Život Donalda Trumpa se od 80. let dramaticky změnil. Jeho strategie však zůstává víceméně stejná. A je to vidět i na tom, jak přistupuje k palestinskému Pásmu Gazy.
Návrh prezidenta Trumpa z minulého týdne přeměnit Gazu z „pekla na Zemi“ na „riviéru Blízkého východu“ šokoval světové lídry, ale není to poprvé, co Trump navrhuje luxusní výstavbu jako nástroj pro řešení lokálních problémů. Stačí se vrátit v čase do Trumpových let v Atlantic City.
„Donald byl skvělý propagátor,“ říká Nicholas Ribis, který působil jako výkonný ředitel jeho kasinového impéria. „Nikdo neuměl propagovat tak jako on – stejně jako teď propaguje svůj plán pro Pásmo Gazy, který ho podle mě prostě napadl, když tam byl. Je to skvělý nápad. Nikdy se nezrealizuje, ale je skvělý.“
Trump se o Atlantic City poprvé zajímal na konci 70. let, poté, co tam byl legalizován hazard a kasina v prvním roce vykázala celkové příjmy ve výši 134 milionů dolarů. Zvedl telefon a na základě tipu od architekta blízkého jeho otci se začal zajímat o dostupný pozemek.
Místní obyvatelé Trumpovy plány ne vždy vítali – žena, která vlastnila penzion v blízkosti jednoho pozemku, jej nechtěla prodat, což vyvolalo spor. „Odmítl jsem ji urážet,“ vzpomíná Alan Marcus, komunikační poradce, který s Trumpem tehdy spolupracoval. „On věří, že tím, že někoho ponížíte, si upevňujete svou pozici. Myslí si, že když shazujete druhé, sami tím stoupáte výš.“
Trump Plaza byl každopádně otevřen v roce 1984 za záře jasně červených světel. O rok později vznikl Trump’s Castle a v roce 1990 Trump Taj Mahal, který mladý magnát označil za „osmý div světa“.
A po celou dobu se držel stejné strategie, jakou Barbara Res, která pomáhala stavět Trump Tower, měla příležitost poznat u různých jeho projektů. „Trump všechno přehání,“ vysvětluje. „Vezme něco, co si prakticky vycucá z prstu, dá na to své jméno a prohlásí, že je to ta nejúžasnější věc, která kdy byla postavena. To je jeho styl.“
Kasina vydělávala hodně peněz, ale ne dost na to, aby pokryla Trumpovy výdaje na dluhy, což vedlo na počátku 90. let k bankrotu. Trump, který vždy uměl obchodovat, však našel nové zdroje peněz na akciovém trhu. Investoři se vrhli na akcie jeho veřejně obchodované společnosti, která v roce 1995 debutovala na newyorské burze pod burzovním symbolem „DJT“.
Zpočátku firma vlastnila pouze jedno kasino, ale Trump k němu nakonec přidal další dvě, čímž veřejně obchodovanou společnost těžce zadlužil. A investoři na to doplatili, když podnik s kasiny v roce 2000 ještě dvakrát zkrachoval.
Trump si z Atlantic City odnesl důležitou lekci: Vyvolat humbuk je klíčové. Na tom, že finanční výsledky jeho kasin nedávaly smysl, nezáleželo – Trump přilétal vrtulníkem, přitahoval davy, pořádal boxerské zápasy a stavěl ve velkém. To zřejmě stačilo bankám, pak držitelům dluhopisů a nakonec investorům do akcií, aby Trumpově vizi uvěřili.
„Umí velmi, velmi dobře formovat názory,“ vysvětluje Marcus. „Někteří z nejostřílenějších hráčů na Wall Street – jako Bear Stearns a další – udělali tu chybu, že investovali a reinvestovali do jeho dluhů, přestože věděli, že je nikdy nehodlá splatit.“ Následovaly obrovské ztráty, ale Trump z toho nakonec vyšel vcelku dobře, částečně díky systému vlastního obohacování, díky kterému přesouval peníze z veřejné společnosti do své kapsy.
Jedním z Trumpových skutečných nadání je dostat peníze z ostatních. Na začátku 80. let měl na účtu zhruba 400 000 dolarů, ale přesto mu věřitelé půjčovali miliony, které do konce desetiletí narostly na miliardy.
„Je to kombinace šarmu a síly a nejrůznějších manévrů, ať už jsou jakékoli,“ říká Andrew Weiss, který v letech 1981 až 2017 pracoval v Trump Organization. „Nějakým způsobem dokáže lidi přesvědčit o čemkoli, i když si zpočátku myslí, že je to úplně mimo, šílené nebo nesmyslné. Viděl jsem ho to udělat nesčetněkrát.“
Teď to Trump zkouší znovu, tentokrát v Gaze, a tvrdí, že účet za jeho plán nakonec nebudou platit američtí daňoví poplatníci. „Mohly by to zaplatit sousední bohaté země,“ prohlásil v úterý. Saúdská Arábie nápad okamžitě smetla ze stolu a katarský mluvčí prohlásil, že je příliš brzy o něčem takovém mluvit.
Pravděpodobnost, že by jakákoli arabská země investovala dostatek peněz na proměnu celé Gazy v riviéru, je prakticky nulová. Ale kdo ví, možná se znovu objeví „hloupé peníze“ – někdo přihodí pár miliard jen proto, aby potěšil Trumpa.
Ten by je pak mohl nasměrovat do nějakého projektu, který sice zanechá v Gaze pochybný dopad, ale umožní mu prohlásit se za vítěze. „Svět se zvětšuje, ale on nepřemýšlí ve větším měřítku,“ říká Marcus. „Vždycky se vrátí k otázce: Co z toho budu mít já?‘“
