skip to main content
Cover rozhovor

Dárek, který zachraňuje životy. Věnovat můžete kozu i bezpečný porod

Ve válečnými konflikty zmučených zemích bojují s podvýživou, pomáhají stavět školy anebo snižovat úmrtnost žen při porodu. Bez dobrovolníků i pracovníků humanitární organizace Člověk v tísni by bylo na světě více lidí negramotných i hladovějících.

Organizace vznikla před téměř třiceti lety a dnes v jejích řadách působí na šestnáct set zaměstnanců ve více než dvaceti zahraničních misích. Tomáš Vyhnálek má v organizaci na starosti fundraising. A právě v období Vánoc jsou dárci k humanitárním projektům nejštědřejší. „Dárkových certifikátů, kterými mohou na jednotlivé projekty lidé přispět, prodáme v tomto období kolem osmdesáti procent,“ říká.

Tomáš Vyhnálek | Foto Člověk v tísni


Ve které ze zemí, kde působíte, je situace nejhorší?

Teď v Afghánistánu, kde převzal v létě vládu Tálibán. Člověk v tísni zde působí dvacet let a v zemi máme několik desítek zaměstnanců. Předtím, než se Tálibán dostal k moci, jsme tam měli hlavně rozvojové projekty, teď jsme se opět vrátili k humanitární pomoci, aby ti lidé vůbec přežili zimu.

Obáváme se, že v zemi hrozí humanitární katastrofa. V posledních týdnech jsme dokázali pomoci šestnácti tisícům lidí především se zajištěním potravin a bydlení a v pomoci těm nejpotřebnějším budeme pokračovat.


Dlouhodobě pomáháte převážně v afrických zemích. Daří se vám měnit tamním lidem podmínky k životu?

Určitě. Největší zahraniční misí je v současnosti syrský konflikt, který je pro zemi devastující. Měsíčně tam pomáháme sto třiceti tisícům lidí. Poskytneme jim potravinovou pomoc, podporujeme ale také vzdělávání nebo místní farmáře. Tam, kde se konflikt stabilizoval a má smysl zasít, jim pomáháme hospodařit s půdou, rozvíjíme řemesla, opravujeme vodovodní sítě. My tu válku nikdy nezastavíme, řešíme jen následky.

Například v Etiopii se nám podařilo postavit desítky škol, kam chodí tisíce dětí. K problému ale vždy přistupujeme holisticky, takže vedle budování škol jsme se soustředili i na vzdělávání učitelů.

Vzdělání je pro pomoc v regionu klíčové. | Foto Člověk v tísni

V Kambodži jsme zase postavili zdravotnická střediska, vyškolili zdravotnický personál i místní porodní báby. A úspěch vidíme. Úmrtnost žen při porodu se tam snížila o desítky procent. Hodně věříme, že lidé tam mají schopnost postavit se na vlastní nohy a hlavní aktéři změn jsou právě oni.

Netrpíme komplexem bílého muže, že bychom přinášeli naši kulturu nebo že bychom diktovali, jak to mají dělat, spíše se snažíme rozvinout jejich schopnosti. Když pracujeme ve válečných zónách, snažíme se navrátit život lidí do předválečného období. Nerozdáváme ryby, ale učíme rybařit. A úplně nejraději jsme, když mise zavíráme, to je ten nejlepší pocit, když můžeme odejít.


Nelehká situace je momentálně i na polsko-běloruské hranici, přes kterou se touží imigranti dostat hlavně do Německa. Vyslali jste i tam své pracovníky?

Ne. To, co jsme zatím udělali, je, že z Klubu přátel Člověka v tísni jsme poslali půl milionů korun polským organizacím, které přímo v místě pomáhají. Situaci tam rozumí nejlépe, vědí, jaká pomoc je zrovna potřeba. Zatím se tam tedy fyzicky nechystáme.


A je nějaká země, kde cítíte, že byste měli být, ale nejste?

(Dlouze přemýšlí, zda odpovědět) Je, ale bohužel konkrétnější být nemůžu, je to velmi citlivé. Ale před několika týdny jsme získali registraci pro práci v Jemenu, o kterou jsme usilovali několik let a jemenská vláda ji teď povolila.

V zemi je jedna z nejhorších krizí, kdy statisíce dětí umírají kvůli podvýživě. Pro nás je to výzva, rozjet tam naše projekty. A budeme to moci udělat i díky Klubu přátel Člověka v tísni, kde je pětadvacet tisíc dárců, kteří na naše aktivity pravidelně přispívají.

Foto Tereza Hronová


Vraťme se teď ze zahraničí na chvíli do české kotliny. Svou pomoc totiž soustředíte i na domácí prostředí. Jak ji ovlivnila pandemická situace?

Naše organizace má sedm poboček zejména v těch chudších oblastech Česka. V době lockdownu jsme museli řešit, jak pomoci dětem, které se ze dne na den ocitly na online výuce. Ne všechny domácnosti totiž byly schopné žákům takové vyučování zajistit. Velká část našich klientů pochází z dysfunkčních rodin, z ghett, a přechod na online výuku jejich situaci ještě víc zdramatizoval a nůžky ve společnosti ještě více rozevřel.

Máme už několik let program na doučování, tak jsme ho překlopili do online prostoru a hlásí se nám teď i daleko víc dobrovolníků, kdy třeba studenti z Prahy doučují děti z Ústí nad Labem. To je výhoda. Do prověřených rodin jsme také zapůjčili počítače s připojením k internetu, aby se mohly děti doma učit. A pak samozřejmě pokračujeme v dalších rozjetých programech.

Reklama

Rozdáváme potravinovou pomoc a pomáháme lidem s dluhy. V Čechách je sedm set tisíc lidí, kteří mají exekuci, my máme sto dluhových poradců, kteří pracují v terénu nebo se střídají na národní dluhové lince. Nejčastěji lidem radí, jak si mohou dluhy zkonsolidovat nebo zda je pro ně výhodný osobní bankrot. Teď řadě dlužníků pomáháme využít Milostivé léto. Před třemi týdny nám na linku každé dvě minuty volal nový klient. Jejich exekuce zpětně dopadá i na děti, kteří nemohou mít v době online výuky doma počítač už jen proto, že by jim ho zabavil exekutor.

Snažíme se také ovlivňovat českou politiku, aby se narovnaly některé legislativní problémy, které tu vznikly v devadesátých letech. Teď jsme třeba pomáhali prosadit, aby do exekucí neupadly děti, máme i dvouletá batolata, kterým hrozila. A to se třeba podařilo legislativně upravit.

Člověk v tísni pomáhá i v Česku. Třeba s doučováním. | Foto Člověk v tísni


Už několik let nabízíte darovací certifikáty. Za různou částku mohou díky nim lidé přispět na některé z vašich českých i zahraničních projektů. Je o ně zájem?

Určitě. Máme jich dohromady osmatřicet. A protože lidé milují zvířata, tak se nejvíce prodávají kozy nebo kuřata, ale třeba i školní pomůcky a kanystry na vodu. Hodně také rezonuje téma dívčí síla.

V zemích, jako je Etiopie a Nepál, máme projekty, kdy vracíme dívky do škol, v Etiopii je naším cílem takto pomoci asi třiceti tisícům z nich. Jejich rodiče moc nevěří, že potřebují vzdělání, do školy chodí kluci a holky mají podle nich chodit pro vodu.


Když nějaké rodině za peníze od dárců pořídíte například kozu, sledujete pak, zda ji skutečně chová, jestli ji třeba neprodala?

My s těmi rodinami pracujeme dlouhodobě. To není o tom, že přijedeme do nějaké vesnice, rozdáme kozy a zase jedeme pryč. Většinou si je pečlivě vybíráme. Naším zájmem je, aby se zvířata, která jsou zdravá, naočkovaná a prohlédnutá veterinářem, měla i nadále dobře. Takže buď mají lidé zkušenosti s jejich chovem nebo jim dáme školení.

Mám třeba zkušenost s jednou rodinou, kde nebyl muž schopný sehnat práci a neměl ani svou půdu. Tak jsme mu dali oslíka i s povozem a on díky tomu mohl jezdit na trh se zbožím. Vydělal peníze na živobytí a děti mohly dostat pořádně najíst a netrpěly podvýživou.

Jinde zase třeba rozdáváme semena na zasetí, aby ti lidé měli bohatší stravu. Mnohdy totiž není podvýživa způsobená jen nedostatkem potravin, ale proto, že jídlo neobsahuje základní minerály a vitaminy.


Kolik certifikátů ročně prodáte? Odhaduji, že nejvíce jdou na odbyt asi v období Vánoc…

Ano, přes Vánoce se jich prodá osmdesát procent. Nejlevnější stojí 150 korun, nejdražší, to je osel nebo kráva – sedm tisíc. Polovina lidí je kupuje online, zaplatí kartou a okamžitě jim přijde certifikát do mailu, kde si ho mohou vytisknout a třeba dát jako dárek. Loni si je pořídilo třináct tisíc lidí a prodalo se jich asi čtyřicet tisíc. Z toho je tedy patrné, že lidé kupují více než jeden.

Máme je rozdělené do různých sekcí, třeba koza, ovce, nářadí a sazenice stromů jsou v kategorii obživa. Školní pomůcky, tabule zase v sekci vzdělávání. A my garantujeme, že peníze se do vybrané oblasti také dostanou.

Nově jsme třeba udělali klimatickou edici. V Kambodži jsme před lety rozjeli projekt bioplynáren. Za posledních několik dekád došlo v zemi k odlesnění plochy o velikosti České republiky. Rodiny na venkově tradičně topí dřevem, každá ho spotřebuje průměrně deset kilogramů za den, což je více než tři tuny za rok. A my jsme přišli s náhradním řešením – jednoduše se vykope díra, uvnitř se vybuduje nádrž z cihel, ze které po dokončení nad zemský povrch kouká jen trubka a hází se do ní trus z domácích zvířat – ať už slepičí nebo kravský, prasečí funguje hůř. V nádrži následně vzniká plyn. No, a pak už stačí jen otočit knoflíkem na sporáku a rodina může vařit na plynu. Navíc díky plynu může i svítit.

Takže zabraňujeme odlesňování a přispíváme i k lepšímu zdravotnímu stavu, protože spousta žen měla rozedmu plic, jak se stále pohybovala v zakouřeném prostředí. A vedle toho ještě pomáháme dětem, aby si mohly udělat úkoly i po setmění. A celý program podporují i čeští dárci, kteří si na našem e-shopu Skutečný dárek koupili certifikát bioplynárny.

Foto Člověk v tísni


Vím, že všechny certifikáty mají svůj smysl, ale pokud byste mohl za některý z nich lobbovat vy, který by to byl?

Asi bezpečný porod. Díky tomuto certifikátu například školíme v Africe porodní báby. Pomáháme ale i v chudých zemích Asie. Když jsme začínali v Kambodži a viděli podmínky, za kterých tam ty ženy rodily, bylo to až neskutečné. V každé větší vesnici jsou taková miniaturní zdravotní střediska. Většina z nich ale neměla tekoucí vodu, elektřinu a téměř žádné nástroje. A když žena rodila nedej bože v noci, musela si s sebou přivézt autobaterii a většinou se tam ještě dopravila na motorce. Byla tam opravdu velká úmrtnost matek i dětí.

Díky pomoci dárců jsme mohli vyškolit stovky zdravotnických sester, střediska vybavit zdravotnickým materiálem, zavést elektřinu a vodu. A když jsem se do Kambodži s odstupem let vrátil, dali mi pochovat miminko a říkali – to jsme v noci zachránili díky vám, díky pomoci z Čech.


Kolik peněz máte jako organizace k dispozici?

V loňském roce byl náš rozpočet 2,3 miliardy korun. Největší položkou je mise v Sýrii. Máme hodně zahraničních donorů, třeba Evropskou unii, britskou vládu a další, které vyžadují kofinancování projektů, takže do nich musíme dát své peníze. A s tím nám právě pomáhají soukromí dárci. Vždy jim říkám, že každá jejich jedna koruna nám přinese deset dalších, protože díky jejich daru pak obdržíme peníze například z Evropské unie.

Letos získáme od jednotlivých dárců a sponzorů přes čtyři sta milionů korun, největší část přinesla sbírka SOS Morava, kde se vybralo okolo 170 milionů korun. V průběhu letošního roku nás podpořilo 65 tisíc dárců a já bych každému z nich chtěl vyjádřit velký dík. Vždycky jsme se vnímali spíše jako servis mezi dárci a lidmi, kteří potřebují pomoci.