Před devíti lety Čína zahájila největší nadnárodní program výstavby infrastruktury, jakého se kdy ujala jediná země. Pod vlajkou takzvané Nové hedvábné stezky nalila do rozvojových zemí v přepočtu přes osm set miliard dolarů, ale státy hlásí stále větší problémy se splácením.
Kam až může situace dospět, ukazuje ekonomický kolaps na Srí Lance, která dluží asijské velmoci minimálně pět miliard. Čína dlouhodobě čelí kritice, že chudým zemím po celém světě poskytuje nevýhodné půjčky a problémy se splácením pak využívá k posilování svého vlivu.
Přibývající počet obětí lichvářské diplomacie dluhových pastí však vyvolává otázky, zda si Čína nekope past i sama pro sebe. Pandemie srazila ekonomiky rozvojových států na kolena a splátkové kalendáře se v posledních dvou letech přepisují nebývalým tempem.
Další krize mezitím klepe na dveře druhé největší ekonomiky světa zevnitř. Realitní trh trpící nedostatkem likvidity má od minulého týdne další problém: desítky tisíc Číňanů odmítají splácet své hypotéky. V ohrožení mohou být závazky až za 350 miliard dolarů.
Pro čínský bankovní sektor je to už druhá významná reputační rána za poslední čtvrtrok. Pořád se totiž nevypořádal s následky jarního pádu čtveřice bank v regionu Che-nan, kde se ‚‚ztratilo“ šest miliard dolarů.
Klienti těchto bank v dubnu náhle ztratili přístup ke svým penězům. A když si někteří z nich přišli stěžovat, místní úřady jim přebarvily semafory v covidové aplikaci na červenou, takže museli do karantény. Nicméně se nevzdali a začátkem července jich zhruba tisícovka dorazila na další protest.
Úřady tentokrát zakročily tvrdě. Demonstraci násilně rozehnali blíže neidentifikovaní hlídači pod dohledem místní policie. Až poté se ledy pohnuly a hlavní čínský bankovní regulátor CBIRC začal poškozené klienty odškodňovat. Každému zpřístupnil vklad do 50 tisíc jüanů (170 tisíc korun), přičemž od pondělí by se měla suma zvednout na dvojnásobek.
Padlé banky měly zhruba 400 tisíc klientů s vklady v celkové hodnotě 40 miliard jüanů. Úřady posléze dospěly k závěru, že šlo o složitý podvod zahrnující soukromou finanční skupinu s vlastnickými podíly v bankách, kteří se domlouvali s jejími zaměstnanci, falšovali údaje a nelegálně odčerpávali finanční prostředky.
V neděli se na webu CBIRC bez dalších podrobností objevilo, že regulátor kvůli disciplinárním přestupkům vyšetřuje i svého inspektora z pobočky v Che-nanu. Další bankovní kolapsy však mohou teprve přijít.
‚‚Slabý dohled, špatné řízení rizik a korupce, které pravděpodobně přivedly chenanské banky do platební neschopnosti, jsou systémovými problémy mezi téměř čtyřmi tisíci malých a středních bank s aktivy v hodnotě bezmála čtrnáct bilionů dolarů. Je vysoce pravděpodobné, že další podobné banky také brzy zkrachují,“ domnívá se Min-sin Pchej z amerického think-tanku GMF.
Je to podle něj jeden z mnoha varovných signálů, že Čínu a její obří dluhy čeká v dohledné době zúčtování. Tamní bankovní sektor vyrostl od roku 2008 na šestinásobek a podle vládních statistik nyní spravuje aktiva za padesát bilionů amerických dolarů.
Prudce vzrostlo i celkové zadlužení v zemi. Dluhy státu, firem a čínských občanů dosáhnou letos podle odhadů agentury Bloomberg 275 procent HDP.
Viníkem je realitní trh – výstavba infrastruktury a prodeje nemovitostí byly v poslední dekádě hnacím motorem čínského ekonomického růstu.
Ceny domů se za posledních patnáct let zvedly šestinásobně i kvůli masivnímu přesunu venkovského obyvatelstva do měst. Čínští developeři však ve snaze pokrýt enormní poptávku nasekali enormní dluhy: zatímco v roce 2009 prodali zahraničním investorům dluhopisy za 675 milionů dolarů, v roce 2020 už to bylo za 64,7 miliardy.
Čínská vláda, která se roky snažila tikající dluhovou bombu v developmentu zneškodnit, přišla v polovině roku 2020 s novými pravidly „třech červených linií“. Bezhlavé zadlužování developerů měly ukončit limity objemu závazků, dluhů a hotovosti. Jenže stavebníci náhle pocítili akutní nedostatek likvidity, což se loni nejviditelněji projevilo kolapsem toho největšího – Evergrande.
Společnost s dluhy 300 miliard dolarů však není jediná. „Evidujeme třicet subjektů, které se ocitly v platební neschopnosti, s celkovými závazky kolem jednoho bilionu dolarů,“ uvedla pro Bloomberg analytička Charlene Chu z výzkumné společnosti Autonomous Research. Dluhová krize na čínském realitním trhu podle ní teprve začíná.
K problémům se nyní přidává bojkot splácení hypoték, nabírající na intenzitě. Číňané začali odmítat placení za nedokončené developerské projekty a jejich seznam vzrostl podle The Wall Street Journal v posledních týdnech na stovky, což představuje desítky tisíc klientů s hypotékami.
Nárůst poptávky po bydlení vedl také k nárůstu spekulativních nákupů. Výsledkem je, že drtivá většina nemovitostí se prodává v předprodeji a Číňané začínají platit své hypotéky měsíce, nebo dokonce roky před samotným dokončením budov. Výstavba však zejména od roku 2020 výrazně zpomaluje a lidem se nechce čekat.
Výzvy k bojkotu se šíří čínskými sociálními sítěmi navzdory cenzorům, kteří se snaží problém ututlat. Riziko je totiž značné. Pokud by se v zemi přestalo platit za všechny nedokončené byty a domy, vypadlo by podle odhadů celkem 300 až 350 miliard dolarů.
Jenže developerům vysychá cash flow a pozastavuje se víc a víc projektů, což přináší další rozzlobené spotřebitele. Co na to úřady? Navzdory pravidlům o červených liniích jednoduše vyzvaly banky, aby developery podržely nad vodou dalšími úvěry.
Jak ukázaly problémy Evergrande, někteří developeři jsou příliš velcí na to, aby je Čína nechala padnout. Otázkou zůstává, jak rychle přispěchají v případě potřeby masivního bailoutu na pomoc velké banky. Ty totiž řeší své problémy se světovými půjčkami zmíněnými v úvodu.
Letošní zhroucení srílanské ekonomiky kvůli neschopnosti splácet zahraniční dluh je prvním významným finančním kolapsem, v němž jako hlavní věřitel figuruje Čína. Srí Lanka je klíčovou součástí Nové hedvábné stezky a Číně dluží minimálně pět a podle některých odhadů až deset miliard dolarů.
Čína ostrovu v uplynulém desetiletí napůjčovala miliardy dolarů na stavbu silnic, přístavů či letiště. Jenže vzniklé projekty si na sebe zdaleka nevydělají, což vede k problémům se splácením.
Příkladem za všechny je nákladný přístav ve městě Hambantota, který byl před několika lety fakticky předán pod čínskou kontrolu poté, co srílanské úřady uznaly neschopnost splácet půjčky.
Stejným způsobem Čína od roku 2013 posiluje svůj vliv v řadě rozvojových zemí, zejména v Africe. Peking nařčení z takzvané diplomacie dluhových pastí odmítá a označuje je za snahu o poškození pověsti Číny.
Z dat washingtonského think-tanku American Enterprise Institute vyplývá, že Čína stihla v rámci projektu Nové hedvábné stezky do konce loňského roku rozpůjčovat celkem 838 miliard dolarů. A pokud skutečně chtěla dostat dlužníky do problémů, minimálně v posledních dvou letech se jí to daří.
Výzkumná společnost Rhodium Group spočítala, že v letech 2020 a 2021 se musely přepisovat smlouvy u úvěrů za 52 miliard, což je oproti předchozím dvěma rokům více než trojnásobek.
Změny zahrnují odpisy, odklady splátek nebo snížení úroků. „Stran dluhového tlaku jde o nejhorší období od startu Nové hedvábné stezky,“ řekl deníku Financial Times seniorní analytik Rhodium Group.
Výzkumníci z platformy AidData odhalili, že další desítky miliard amerických dolarů Čína rozdala jako záchranné půjčky, aby její dlužníci neskončili v platební neschopnosti.
Půjčky dostaly například Pákistán, Argentina, Bělorusko, Ukrajina a také již zmíněná Srí Lanka. Každá z těchto zemí má u agentur, jako je Moody’s a Standard and Poor’s, úvěrový rating „junk“, což znamená významné riziko nesplácení státního dluhu.
Půjčování peněz v rámci Nové hedvábné stezky udělalo z Číny největšího světového bilaterálního věřitele. Časy, kdy byl Peking „bankomatem“ rozvojového světa, však zřejmě definitivně skončí kvůli válce na Ukrajině.
„Čína a Rusko si za posledních deset let vybudovaly úzké finanční vazby, přičemž Rusko se stalo největším příjemcem půjček z Nové hedvábné stezky. Vzhledem k částkám, o které se hraje, vystavuje válka čínské zámořské úvěrové portfolio vyššímu riziku než kdykoli předtím,“ uvedla v dubnové studii trojice ekonomů pod vedením Sebastiana Horna ze Světové banky.
Čína od roku 2000 napůjčovala Rusku celkem 125 miliard dolarů. Vzhledem k výdajům na válku a ekonomickým sankcím však není jisté, zda je ještě někdy uvidí.
