Ešče si já, ešče si já pohár vína zaplatím! Také abstinenti – pokud jsou daňovými poplatníky – by si měli zanotovat moravskou lidovou. Byznys vinařů budou dál dotovat i oni.
Ve vládním konsolidačním balíčku zůstala nulová spotřební daň na tiché víno, což si zasluhuje Nobelovu cenu za potrhlost. Že padne každá vláda, která zdraží pivo? Tenhle bonmot má k pravdivosti dál než Severokorejci k lanýžům.
Existuje však jiný alkoholický nápoj, který ve Strakově akademii, ať v ní sídlí parta jakéhokoli premiéra, vyvolává paniku prvorodiček. A který vzbuzuje dojem, že sáhnutím na něj bude uvedeno v pohyb monstrum, v jehož plamenech hněvu shoří ministerský předseda i ministr financí a další.
Proto se na tiché – tedy nešumivé – víno nesáhne. Ne a ne, i kdyby se daňově zatížila třeba procházka lesem. Vinaři jsou státem chráněný živočišný druh. Něco jako střevlíci nebo koroptve polní.
Není to přitom původní nápad Fialovy vlády – ta vlastně jen ctí status quo. Například už v roce 2012 o zrušení nulové daně usiloval tehdejší ministr financí Kalousek (dnes Kalousek Jaromíra Soukupa). A usiloval se stejným „úspěchem“ jako nyní.
Ohledně „nulového vína“ se vláda shodne i s opozicí. Nejen s tou zavilou a parlamentní, ale i s opozicí de facto neexistující. Nulová daň rezonovala coby téma víkendovým sjezdem ČSSD, pardon nově SOCDEM – jako by se dinosauři přejmenovali na ještěrky s přesvědčením, že roztomilejší název obměkčí meteorit a ten se vyhne planetě, po níž dupou.
Na sraz politických nebožtíků se od bazénku a z říše zapomnění dostavil Zdeněk Škromach a rázně odmítl návrh, aby se SOCDEM postavila za zrušení daňové výjimky na víno. Důvod? Prý by to stranu poškodilo u podporovatelů (takže zhruba u pěti lidí).
„Chlastáme, nebo nechlastáme?“ zvolal jeden z delegátů, když se účastníci sjezdu nemohli na spotřební dani sjednotit, načež se někdejší premiér Vladimír Špidla dopustil prvního vtipu v životě a prohlásil: „Chlastat se může, jak jsem pochopil, ale nebude to v tento okamžik mít daňové důsledky.“
Není divu, že dokonce i suchary, kteří suchostí překonávají Sancerre Blanc z vápencově křemičité půdy v údolí Loiry, svádí daňová výjimka k žertům. Politikům, kteří ji zavedli, by mohli mocně závidět i dadaisté pracující s nonsensem.
Přitom návrh na zrušení výjimky byl výjimečný. Výjimečný, co se týká konsenzu: jednohlasně ho doporučila Národní ekonomická rada vlády (NERV), tedy soubor expertů a expertek, kteří mají z logiky věci často odlišná stanoviska.
Vinařská lobby může být přesto nakonec klidná a bez nervů – procenta se jejich produktů týkají pouze v údajích o obsahu alkoholu. Argumenty vinařů znějí, že vinařství je součást kulturního dědictví, že spoluvytváří image moravské krajiny, podílí se na zaměstnanosti i na podpoře turismu…
Nulová spotřební daň je standardem prakticky ve všech vinařských zemích a její zvýšení v Česku by prý naše vinaře poškodilo v konkurenceschopnosti. Dobře, tohle vypadá jako relevantnější námitka, ale na vývozce vína do ciziny se bude vztahovat daň dané země – a naopak na zahraniční importéry do Česka bude uplatňována domácí daň.
Takže o jakém handicapu je řeč?
Patrně nejrozumnějším argumentem proti zrušení nulové daně je následná povinnost zavedení celních skladů, čehož se obávají zejména malí vinaři. Při veškerém soucitu a vědomí banálnosti následné odpovědi obecně zkrátka platí, že každé podnikání, potažmo každá lidská činnost nese jistá úskalí, u nichž je nutné zvážit, zda stojí za překonávání.
Jistěže se náprava veřejných financí, které vypadají snad ještě bídněji než nedávno Karlos Vémola, netočí na zdanění tichého vína. Je to marginálie, odhadovaný výnos by byl pět miliard korun. Dokonce lze říct, že pokud je tohle nejdiskutabilnějším bodem vládního balíčku, pak je vlastně fajn a povedl se.
Nespravedlivá nelogičnost nicméně bije do očí a oprávněně dráždí. Sedět ve sklípku pod Pálavou je pro mě osobně zážitkem ryzího štěstí. Bavit se u toho s usměvavými a pohodovými lidmi, z nichž mnozí se o víno s nefalšovanou láskou starají, umějí ho vyrobit ve špičkové kvalitě a také o něm umějí krásně vyprávět i pábit, je místy inspirativní a vždy nanejvýš příjemné.
Pokud však usměvaví lidé nemusí platit určité daně, pak se bodrému čtverákovi Škromachovi hezky šetřilo na bazének a expremiér Špidla premiérově žertoval možná právě s vyhlídkou na tuhle naději.
