Jak vypadá lidský život, když ho zrychlíte? A co všechno se odehraje v okamžicích, jež považujeme za obyčejné? Nová inscenace Radostný výlet v pražském Činoherním klubu nabízí odpověď, která je překvapivě současná.
Herec a režisér Ondřej Sokol se tentokrát neobrací k velkým dramatům, ale k detailu – k drobným situacím, v nichž se rozhoduje o všem podstatném. „Je tam spousta malých lidí, kteří nejsou schopni velkých věcí a velkých myšlenek, a přesto se musejí poprat se životem,“ říká.
Na jevišti se potkávají dvě jednoaktovky amerického dramatika Thorntona Wildera. Texty vznikly téměř před sto lety, ale jejich téma je až znepokojivě aktuální: rodina, čas a momenty, které nenápadně určují směr našich životů.
Divadlo jako prostor pro imaginaci
Sokol přitom nevychází jen z výběru textu, ale z úvahy o samotné podstatě divadla. V době, kdy vizuální svět zahlcuje publikum a technologie posouvají hranice možného, hledá to, co zůstává čistě lidské. „Jednou z věcí, která je zatím jenom naše, je imaginace. Člověk vidí něco a dokáže si za tím představit něco úplně jiného. Jestli stroje něco opravdu neumějí, tak toto,“ popisuje.
Právě na imaginaci inscenace stojí. Místo efektnosti pracuje s představivostí diváka a s hereckou interpretací, jež nechává prostor pro vlastní čtení příběhu.
Dvě hry, jeden život
Inscenace propojuje dvě krátké hry – Dlouhý štědrý večer a Radostný výlet do Trentonu a Camdenu. Každá z nich nahlíží lidský život z jiného úhlu, dohromady ale vytvářejí celek, který připomíná, jak rychle plyne čas a jak nenápadně se mění naše vztahy.
V jedné sledujeme několik generací u štědrovečerního stolu, kde během několika desítek minut uplyne téměř celé století. Ve druhé se vydáváme na zdánlivě obyčejný rodinný výlet, který postupně odhaluje víc, než by si jeho účastníci přáli.
„Když lidi nejsou šťastní, co jim to pomůže, že jsou bohatí?“ zaznívá v jedné z her – a právě tahle jednoduchá otázka jako by shrnovala celé Wilderovo uvažování.
Herecký soubor jako základ
Na jevišti Činoherního klubu se představuje silné obsazení v čele s Lucií Žáčkovou, Julií Stejskalovou, Václavem Šandou, Jakubem Burýškem, Martinem Fingerem a samotným Ondřejem Sokolem.
Právě práce s herci je pro inscenaci klíčová. Wilderovy texty totiž nestojí na velkých gestech, ale na přesnosti a schopnosti zachytit drobné proměny v čase – v tom, co se říká, i v tom, co zůstává nevysloveno.
Proč právě teď
Možná právě proto Radostný výlet rezonuje i dnes. V době, která je rychlá a zahlcená, připomíná hodnotu obyčejných okamžiků a také to, že právě v nich se často odehrávají ty nejdůležitější věci.
„Chtěl bych, aby to byla inscenace, která vzbuzuje štěstí,“ svěřil se Ondřej Sokol s názorem na dílo, jež neokázale mluví o zásadních tématech: o rodině, plynutí času i lidské nedokonalosti. A o tom, že i zdánlivě malý okamžik může změnit celý život.
Kdy a kde
A právě naživo má tenhle příběh největší sílu. Inscenace Radostný výlet měla v pražském Činoherním klubu premiéru 3. dubna 2026. Další reprízy jsou naplánovány v průběhu dubna, května a června, v divadelní sezoně 2026/2027 pak zase od září.
Více informací včetně vstupenek najdete na www.cinoherniklub.cz.
