Kdybyste si mohli vybrat nějakou nadpřirozenou schopnost, která by to byla? Určitě čtení myšlenek (samozřejmě kromě létání, neviditelnosti a chrlení ohně). Jen si představte, jak by bylo skvělé, kdybyste věděli, co si myslí váš šéf, ještě předtím, než to řekne nahlas, nebo kdybyste konečně pochopili, proč vás váš kolega nemůže vystát.
Jak tomu ale s nadpřirozenými schopnostmi bývá, pravděpodobně je nikdy nezískáme. Ale nezoufejte! Existuje způsob, jak odhalit lháře – a to je taky cool, a navíc užitečné.
Mnoho studií už se zabývalo tím, jak na základě řeči těla odhalit lhaní, připomíná server The Muse. Studie zaměřená na lingvistickou analýzu textu ale ukázala, že lháři používají určité verbální šablony. Jedná se o čtyři konkrétní šablony řeči. A co je nejzajímavější – vědci zjistili, že všechny tyto šablony jsou podvědomé. Takže člověk vlastně ani neví, že nevědomky provedl jazykovou volbu.
I když nebudete vědět, co si daná osoba přesně myslí, alespoň poznáte, že k vám není zcela upřímná. A i když se ve většině případů bude jednat o neškodné lži, naladíte se na to, co vám lidé říkají, a stane se z vás lepší komunikátor.
„Promiň, vybil se mi telefon. Nic to není, jsem v pohodě. Tato obvinění jsou zcela nepodložená. Společnost si nebyla vědomá, že dochází k jakýmkoliv nepravostem. Miluju tě.“
Každý z nás denně vyslechne něco mezi deseti až dvěma stovkami lží a celá historie lidstva je přeplněna způsoby, jak je odhalit. Od středověkých mučících nástrojů, přes detektor lži po monitory krevního tlaku a dechu. Přesto, že tyto přístroje za určitých okolností fungují, s dobrou přípravou se většina z nich dá ošálit. A žádný z nich není natolik spolehlivý, aby byl přípustný u soudu.
Čtěte také: Děti s dobrou pamětí jsou i dobrými lháři, tvrdí studie
Co když problém netkví v technice, ale v předpokladu, že lhaní vyvolává fyziologické změny? Co když zvolíme přímočařejší přístup a použijeme komunikační vědu k analýze lží samotných? Z psychologického hlediska lžeme, abychom sami sebe vykreslili v lepším světle, abychom spojili naše fantazie s tím člověkem, kterým bychom si přáli být.
Ale zatímco náš mozek sní, spousta drobných signálů mu uniká. Naše bdělá mysl řídí jen kolem pěti procent našich kognitivních funkcí (včetně komunikace), zatímco zbylých 95 procent se děje mimo naše vědomí. A dle literatury, která se zabývá monitorováním reality, příběhy založené na vymyšlených zážitcích jsou kvalitativně rozdílné oproti těm, které jsou založené na skutečnosti.
Z toho vyplývá, že vytvořit nepravdivý příběh zabere spoustu práce a vyústí to ve výběr jiné jazykové šablony. Technologie známá jako lingvistická analýza textu pomohla identifikovat čtyři takovéto společné šablony v nevědomém jazyce klamání.
- Lháři při klamných výrocích méně referují ke své osobě. Mluví nebo píší více o jiných osobách, často používají třetí osoby, aby se od lži odloučili nebo distancovali. Co zní víc falešně: „V tomhle domě se rozhodně žádná party nekonala.“ nebo „Já jsem tady žádnou party nedělal.“?
- Lháři mají sklony k větší negativitě, protože na podvědomé úrovni se cítí vinni, že lžou. Lhář by tak například řekl něco jako: „Promiň, můj blbej telefon se vybil, jak já tu zatracenou věc nesnáším.“
- Lháři většinou vysvětlují věci v jednoduchých pojmech, protože naše mozky mají problém vytvořit komplexní lež. Úsudek a hodnocení jsou komplexní věci, které náš mozek musí vypočítat. Jeden bývalý americký prezident prohlásil: „Neměl jsem sexuální vztah s touto ženou.“
- I přesto, že lháři popisují stručně, mají tendenci používat delší a komplikovanější věty, doplněné o zbytečná slova a nedůležité, ale faktické detaily, aby lež podpořili. Další americký prezident, obviněný ze skandálu, prohlásil: „Mohu říci, kategoricky, že tato vyšetřování naznačují, že nikdo ze zaměstnanců Bílého domu, nikdo z aktuálních zaměstnanců administrativy, nebyl zapojen do tohoto bizarního incidentu.“
Použijme lingvistikou analýzu na některém ze známých příkladů. Třeba Lance Armstrong, sedminásobný vítěz Tour de France. Oproti rozhovoru z roku 2005, kde popřel užívání dopingu, v porovnání s rozhovorem z roku 2013, kde doping přiznal, se užívání osobních zájmen zvýšilo o téměř tři čtvrtiny. Všimněte si rozdílu mezi následujícími dvěma citáty.
Čtěte také: Jak zlepšit paměť. Zkuste novou trasu, košík nebo překopat byt
První: „OK, týpek ve Francii, v pařížské laboratoři, otevře tvůj vzorek, víš jak, nějakej Jean-Francois kdoví jak dál, a otestuje ho. A pak ti zavolají z novin, a řeknou: Zjistili jsme, že jste pozitivní na doping.“
A druhý: „Sám sebe jsem v tom všem ztratil. Jsem si jistý, že by to nezvládli ani jiní lidé. Já to prostě neustál a to i přesto, že jsem dřív měl kontrolu naprosto nad vším ve svém životě. Nad vším, co jsem dělal.“
Při popření Armstrong popsal hypotetickou situaci, v které se zaměřil na někoho jiného, a sebe zcela vynechal. Ve svém přiznání byl on hlavní postavou svých výroků, ponořený do vlastních emocí a motivace.
Takže jak můžete použít tyto čtyři techniky odhalování lží v běžném životě? Zaprvé mějte na paměti, že spousta lží, se kterými se v každodenním životě setkáváme, není tak závažných jako v uvedených případech, a většinou jsou i zcela neškodné. Ale není od věci dávat pozor na prozrazující nápovědy, kterými jsou minimální reference k vlastní osobě, negativní jazyk, jednoduché vysvětlování a zdlouhavé fráze.
Možná vám to pomůže vyhnout se nadhodnoceným akciím, nefunkčnímu výrobku nebo dokonce i příšernému vztahu.
