Akcie jednoho z největších developerů v Číně míří na historická minima a táhnou s sebou nejen zbytek čínského realitního trhu, ale také celou hongkongskou burzu a dokonce i samotný čínský jüan. Jen během dnešního dne se akcie předlužené společnosti na chvíli propadly o devatenáct procent, a dostaly se tak na svoji cenu před jedenácti lety. Akcie nakonec uzavřely den se zhruba desetiprocentním poklesem.
Problémy společnosti prozatím vyvrcholily minulý čtvrtek poté, co se ukázalo, že není schopna splácet ani úroky ze svých dluhopisů, které se k danému dni vyšplhaly na 83,5 milionu dolarů. Dalších 47,5 milionu dolarů pak měla společnost uhradit tuto středu.
Samotné závazky developera, který v Číně vlastní například soukromou fotbalovou akademii, se už dostaly na úroveň 305 miliard dolarů (v přepočtu asi 6,6 bilionu korun). Skupina proto během víkendu přišla s plánem vyplácet své věřitele již postavenými nemovitosti.
Na co Evergrande doplatil
Čínská developerská skupina Evergrande patří spolu s Country Garden, Shimao Group, Guangzhou R&F, Fantasia Holdings, Yango Group a státními firmami China Resources a China Merchants Group k nejzadluženějším obřím developerům v zemi středu. Všechny jmenované ale triumfuje ve dvou ohledech: celkové výši dluhu i množství červených linií, které firma za svoji kariéru stačila překročit.
Na problémy bylo totiž zaděláno již dlouho. V roce 2017 činilo zadlužení společnosti 240 procent vůči vlastněné ekvitě a firma tehdy slíbila snížit dluh na sedmdesát procent. O rok později přichází první vážnější varování. Čínská centrální banka, People’s Bank of China, umísťuje developerského giganta do svého hledáčku jako jednu ze společností, které mohou představovat systémové riziko.
V roce 2020 si pak čínští regulátoři pozvou na kobereček dvanáct největších developerů v zemi a během jednání za zavřenými dveřmi představí nová pravidla pro zastropování zadlužení developerských firem v Číně, kterým se od té doby přezdívá „tři červené čáry“.
Evergrande se ocitá pod čím dál větším tlakem. Z jedné strany se utahuje regulatorní smyčka, z druhé útočí váznoucí prodeje rezidenčních nemovitostí. V srpnu téhož roku proto společnost nabídne na jeden měsíc třicetiprocentní ceníkovou slevu na své nemovitosti, aby prodeje opět nastartovala.
Chvilku to vypadá, že se závazky přece jen podaří splnit. Skupina v říjnu vybere kapitál za 555 milionů dolarů v sekundární nabídce akcií na hongkongské burze. A v listopadu zamíří na burzu další část skupiny – Evergrande Property Services Group. Během IPO je vybrán kapitál za 1,8 miliardy dolarů.
V lednu letošního roku přichází zpráva, že skupina vybrala další 3,4 miliardy dolarů díky tomu, že do divize elektrických automobilů nalákala nové investory. V březnu pak skupina prodává sedmnácti investorům deset procent svého podílu v online automobilovém a realitním tržišti Fangchebao v rámci předprodeje před IPO, a vybere tak 2,1 miliardy dolarů. Firma má v plánu postupně poslat na burzu všechny divize, které půjdou.
V červnu však přichází po delší době další varovný signál. Ratingová agentura Fitch developerské skupině nemilosrdně snižuje rating na „B“ s negativním výhledem. Stále ale zatím panuje naděje, že skupina svým závazkům přece jenom dostojí.
Developer zvládne poskládat 1,75 miliardy dolarů potřebných na vypořádání splatných dluhopisů a úroků a oznamuje, že až do nadcházejícího března nebude mít žádné další splatné dluhopisy.
V červnu ovšem přichází nové varování. Na popud China Guangfa Bank soud nečekaně zmrazí společnosti účet s jüany asi za 22,5 milionu dolarů. Evergrande se chystá bránit soudně. Problémy se ale množí a několik hongkongských bank odmítne poskytnout nové půjčky kupujícím nedokončených rezidenčních projektů společnosti.
Ratingové agentury také znovu snižují společnosti hodnocení. Zatímco Standard & Poor’s snižuje Evergrande rating z B+ rovnou na B-, Fitch posouvá skupinu sice jen o jednu příčku, ale zato do „céčkové ligy“ s hodnocením CCC+. V srpnu pokračuje hodnocení skupiny mezinárodními ratingovými agenturami ve volném pádu. Moody’s se přidává k agenturám, které snižují rating skupiny rovnou o dva stupně, a to z B2 na Caa1. Standard & Poor’s snižuje hodnocení z B- na CCC.
V Číně se mezitím množí proti Evergrande žaloby a hovoří se o jejich spojení do jednoho velkého procesu. Společnost sama události nekomentuje, ale hovoří o svých plánech na prodej podílů v divizích Evergrande New Energy Vehicle a Evergrande Property Services. Čínská média paralelně oznamují neplánované zastavení stavebních prací na dvou rezidenčních projektech společnosti ve městě Kchun-ming.
Čínský miliardář Hui Ka Yan, CEO skupiny, ve stejné době také nečekaně odstupuje z pozice ředitele Hengda Real Estate Group, vlajkové lodi skupiny Evergrande. Trpělivost dochází i Čínské centrální bance. People’s Bank of China si předvolává vysoce postavené manažery společnosti a vydává varování, že společnost musí okamžitě snížit své dluhové riziko a upřednostnit stabilitu. Management společnosti slibuje udělat cokoli, co bude v jeho silách, aby dluhové problémy společnosti vyřešil.
V září však situace nadále eskaluje. Management musí osobně ujišťovat veřejnost, že jejich rozestavěné domy vůbec dostaví. Moody’s snižuje bezpečnost skupiny z Caa1 na Ca s negativním výhledem a Fitch posouvá své CCC+ na CC s hrozivým dovětkem „riziko platební neschopnosti“.
Co by přinesl nejhorší scénář
Teď už se jede v panickém módu. Úplná platební neschopnost skupiny by totiž vedla k nějaké formě restrukturalizace dluhu a na té by ostrouhali zejména majitelé dluhopisů, kteří by tak přišli o většinu investovaných peněz. O svoji investici by přišli také investoři do nemovitostí a zájemci o bydlení, kteří Evergrande svěřili peníze dávno předtím, než vůbec začaly stavební práce.
Obří developer by s sebou ale strhl i navázanou armádu subdodavatelů, kterým dluží na rozjetých zakázkách kapitál, jenž pro menší společnosti představuje likvidační sumy. Následovala by tedy nejspíše série nucených bankrotů.
Třetí, nejzajímavější aspekt pak představuje dopad, jaký by pád Evergrande měl na celý čínský finanční systém. Skupina má totiž ke dnešku dluh u zhruba 171 čínských bank a 121 dalších finančních institucí. Pokud by došlo k bankrotu, budou banky, sešněrované přísnými pravidly, donucené půjčovat do budoucna výrazně méně peněz.
To může vést až k fenoménu, který známe pod názvem „úvěrová krize“. Mluvíme o situaci, kdy společnosti nejsou schopné si půjčit peníze tradiční cestou z důvodu příliš vysokých úroků. Výsledkem je neustále zpomalující ekonomika a odklon zahraničních investorů.
Je Evergrande příliš velký na to, aby padl?
Zde se názory zatím rozcházejí. Zatímco třeba expertka na čínský trh Mattie Bekink z Economist Intelligence Unit si myslí, že čínská vláda dá nakonec přednost vykoupení společnosti před sociálními nepokoji a narušeným dodavatelským řetězcům ve stavebnictví, analytici oslovení agenturou Reuters na vládní záchranu příliš nevěří.
K druhému závěru se přiklonil i šéfredaktor čínského státního deníku Global Times, Chu Si-ťin. „Evergrande by neměl spoléhat na vyplacení vládou, a naopak by měl dělat všechno pro to, aby se pokusil zachránit sám,“ nechal se Si-ťin slyšet přes WeChat. Faktem je, že se čínským politikům roztínat spletitou situaci zatím příliš nechce a zmohli se jen na poněkud bezzubou prosbu směrem k hlavním věřitelům, aby u Evergrande s vymáháním závazků ještě počkali.
