Čtvrt století uběhlo od tragické události, která otřásla nejen světem luxusní módy. Na den smutného výročí připomínáme článek, který o smrti i životě Gianniho Versaceho napsala Irena Cápová.
Bylo krásné slunečné ráno, 15. července 1997. Gianni Versace, nejslavnější módní návrhář své doby, se rozhodl, že si pro obvyklou ranní kávu výjimečně nepošle svého asistenta, ale že si do kavárny na Ocean Drive nedaleko luxusní vily v Miami Beach zajde sám. Koupil si své oblíbené kafe a troje noviny, které četl každé ráno, a pomalým krokem se vracel k domovu.
Tam už nikdy
nedošel.
Na schodech před branami domu jej pistolí Taurus PT100 dvakrát střelil do hlavy psychopat Andrew Cunanan, drogově závislý homosexuální gigolo a také sériový vrah, který měl za tři měsíce na svědomí už čtyři mrtvé muže. Gianni Versace byl pátý.
Stejnou zbraní o několik dní později Cunanan spáchá sebevraždu a o skutečném motivu vraždy nejslavnějšího módního návrháře konce 20. století se už navždy bude jenom spekulovat.
Natočí se filmy a seriály, jako slavný American Crime Story: The Assassination of Gianni Versace, a vyjde i několik knih. Všechny ovšem budou jen fabulovat, výpovědi svědků se budou rozcházet, tisková prohlášení a zjištění americké policie bude pravidelně dementovat Versaceho italská rodina.
Za mrtvého byl Versace prohlášen 20 minut poté, co zazněly osudné výstřely, v 9:21 ráno místního času v Jackson Memorial Hospital, kam těžce raněného návrháře narychlo převezli. Módnímu návrháři bylo právě padesát let a jeho smrtí se světový módní průmysl, byznys s ročním obratem přes bilion dolarů, nenávratně změnil.
Dotek Medúzy
Versace pocházel z nejchudší části Kalábrie a už jako malý projevoval velký talent pro šití. Krejčích kolem něj byly stovky, švadlenou byla i jeho matka a syn jí v salonu pravidelně a rád pomáhal. Panovala 50. léta, Giannimu nebylo ještě ani deset let a už vytvořil své první šaty.
Naučil se preciznímu střihu i šití a do svých modelů později rád komponoval to, co ho v dětství a mládí obklopovalo: vzpomínky na staré Řecko a Řím, odlesk umění, starověké mytologie.
Ostatně i proto pro svůj pozdější salon, který v roce 1976 založil s podporou staršího bratra Santa a mladší sestry Donatelly, zvolil logo bájné Medúzy. Jeho oblíbenými motivy na potiscích jeho látek byly prvky z korintských a dórských sloupů, inspiroval se v italských galeriích i architektuře, kombinoval nekombinovatelné.
O dva roky později už vlastnil první butik a na italské módní scéně se stal brzy senzací. Jeho modely byly přitažlivé a sexy, v příkrém rozporu s tradičním pojetím italské elegance.
„Pokud Armani obléká bohaté italské manželky, Versace obléká milenky,“ tvrdil oblíbený bonmot. Giorgio Armani se stal ostatně jeho celoživotním sokem a hlavním konkurentem.
Tam, kde Armani vybíral ženám precizně střižená saka, padnoucí kalhotové kostýmy a blůzy z hedvábí, Versace servíroval kožené bundy, opulentní zlaté šperky, divoké barevné potisky na saténu, úzké černé minišaty a večerní róby sepnuté zlatými špendlíky – jako byla ta, kterou předvedla herečka Liz Hurley, tehdejší přítelkyně Hugha Granta, na premiéře jeho filmu Čtyři svatby a jeden pohřeb.
Odvážnému modelu se přezdívalo prostě „TY šaty“ | Foto Getty
Versaceho kreativita byla nespoutaná a jeho invence bezbřehá. Z jednoho salonu během prvních deseti let vybudoval multimilionové impérium s desítkami butiků, o dalších deseti let později už šlo o 1500 butiků po celém světě.
Vedle módy začal prodávat doplňky, šperky, ale třeba i vybavení do interiérů, porcelán, doplňky do domácnosti. Pochopil důležitost rozpoznatelnosti svého designu a svého loga.
Jak se dělá show
Zároveň byl Versace ohromným vizionářem, který celý módní průmysl nevratně proměnil. Byl prvním návrhářem, který pochopil, že mu po molu musejí chodit hvězdy, ne manekýnky. A v přední řadě musí sedět celebrity od Madonny po princeznu Dianu, ne bezejmenní nákupčí obchodních domů.
Právě Versace udělal z obyčejných přehlídek skutečné módní show, jeho předváděcí mola, to byla světová jeviště, na kterých se odehrávaly rockové koncerty i skvělá divadelní dramata. Versace uměl z modelek udělat celebrity, u kterých stačilo říct jen jejich křestní jméno a každý věděl, o kom je řeč.
Už v roce 1991 měl na jednom molu Claudii, Karen, Christy, Naomi, Helenu, Lindu i Cindy. Během jediné show dovedl předvést 98 modelů, jeho modelky se smály, zpívaly „Freedom“ a vlnily se jako kočky.
Přehlídka z roku 1991
Žádná strnulá chůze a naštvaný výraz v kostnatém obličeji androgynních stvoření, jež člověk vídal všude kolem. Gianni Versace byl první, kdo dokázal z přehlídek udělat megashow, a pouštěl hudbu tak nahlas, že lidé neslyšeli vlastního slova.
Tvrdil, že opulentní, pompézní a dechberoucí jsou adjektiva, bez kterých je móda jen výprodej textilu. Víc bylo prostě víc. Z módy dělal showbyznys a dělal ho fantasticky. Byl megastar, až do dne svojí smrti.
Pohřeb pro krále
Jeho pohřeb, to byl ostatně pohřeb králů, jehož se účastnily princezny, včetně té nejslavnější. Britská princezna Diana, tehdy už dávno rozvedená s princem Charlesem, byla čestným hostem rodiny Versaceových na pohřbu, který sledoval celý svět.
Nikdo samozřejmě nemohl tušit, že jde o vůbec poslední takové oficiální vystoupení princezny Diany na veřejnosti. Do její tragické smrti v pařížském tunelu totiž zbývalo už jen šest týdnů. Na Versaceho pohřeb ji doprovázel společný přítel Elton John. Ten, který jí později u klavíru ve Westminsterském opatství zazpíval Candle in the Wind.
Rodina Versaceových převzala vedení rodinného podniku a dodnes pracuje s Gianniho odkazem v čele s jeho sestrou Donatellou. I celebrity zůstaly značce Versace věrné, sám módní dům Versace ale od té doby zažívá střídavě vzestupy a pády.
Předloni tradiční značku za víc než dvě miliardy dolarů odkoupil Michael Kors a posunul do portfolia své skupiny Capri – Versaceovi nadále zůstali v jejím vedení.
Na smutečním obřadu před 23 lety ale stejně všichni věděli, že se něco nenávratně mění. Smrt Gianniho Versaceho změnila nejenom módní průmysl.
Změnila svět, jak jsme ho znali. Jen to tehdy ještě nikdo nevěděl.
