Úspěch lze měřit vícero způsoby. Pro jednoho je jeho měřítkem velikost nahromaděného majetku, pro druhého povýšení na vysněnou pracovní pozici, kdežto třetí se za úspěšného člověka považuje proto, že je nezávislý na ostatních a může si cestovat, kdy a kam se mu zachce.
To je příklad třeba pětatřicetiletého Michala Učně, který se vzdal slibně rozjeté kariéry v biotechnologické firmě jen kvůli tomu, aby si nadále mohl plnit svůj dávný cestovatelský sen.
Kdo z nás to během studia na vysoké nechtěl jednou mít podobně? Bude nás nejspíš dost. Jenže postupem času člověk dospěje do stadia, kdy se jeho priority změní. Kývne na lákavou pracovní nabídku, začne pokukovat po vlastním bytě, rodině a sny o cestování se rázem rozplynou jako ranní mlha.
Michal ale dokazuje, že ne vždy to tak musí dopadnout. Ne vždy musí nutně platit, že rodinu s malými dětmi a cestování prostě neskloubíte. Jde to. A ne, peníze v tomhle příběhu zas tak velkou roli nehrají, naopak.
Michal totiž žádný miliardář nebo milionář není. Je to obyčejný živnostník, jakých jsou v Česku tisíce. A když si jeho manželka před několika lety našla v Mnichově novou práci, bez váhání se rozhodl vzdát se té své a vydal se s ní do Německa.
„Cestování jsme měli v krvi vždycky,“ přiznává Učeň. „Při studiích na VUT v Brně jsme společně strávili několik semestrů v zahraničí – od Finska přes Slovinsko a Anglii až po exotickou Kolumbii. Otázkou pro mě bylo, jaké si najít v novém prostředí uplatnění.“
Po chvíli dumání se mu v hlavě zrodil nápad, jak spojit příjemné s užitečným. Vzpomněl si na své oblíbené Finsko a založil e-shop Terve.cz. Jeho prostřednictvím začal prodávat produkty s nadčasovým severským designem, které se hodí i do jakékoliv středoevropské domácnosti. Zpočátku mělo jít především o zábavu, jak ale postupem času přibývali zákazníci, rozhodl se jít do projektu naplno.
Že našel tolik lidí vyznávajících stejné hodnoty jako on, ho samozřejmě těšilo. Ovšem jen do okamžiku, než se podíval, jak se firmě daří po finanční stránce. Na konci třetího roku od svého založení se měl obchod dle jeho původních propočtů už dávno pohybovat v černých číslech. Ve skutečnosti ale tou dobou byl víceméně na nule.
„Tehdy jsem se sám sebe ptal, proč to vlastně dělám. Proč si raději nenajdu v Mnichově práci, kde dostanu bez rizika pár tisíc eur měsíčně?“ vzpomíná Učeň. Naštěstí ho v v těchto chvílích zmaru vždy podržela manželka.
„Bylo jí jedno, že to ona táhne domácnost a že právě z její výplaty občas zaplatíme zboží. Byla trpělivá, věřila mi a ujišťovala mě, že mé podnikání je naše společná velká šance. Šance být svobodní, cestovat a sami se rozhodovat, kdy budeme mít dovolenou a na jakém místě zrovna budeme žít,“ vysvětluje mladý podnikatel.
A jak se zpětně ukázalo, poslechnout ženu byl skutečně ten nejlepší možný nápad. Plánovaná expanze na německý trh sice jeho obchodu tak úplně nevyšla, kýžený zisk se ale následně přece jen dostavil. A to navzdory tomu, že si i dnes, tedy sedm let od založení svého prvního internetového obchodu, dělá v podstatě vše sám.
„Nikdy jsem pod sebou nechtěl mít žádné zaměstnance. Samozřejmě, bez pár skvělých partnerů by to nešlo – už jen kvůli tomu, že jsem se musel naučit, jak navrhnout a zprovoznit e-shop, porozumět marketingu nebo účetnictví,“ říká Učeň. Jet na vlastní pěst za to podle něj ale rozhodně stojí. „Žádné závazky, meetingy, řízení lidí, koukání na hodinky, dojíždění do práce a zpět,“ vyjmenovává.
Hlavní benefit podle něj ale tkví v něčem zcela jiném – ve flexibilní pracovní době. „Pracuji především ráno, večer a přes víkendy. V pracovní dny jsme s manželkou a dětmi většinou na výletech. Takže když ostatní sedí v kancelářích, my máme přírodu sami pro sebe. Často se tak může stát, že mi zákazníci volají s nějakým dotazem a já zrovna šlapu se synem na zádech někde na túře v Pyrenejích nebo se právě koupeme na pobřeží Atlantiku,“ popisuje Učeň.
Že jeho slova nejsou jen obyčejným klišé, dokládá uplynulých 18 měsíců. Za poslední rok a půl totiž Michal se svou ženou a dvěma malými dětmi pobývali hned v devíti evropských zemích. Minulé léto a podzim strávili poznáváním daleké Skandinávie, v zimě lyžovali několik týdnů v italských Alpách, během léta nalezli dočasný domov v Chorvatsku, navštívili Španělsko i sousední Portugalsko, aby následně prožili začátek druhé vlny koronavirové nákazy ve Francii.
Cestovatelské plány mu zmíněná korona narušila jen částečně, z hlediska těch podnikatelských ale byla spíše přínosem. Jeho společnost roste každý rok a letošní výsledky budou i díky pandemii ještě o něco lepší.
„Nárůst máme přes 30 procent a čekáme tržby kolem sedmi milionů korun. Ano, z pohledu maloobchodu nejde o nic závratného, ale když vezmeme v potaz, že je to celé téměř ‚one man show‘ a že zpočátku mělo jít především o zábavu, je to myslím poměrně slušný výsledek,“ říká Učeň.
Z Michalových slov je patrné, že on sám je přesně tím typem člověka, který své bohatství penězi neměří. Ne, nemá v garáži zaparkovaná tři luxusní auta a ani nelétá na dovolenou první třídou. Přesto se právem může považovat za úspěšného. Dosáhl totiž svého dávného snu. Snu, který se mnohým ostatním po nástupu do zaměstnání a založení vlastní rodiny ze dne na den rozplynul. A to se počítá.
„Poslední dva roky mě celkem uklidnily. Nyní je rodinný rozpočet v podstatě už jen na mně. Když jsem si během tohoto léta s výhledem na sluncem zalité portugalské vinice cosi ťukal do notebooku a viděl, jak kolem mě radostně pobíhaly naše děti, došlo mi konečně, že to za ty roky nejistoty prostě stálo,“ říká Učeň. Podnikání mu prý dává soběstačnost a pocit jistoty.
„Takže manželka už příští rok vůbec nebude muset přemýšlet o návratu do práce po mateřské. A to mi přijde jako dobrá odměna za to, že se mnou měla v začátcích takovou trpělivost,“ uzavírá Učeň.
