgickou vzpomínkou jako třeba fax?

Martin Stára z architektonického studia Perspektiv tvrdí, že nikoli. „Otázkou proto není, proč chodit do kanceláře, ale musíme se ptát, které pozice ji skutečně potřebují. Některé startupy stálé místo na práci nemají a fungují dobře, spousta firem to ale nedokáže,“ zamýšlí se.

Covid změnil přístup architektů, což Stára potvrzuje – jen se to nestalo přes noc. „Šlo to ve vlnách, objevily se různé predikce a varianty, jaké ty změny nakonec budou. Nyní je hodně oblíbený takzvaný hybridní model práce a zaměstnavatelům nezbývá než se změnám přizpůsobit,“ říká Stára.

Většinou se jedná o promyšlený systém, kdy se týmy ve společných prostorách střídají. Například jeden tým jde do kanceláře od pondělí do středy, druhý od středy do pátku a mají jeden den na to, aby společně vyřešili, co potřebují.

„Proto není nutné, aby měl každý své stálé místo. Zároveň může být taková kancelář mnohem menší, než bývala, a zároveň více promyšlená,“ doplňuje architekt. Hybridní model s sebou ale nese i další komplikaci: ukládání osobních věcí.

Na to ale studio Perspektiv zareagovalo a společně s firmou Brick navrhli designové skříňky Lockers. Chytrý a stylový modulární úložný systém pro kanceláře i domovy získal cenu na letošním Designbloku. 

Návrh pro startup Pipedrive

Se svým kolegou Jánem Antalem založil Martin Stára studio před šesti lety a téměř hned se stali specialisty na kancelářské prostory. Loni ale počet zakázek výrazně klesl.

„To se teď pomalu mění. Firmy rezignovaly na čekání, co bude, a rozhodly se jednat,“ vysvětluje Stára. Tradiční modely kanceláří ale selhávají a majitelé a majitelky firem řeší, jak se s tím popasovat. A jak vůbec zadání pro architekty připravit.

„Zatímco dřív měli jasnou představu o tom, kolik chtějí pracovních míst a jak velká by měla být komunitní zóna, dnes se potřebují více radit a konzultovat,“ popisuje architekt, který je přesvědčen, že spousta firem zbytečně vyčkává.

Butikový coworking BASE4WORK v administrativní budově Churchill 1 od Studia Perspektiv

„Jestli cítíte, že potřebujete změnu, udělejte ji hned. Mít hezké kanceláře bude luxus, který si nebude moct dovolit každý. Všechno se bude zdražovat, materiálu bude nedostatek. Třeba v Praze jsou dnes asi čtyři miliony metrů kancelářských prostor, těch skutečně kvalitních je ale jen zlomek,“ odhaduje Stára.

Do budoucna nás čeká také redukce metrů čtverečních. Před covidem byla průměrná plocha nevyužitých prostor v kancelářích třicet procent. Teď se číslo začalo zvyšovat až k padesáti procentům. Mění se také poměr míst k sezení a komunitních prostor – ještě nedávno to bylo sedmdesát ku třiceti, teď je to spíš padesát na padesát. I když kanceláře budou menší, společných prostor bude přibývat.

Kromě hybridního modelu práce, nových technologií a velikosti kanceláří jsou teď zaměstnavatelé postaveni před možná nejdůležitější otázku: na co zaměstnance nalákat, aby se chtěli na pracoviště vrátit. „V době, kdy je téměř nulová nezaměstnanost, nemůžete být direktivní a nařídit lidem, že odteď budou povinně do kanceláří chodit, protože prostě nemusejí a nebudou,“ konstatuje Stára.

Jak si tedy poradit s motivací zaměstnanců? Zaručený model neexistuje. „Jsou dva druhy firem. Ty, které ve svém DNA vychytávky mají, jako třeba Pipedrive. Ve všech kancelářích kdekoli po světě mají saunu,“ naráží na softwarový startup, jehož pražské kanceláře navrhovalo studio před rokem a kromě sauny nechyběl v prostoru ani bar nebo fotbálek.

„Druhý typ firem se někde inspiruje, něco se jim líbí a myslí si, že na to svůj tým nalákají. V tomhle případě je ale velice důležité uvědomit si, kdo jsem, a nesnažit se být někým jiným, protože to zkrátka nebude fungovat,“ myslí si architekt. 

„Při navrhování kanceláří pro softwarový kolos Eset jsme se inspirovali počítačovými viry. Vienna, One Half, Black Energy a Stuxnet jsou pro laiky nesrozumitelné názvy, avšak IT specialisté vědí, že se za nimi skrývají například trojští koně nebo počítačoví červi. Proto nedává smysl, abychom vymysleli jeden zábavný prvek, který budeme implementovat všude,“ vysvětluje Stára.

Zároveň dodává, že i minimalistický prostor bez sauny a podobných vychytávek může fungovat. Důležité je myslet hlavně na to, kdo bude v kanceláři sedět, vzhledem k tomu, že se jedná o obrovskou součást firemní kultury, kam se lidé mají chtít vracet. Už proto, že opravdová firemní kultura na videohovoru nikdy nevznikne.

Tři zásady, které má postcovidová kancelář podle Martina Stáry splňovat

Důraz na individualizaci 

Každý zaměstnanec má jiné potřeby. Soustředěnému analytikovi nebude vyhovovat práce v open spacu, na druhou stranu markeťáci potřebují zasedačku pro společné porady. Pracoviště musí mít pro zaměstnance přidanou hodnotu. 

Motivace

Pokud chcete vidět své zaměstnance zpátky na pracovištích, pracoviště pro ně musí být místem, kam se chtějí vracet.

Komunikace

Zeptejte se zaměstnanců, co potřebují. A pokud nevíte, jak na to, existují služby jako workplace consulting, které nejrůznějšími metodami prověří, co zaměstnanci opravdu chtějí a potřebují pro svou práci.